Zatím vyšly tři knížky ze serie temných drahokamů. Jde o fantasy, která osciluje mezi červenou knihovnou a hororem, a je to čtení pro paní a dívky. Ve světě je to mimořádně úspěšná serie. U nás, zdá se, také, ačkoli pánští recenzenti tím moc nadšení nejsou. Proto sem dám odkazy jen na recenze od Renči, a genderovou rovnoprávnost si vetkněte za klobouk.
Když to shrnu stručně, je to fantasy o tom, kterak se mladá, nepochopená a zneužívaná chudinka čarodějka mocnou královnou, a posléze zachránkyní celé říše stala, v čemž jí pomáhal sám nejvyšší pán pekla a jeho povedení synáčci, rovněž zneužívaní chudáčci, z nichž se vyvinuli traumatizovaní zabijáci (ale v jádru hodní hoši). Je tam spousta magie, láááska, humor, válčení a intriky a horor (vraždění neviňátek, sadismus, pedofilie a kanibalismus ...). Jde o matriarchální svět, ovládaný čarodějnicemi, takže asi nikoho nepřekvapí, že hlavní padouši jsou vlastně padoušice, že muži jsou zotročení, a když nejsou, tak občas nějakou tu čarodějnici ze sportu znásilní, a tak vůbec ... Ale to jen v tom zlém království, v tom hodném, kde vládne pán pekel, je všechno jinak, tam jsou mluvicí zvířátka a (skoro) všichni se mají rádi.
Pro vás, kdo čekáte, co bude (ehm, bylo) dál, je tady stručný přehled anglicky vydaných knih:
Odehrává se o 300 let dřív než trilogie s Janelle, a je o útěku otroků do Dena Nehele, místa, kam nesahá moc Dorothey. Je to popis cesty a romance a na závěr malá bitka. V podstatě samostatná knížka, velmi volně na ni navazuje Shadow queen. Moc mi to nesedlo, něco tomu chybí.
4 povídky - první je pavoukách, nic pro mě.
Druhá je o tom, kterak se Lucivar zamiloval do krbové čarodějnice, a ťápe v tom jak slon v porcelánu, něco sexu, humoru a intrik, příjemné počtení.
Třetí povídka je o Zuulmanu. Velmi depresivní, obsahuje rozsekané nemluvně, intrikující Hekatah, přechodně šíleného Saetana a kompletně vymazanou rasu. Podruhé už to číst nebudu.
Čtvrtá je o tom, jak se Janelle zotavila ale Daemon se jí pořád bál dotknout, a ona si myslela, že už ji nemá rád, a pak se objevily ty pomluvy, že je jí nevěrný ... sledujete, kam to míří? Ano, kromě té drobné maličkosti, jak Daemon v závěru vykostí pár lidí a Surreal osekává údy sekerou (všech 5), je to takový milý lidský příběh.
O tom, jak zneuznaný spisovatel se rozhodl pomstít rodině SaDaiblo skrze dům hrůzy, který měl sloužit jako past. Skočila na to Surreal a Rainier a půlka knížky je tom, jak tam bezradně bloudí a dostávají na budku a umírají tam děti... Moc se mi to nelíbilo, jednak proto, že tu Surreal je trochu mimo charakter (čti za blbce), a druhak je pro mě těžko uvěřitelné, že by tohle dokázal vymyslet někdo, kdo nebyl trénovaný v magii.
Příjemná změna tématu, hrdinkou je Cassidy, která není hezká, má jen růžový drahokam a její dvůr jí odloudila praktikantka, takže je královna, která nevládne ničemu. To se ale hodí, protože z Tereille, z Dena Nehele, přijdeTheran s žádostí, aby k nim přišla královna, která je naučí starým zvykům. A Cassidy je zrovna tak příhodně nezaměstnaná ... Pohodové čtení o tom, jak si získává důvěru svého dvora, i láska je tam, a mluvicí psice s názorem na úplně všechno (a nebojí se kousat chlapy do zadku, šikulka). Janelle a spol jsou tady vedlejší postavy ale přesto si Saetan střihne jednu poměrně nechutnou popravu, aby to nebylo moc růžové asi.
Opět Cassie, tentokrát v boji s bývalou sokyní, která přide do Dena Nehele a způsobí roztržku v jejím dvoře. Oddechové čtení, (občas skoro jako ze života, když Daemon usne při "tom" a je z toho celý zhroucený, chudáček) tentokrát žádné mordy, takže někteří brblají, že autorka ztrácí "temnotu", ale já jsem byla spokojená.
4 povídky a podle autorky na dlouhou dobu poslední knížka ze světa čisté krve.
První je o tom, jak si vzájemně dávají dárky na Winsol a všichni se mají rádi, pohoda ...nuda.
Druhá se odehrává po Tangled webs a Surreal se zotavuje ze zranění a Falonar kuje pikle, takže intriky, napětí a krvavá lázeň na závěr. Dobré čtení.
Třetí je o zneužívání a zabíjení dětí, točí se to okolo rodiny Sylvie, je to hodně temné a na konci i smutné, fnjuk.
Čtvrtá povídka začíná smutně, pokračuje překvapivě, a končí .. zajímavě. Tahle povídka vzbuzuje mezi čtenáři nejvíce emocí, protože v podstatě nevratně uzavírá celý cyklus. Pokud vás to zajímá víc, nakoukněte na tuto angl. recenzi. Právě kvůli této povídce tam dokonce doporučují fanouškům Janelle a jediné, nekonečné lásky až za hrob, tu knížku nekupovat, protože Janelle ... už není. Mně se ale ta povídka líbila a ten závěr považuju za nejlepší možný, byť lehce sentimentální :-)
PS: tohle bylo původně spojené s kritikou překladu, která je teď oddělená, ale komentáře zůstaly tady, omlouvám se za ten zmatek :-)
Dál už to nevede, ale můžete se vrátit nahoru nebo proslídit archiv blogu nebo nakouknout do ďábelského fora nebo na odkazy. Kontakt: sue@centrum.cz
Ovšem, pokud bych měl číst podobnou verzi ,,přeloženou na koleni", zase bych z toho měl divný pocit, ... asi obdobný, jako když vám někdo vypráví něco, co mu řekl jeho kamarád, kamarádovi známej, známému známej známého...
Vtipná je i změna překladatele v půli série, obzvlášť když si ten nový nepřečte o co jde v předchozích dílech. (série Anita Blake od L.K.Hamilton)
Tvoje překlady jsou správné. ;-)