Aneb starý jezevec na Masters of rock.
Nemám ráda dav, nesnáším skandování či spartakiádní synchronizované mávání čímkoli, a tak jsem dlouho váhala, jestli jet či ne, ale nakonec to vyhrála zvědavost - jak na kapely tak na to, jak se vlastně na takové akci budu cítit.
V pátek to vypuklo. Jela jsem s klukama bubeníkama, kteří nutně chtěli vidět Rage, já zase Nightwish. Problémek byl v tom, že oni po tom Rage chtěli jet na bečku, kterou pořádali jejich kamarádi a kamarádi kamarádů mých dítek, takže jsem neměla odvoz zpátky. I pojala jsem geniální (hahaha) ideu, že pojedu zpátky na kole. Hodili jsme mého vraka dozadu do kufru a jelo se.
Rage není můj šálek čaje, vlastním sice jedno jejich starší cd ale skoro ho neposlouchám. Tak jsem jen s lehkým zájmem postávala u zvukařské tribuny a říkala si, že to snad nějak přečkám. Haha, za chvíli už jsem stejně jako tisíce dalších dupala do rytmu - jo, dostali mě a líbilo se mi to moc, včetně toho bubenického orgasmu - takové sólo se hned tak neslyší a nevidíí. To kytarové mi naopak připadalo v prostřední části spíš jako trápení zvířátek ale já moc kytarové sola ráda nemám. Asi svůj vztah k Rage přehodnotím ...
Těšila jsem se na Edguy - stálí návštěvníci vědí - a byla jsem zklamaná. Jednak mi trochu vadil zvuk, který zkresloval zpěv - ten normálně čistý hlas tam zněl jako řvaní, druhak se zpěvák snažil o drezůru publika poměrně - z mého pohledu - násilným způsobem a hodně často. Ne, opravdu nebudu na ničí pokyn řvát Edguy, Edguy a to ani když je ten dotyčný zavěšen na stožáru jak opica :-)
Nightwish - paráda, absolutní blaho a pro mě nejlepší zážitek večera. jedna skladba za druhou a nikdo nepotřeboval publikum povzbuzovat, aby povzbuzovalo. Tvrdé basy a operní hlas Tarji, čistý a nezkreslený, známé písničky a já nevím co dělali ostatní, já jsem si to ve své osamělé bublině uprostřed davu užívala a nevnímala jsem okolí.
A na závěr těžký horor: Cesta domů - na Subway to Sally jsem už nečekala, tak jsem nasedla a vyrazila. Moje kolo je starší než většina účastníků festivalu a je vybaveno dynamem a předním a zadním světlem dle předpisů :-).
Problém nastal, když jsem vyjela na ztemnělou silnici, a zjistila jsem, že moje nové světlo prostě nesvítí dopředu ale do stran, nahoru a snad i dozadu ale před kolem byla tma, a ať jsem s ním dělala cokoli, bylo to jen pár světlejších šmouh na silnici.
Pokud byla vyznačena bílá krajnice, tak to ještě šlo, jak nebyla, nic jsem neviděla, tak jsem zpomalila. Když jsem zpomalila, světlo přestalo svítit ...
Neustále mě předjížděla auta, kterým bylo nutno uhýbat na kraj - nedělám si iluze o viditelnosti cyklisty v noci, když ho nikdo nečeká, takže jsem občas radši skončila v trávě na krajnici.
Syrákov (to je místní kopec) jsem usilovně šlapala ale protože se do kopce standardně pohybuji rychlostí, při které můžu se šnekama konverzovat o počasí, a potmě tam žádní šneci, kteří by mi pomáhali udržovat tempo nebyli, světlo opět téměř nesvítilo, což znamenalo, že to zadní taky nesvítí, a v těch zatáčkách, jak se auta řítila jedno za druhým, se mi z toho nedělalo dobře ...
Nakonec jsem z kola radši slezla a tlačila ho po druhé straně. Asi to přispělo k tomu, že jsem přežila ale ta potupa :-)
Ta cesta mi trvala snad dvě hodiny - o půl čtvrté ráno jsem konečně zalezla do pelíšku.
Několik důležitých poznatků
- Některé obce zřejmě šetří tak, že po půlnoci vypínají osvětlení - proč taky zbytečně svítit, když slušní lidi spí, že.
- Jízda po vyfrézovaném asfaltu v noci znamená volbu mezi dvěma možnostmi - buď jet rychleji, aby to aspoň trochu svítilo a bylo tu díru vidět, než do ní nevyhnutelně vjedu, nebo jet pomaleji a do té díry vjet potmě.
- Bagr odstavený u cesty (ehm do cesty) snese náraz cyklisty bez problémů.
- Auta, která jedou do protisměru, zásadně svítí dálkovými světly a přepnou až když už nevidíte vůbec nic
- Když se na temném úseku cesty za městem rozhodnete, že se převléknete z džín do kraťasů, objeví se kolona aut v okamžiku, kdy stojíte bosky vedle kola a zkoumáte, která strana kraťasů patří dopředu ...
Sobota - dopíšu až večer, teď už se chystám na další :-)
Předcházející příspěvek: Radši to ani nezkoušejte
Následující příspěvek: Sama uprostřed davu 2