"Mami, nutně musíš na třídní schůzku. Profesorka s tebou chce mluvit".
"Víte, ona je hrozně pasivní, jen sedí a vypadá to, že si sem přišla odpočinout. A když se jí na něco zeptám, tak řekne, že neví, a tváří se, že ji to hrozně obtěžuje, ale já vím, že to ví. Když píšeme písemku, tak to napíše dobře, tak s ní promluvte." Řekla paní profesorka, sotva jsem dorazila.
Pak přišli ostatní rodiče a paní profesorka si opět stěžovala na pasivitu většiny jedinců, a jedna matka se přihlásila a řekla, že holky nic neříkají, protože kdyby to bylo špatně, tak by se jim kluci smáli, že jsou šprtky a navíc blbé. Paní profesorka namítla, že řekne-li někdo, že něco neví, je to totéž, ale asi sami tušíte, že není. Slíbili jsme jí, že dítkám promluvíme do duše.
Večer jsem tedy ovlivňovala.
Nevíte náhodou odkud je věta "musím ti milé dítě činiti předhůzky"? Tak přesně to jsem dělala, ačkoliv jsem věděla, že paní profesorka se v jedné věci mýlí. Moje dcera to totiž opravdu většinou neví, když je vyvolaná, protože tyhle předměty ji moc nebaví, jen před písemkou to natlačí do hlavy (a bohužel ví, jak na tom byla matička).
"No jo, mami, jasně, jo, jo, jasně .."
Snad už opravdu dospěla, jásala jsem v duchu (a možná si začne jednou i uklízet v pokoji ...)
"Mami", řekla druhý den odpoledne, "profesorka se mě ptala, cos na to říkala po třídní schůzce, a já jsem řekla, že nic, a ona se tvářila tak divně ...".
Tak a dost. Tohle byla poslední schůzka, na kterou jsem šla. Zas kvůli ní vypadám jak idiot .. a takhle je to pořád, už od té doby, co jsem ji vozila v kočárku a sousedka povídá: "to je ale hezké miminko, po kom asi je?"
Předcházející příspěvek: Ďábelské klony útočí
Následující příspěvek: Další kousek Generování věcí