Když jsem včera přicházela ke dveřím, viděla jsem svou drahou dceru, jak sedí s kamarádkou H. na schodech před dveřmi. Klíč měla v zámku.
"Proč nejste vevnitř?"
"My se učíme matiku", dozvěděla jsem se. Sice to nebyla odpověď na mou otázku, ale to už tak u mé dcery bývá. pochopila jsem, jak jsem vkročila do obýváku. Ta její odpověď byla na tu další, otázku, která by zákonitě následovala - nechceš to laskavě uklidit?. Samozřejmě, že by chtěla ale když se musí učit tu matiku ...
Když jsem si vyklidila cestičku do kuchyně, vrhla jsem se vyčerpaně k ledničce. S plnou pusou jsem slyšela, jak dceruška ťuká zvenku na dveře.. o co jí jde? Klíč přece má ..
"Co to tady nacvičujete?" zahuhlala jsem otráveně. Obě chvilku zíraly ale pak na mě vybafla: "Hele mami, 0.0001 na -3/4 ..kolik to je?"
"Copak já vím? Vždyť jste se to učili před půl rokem, ne?"
"No jo, ale to už jsem zapomněla ...
No super, ona to zapomene po půl roce a ode mně se čeká, že si to budu pamatovat po těch xx letech? Nakonec jsem to nějak splácala a šla jsem se rozvalit do křesílka.
Dceruška přikmitla tak za půl hoďky.
"Mami, teda ty si fakt drsná. H. z tebe byla v šoku".
"He?"
"No jak jsi nám řekla, že ať nep*čujeme".
"Cooooo? Já jsem říkala "co nacvičujete". Víš přece, že takové slovo vůbec nepoužívám ..."
"Ale my jsme slyšely p*čujete, hele ale nám to nevadilo, jen H. říkala, že to řekne holkám, jakou mám drsnou matku.."
"Jen to zkuste, a dostanete na budku. Nic takového jsem neřekla, a kdybyste furt na p***viny nemyslely, tak jste to tak neslyšely".
Nicméně mi bylo jasné, že má dobrá pověst je nenávratně zničena .. a jsem v tom úúúplně nevinně ...
Večer jsem psala návod na Photofiltre. Občas se mi stává, že přehazuji písmenka, jak píšu dvěma prstama, třeba místo ale napíšu lae. Jenže když jsem místo obejít napsala ojebit, a vzpomněla jsem si na své odpolední kázání ... no ten návod není dopsaný doteď, kdoví, na co by vlastně byl.
Su asi fakt drsná matka :-)
Předcházející příspěvek: Opravené věci na dii.net
Následující příspěvek: Zas ďábelský mišmaš