DiablovoDoupě lite - texty a odkazy

Stránka o hře Diablo2 LOD

[ Pokec]     Podzim ... už zas        8. 10. 2003

U delších příspěvků bude občas na hlavní stránce jen kousek, zbytek se bude skrývat pod odkazem Celý článek

Čas padajícího listí a pestrých barev a melancholie šedivých uplakaných dnů.
Čas dlouhého stmívání, odporných bacilů a zákeřných dešťových kapek .
Čas zmoklých slepic a šílených cyklistů ...

Ráno svítilo slunce. Odpoledne začalo pršet. Rozhodla jsem se, že počkám, až přestane. Jsem svým založením nekonečný optimista.
V sedm večer už jsem měla hlad, byla tma a pršet nepřestalo.

I oděla jsem se větrovkou, která promokne asi po dvou minutách, a hledala v tašce kšiltovku, kterou jsem tam dala pro takovéto příležitosti. Nesnáším, když mi voda kape na brejle. Kšiltovka nebyla. Měla jsem to tušit, už když jsem ji od dítek dostala na narozeniny (mami, tahle je in, vyhoď ten starý šmejd). K čemu však kšiltovka stařeně, rozhodla se dítka bystře, hned jak jsem polevila v pozornosti.

Tak to je problém. Bunda má sice kapuci ale ta padá přes oči. Provedla jsem nouzovou montáž tak, že jsem okraje zahákla o obrubu brýlí, čímž jsem nabyla muchoidního vzhledu motocyklisty z počátku století a vzhůru na koně.

Kolo stálo ve výklenku opřené o stěnu, protože přístřešek pro kola mezi priority firmy nepatří. Manažeři se vozí v autech a odbory se prý starají o to, aby se po vítězství nad mrzkými kapitalisty vozili auty všichni..

Déšť je obzvlášť výživný, dynamo je navlhlé a jen piští, řetěz taky, silnice je plná kaluží, a protože si nepamatuji, kde přesně jsou ty 10 cm hluboké díry, musím to objíždět všechno. Brýle zalité proudem vody, nevidím nic. Nakonec je sundávám, všechno je najednou menší a dál, ztrácím odhad vzdálenosti, pouliční světla jako obvykle nesvítí, a kapuce padá přes oči. Odhazuju ji a voda mi stéká po vlasech za krk, až mezi lopatky. Konečně, přecházím na chodník, krátké schodiště a přes parkoviště, to se nedá projet, musím slézt a vedu kolo. Když znovu nasednu na mokré sedlo, pochopím, jak je nebohým miminkám bez těch správných plínek, co sají a sají a sají. Proboha lidi, kupte jim to.

Teď už nemám suché vůbec nic.

Otvírám dveře domu, déšť ustává.

Přiznejme si, k modelce mám ještě o trošku dál než obvykle. Mokrá vlasy můžu ždímat, bunda I kalhoty se lepí na tělo, kape ze mě voda, v botách mi čvachtá a je mi fajn - konečně doma, v teple rodinného krbu …

"Proboha, ty vypadáš, že jsi zas jela na kole, ženská bláznivá". Přivítal mě můj drahý, sedící v křesle a svíjející se v předsmrtných křečích počínající rýmy.
"Matko, kdy ty dospěješ...". Přisadil si synáček
A dorážková od dcery:. "Fakt zmoklá slepice, jak chceš mít u nás autoritu?"

Nenechám se zdeptat nepochopením davu. Další den jedu na kole zas.

Zvláštní, dneska potřebuji už třetí kapesník.
Ale to kýchnutí na chodbě, když jsem nesla hrnek s kávou mě vážně naštvalo. Nesnáším vytírání podlahy.
Hepčííí
Že bych, po zralé samostatné úvaze samozřejmě, přece jen zkusila najít tu kartu na autobus?
Kde je ten kapesník zas ...

[link]  Názory  

Předcházející příspěvek: jen odkaz
Následující příspěvek: Druid elementalista pro verzi 1.10