Arthur Dent psal nedávno o náboženském fanatismu a demagogii, o neschopnosti se domluvit a naslouchat. Mám také několik takových zkušeností, ať už s fanatiky náboženskými či politickými.
Ale na jednu debatu vzpomínám s úsměvem.
Jela jsem tehdy vlakem do Prahy. V kupé už seděli 3 pánové slušného vzhledu, tak jsem, nic netuše, zaujala místo u dveří a hlavu zachumlala do pověšené bundy, že dospím noc. Nešlo to, hned jak se vlak pohnul, obnovili svou, mým příchodem přerušenou, debatu. Přeli se usilovně, velmi zdvořile, a neustále při tom listovali v knize a různých příručkách. Házeli po sobě citáty, které četli nebo znali zpaměti. Připomínali mi tak trochu mého tatínka v obdobích jeho největší filatelistické vášně, kdy znal takhle nazpaměť asi 1000 stránkový katalog známek
Ta kniha byla bible a pánové diskutovali o tom, zda už přichází konec světa jak jest předpovězeno, zda je Saddám Husain ten, o němž se hovoří v jakémsi proroctví. Tiše, jako myška jsem trpěla pod bundou, protože fanatiky neradno dráždit. Někde za Přerovem jsem to už nevydržela a vykoukla jsem. Zeptali se mě, jestli mi to vadí, něco jsem zamumlala v tom smyslu, že je to zvláštní debata, a že se dost strefují do katolické církve. Jsou tedy nějaká sekta? Ohradili se proti označení sekta, které přísluší takovým spolkům jako jehovisti, a pravili, že jsou Křesťanské společenství - vlastně jen sdružení věřících, kteří žijí podle bible tak, jak ji sepsali apoštolové, bez těch nánosů bludů, které tam přidaly později církve.
Navrhli, abychom si ukrátili zbytek cesty, a začali jsme si povídat o tom, jak se jim žije s tímhle zvláštním přístupem k životu. Připustili, že je to vyděluje ze společnosti, že mají problémy i v rodině, protože většina okolí jsou katolíci.
Debatovali jsme o tom, proč Bůh tedy neosvítí více lidí na cestu pravou a nechává je ve spárech církví. Prý proto, že Bůh nechce ovečky, které k němu nahnal pastýř, ale ty, kteří k němu přijdou sami (hezká myšlenka, škoda, že se tím křesťané neřídili dřív). Ptala jsem se, proč Bůh dopustí povodně a katastrofy, přece to od něho není pěkné, takhle si likvidovat ovečky, a docela mě dostali, když mi sdělili, že to je dílo ďábla, který tím víru lidí nahlodává, a Bůh se do toho nemíchá, protože .. viz výše.
Diskutovalii jsme o sexu a manželství. Každý má prý v sobě démony zla, a při styku bez lásky se tihle démoni předávají mezi lidmi Víte, že když žijete promiskuitně, stanete se špatným člověkem, protože posbíráte tyhle démony? Docela hezké podobenství.
V paměti mi utkvěl jen jeden příběh. Ten člověk byl předtím přesvědčený fanatický ateista, dokonce dělal i protináboženské přednášky. Jedním z jeho argumentů bylo - jak můžete hlásat, že má ten, kdo věří, opustit rodinu a všechno zanechat a následovat Pána? (to je někde v bibli) . Pak byl na nějaké akci se svou ženou a dal se do debaty s pastorem téhle církve, Žena si přála, aby šel s ní už spát a on jí řekl - běž, nevidíš, že tu mám debatu o víře, přijdu později. A v noci mu došlu, že vlastně udělal přesně tohle - opustil ženu kvůli víře (či spíše nevíře). Považoval to za vnuknutí.
Nevím, jestli by mě něco takového dokázalo takhle silně ovlivnit, jsem příliš velký skeptik. Možná to byla ta potřeba v něco věřit (i ateismus je jistý druh víry). Na konci cesty mi řekli, že prý se mnou byl Bůh, protože jsem byla ochotna si s nimi povídat. Pochybuju, ale jestli tomu tak bylo, škoda, že s námi, nebo s nimi? není častěji,
Debaty o náboženství se totiž obvykle změni na přesvědčovací agitku. Zkoušela jsem párkrát zabrousit do té místnosti na xchatu a skoro vždy tam byl nějaký zvěstovatel, který jakýkoli rozhovor zlikvidoval stylem "je to psáno", "přečti si a budeš osvícena" nebo "Pán to tak chce".
Ale nedávno jsem narazila na noční úvahy o náboženstvích, kultuře a historii psané krásným jazykem, web, který mě přinutil k zamyšlení, nabídl odpovědi a otázky, a nic mi nevnucuje. A proto na boční liště přibyl další link - didactylos
Předcházející příspěvek: Bezostyšná reklama
Následující příspěvek: Blizzardi dělali čistku