Když nás v sobotu opustil synáček, zůstala po něm vyluxovaná lednička, binec v pokoji a chaos v cédéčkách. Podstatná pro chod rodiny je samozřejmě ta lednička, v které se v pondělí krčilo pár kousků tvrdého sýra, hořčice a trochu másla. Nikdo nic neříkal, v pondělí jsem zkejsla v práci, ale v úterý už jsem to nervově nevydržela a dotáhla domů dvě tašky dobrůtek - paštičku, šunčičku, nivu, jogurty ..
Jak jsem tak seděla a čekala, až se mi vytahané tlapky vrátí od kolen do normální polohy, přišel můj drahý z práce, postavil se před ledničku, prohlédl ji a pravil: "do p.., tu není nic k jídlu!"
"Cožeee? Podívej se, co toho je, tahám se s tím a ty tohle ..."
Trochu se zarazil a pak, když se podíval na můj ublíženě naštvaný výraz, upřesnil: "Není tvrdý sýr...."
"Ale je, tam vzadu, za jogurtama."
Natáhl třesoucí ruku (víme, co je absťák, že :-)) a vrhl se na potravu.
Uraženě jsem seděla v obýváku, když konečně přišl nasycený vlk, a že teda pusu na usmíření. Konec dobrý všechno dobré?
Kromě toho tvrdého sýra vsákl ještě syrečky a uzenou rybu, česnek naštěstí nenašel. :-)
Oproti tomu se mi jeví závislost na diablo jako naprosto neškodná zábavička ....
Předcházející příspěvek: Recpty kostky do tisku
Následující příspěvek: Reklamní koutek