Honor Harringtonová

Takže série Safehold (http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/29714/Safehold1-3.7z_1.01MB.html) se utěšeně rozrůstá a další pokračování se bude jmenovat "A Mighty Fortress". Nepotvrdilo se tedy, že by název navazoval na předchozí dva verše onoho chvalozpěvu (http://harrington.suewebik.net/forum/index.php?topic=53.msg1484#msg1484), ale tentokrát zašel MWW pro inspiraci až k Martinu Lutherovi - viz tento odkaz (http://en.wikipedia.org/wiki/A_Mighty_Fortress_Is_Our_God). ;)

Kniha by měla vyjít 13.4.2010 (viz zdroj (http://www.amazon.com/Mighty-Fortress-David-Weber/dp/076531505X/ref=sr_1_1?ie=UTF8&s=books&qid=1253858785&sr=1-1)), takže při 496 stranách začnou snippety vycházet asi s takovým předstihem, jako u BHD (tj. 111 dní), což vychází naprosto přesně na středu 23.12.2009. No byl by to krásný dárek před vánoci, že? :)

Na Amazonu.co.uk je datum předpokládaného vydání 15.4.2010. Uvidíme, co nás čeká. Jste taky tak natěšený?

Zajímavé :). Asi to budou přepravovat do UK až po oficiálním vydání v US... No jinak natěšený jsem opravdu hodně - jestli to bude pokračovat ve stejném duchu jako BHD, tak to bude fakt pecka ;). Spíš ovšem čekám něco bližšího BSRA - pozvolnější rozjezd a hodně diplomacie a intrik a pak, tak na posledních 5-10%, nějakou tu větší akci. Samozřejmě asi nějaké drobnější akce i během celé knihy.

Jo, upravil jsem odkaz na Amazon v prvním příspěvku - omylem jsem tam dal odkaz na BHD :). Nicméně jsem si díky tomu všiml, že snad už 21.7. měla vyjít i elektronická verze BHD pro Kindle. Že by šel Tor trochu do sebe? :).

edit: našel jsem anglický překlad (http://www.hymntime.com/tch/htm/m/i/g/mightyfo.htm) "A Mighty Fortress Is Our God (http://www.hymntime.com/tch/non/foreign.htm?de/festburg.htm)" a pro příběh to naznačuje minimálně to, že půjde hodně o řešení filozofických a náboženských otázek ve Weberově velkolepém stylu ;).

To nevím, ale DW na některém fóru odpovídal na dotaz, kdy a kde vyjde e-book jeho BHD a odpověděl, že zatímco Baen na e-book opravdu věří, Tor je poněkud konzervativnější a že to hned tak nebude. Že by změna?
Jinak, ve kterém svém románu DW neřeší závažné filozofické anebo politické otázky?
Nějak si nevzpomínám.
Dokonce i Bahzell, které je čistokrevná fantazy, je řeší.

Vypadá to tak. Bylo by to skvělé!


Ano, řeší to nejspíš v každé (nečetl jsem zdaleka všechno od něj) - nicméně v některých více a v některých méně. V AMF to bude pravděpodobně velmi, velmi hodně :). Ono téma celé série k tomu dost dobře směřuje ;D.

Jo, souhlas. Už se těším, jak se to bude dál vyvíjet.
Na fóru se o tom dost spekuluje (myslím na webu DW), zejména k čemu je klíč. Co se ukrývá v Templu apod.
Pokud by použil stejnou zápletku jako v Heirs of the Empire, mělo by to být ovládání orbitálních obranných systémů.
Takže, na co si vsadíme?

Ano, přesně to si tipuju. Ale je tu ještě jedna informace - zbraně, které má Merlin k dispozici, prý najdou využití, takže pod Templem bude kromě ovládání Rakuraie nejspíš i něco dalšího...

Jako další PICA, hibernovaní archangělé nebo něco úplně jinýho?

Spíš něco z možností b) a c). Jinou PICA (radši neskloňuju ;D) bych tam moc nečekal. Na zvědavosti mi to ale jen přidává ;). Na druhou stranu je ale dost možné, že se MWW rozhodne jít do rozvíjení příběhu co do časové osy, než co do dalších linií, takže nakonec si možná další zápletku odpustí - i když mohla by to být podobná satisfakce, jako ta s inkvizitory na začátku BHD... Má ještě (už jen) 5 knih na to dostat lidi na dosah Gbabbů (nebo obráceně? ;D)... Pokud pro něj ovšem 5 knih neznamená to, co udělal s BSRA, kterou nakonec rozdělil na knihy dvě - to by si pak mohl doplnit opravdu požehnaně jiných zápletek...

Hm, někde na fóru, (už nevím kde), jsem četl, že snad měl (má) v úmyslu to rychle rozetnout a postoupit dále k Caylebovým a Shaerlyníným dětem.
Podle mně v nějaké knize udělá skok a bude se vracet v retrospektivách, jinak si neumím představit, jak by lidé na Safehold dokázali čelit Gbabba.

Jo, něco takového jsem taky četl. Těch informačních střípků jsou tuny, ale co z nich poskládat... :)
Taky jsem moc zvědavý jak to vlastně bude řešené a jakým způsobem si bude vybírat z následujících generací a co v nich bude popisovat. Naprosto si teď nedovedu představit o čem by v mezidobí - po Caylebovi & Sharleyan (= vyřešení schizmatu) a před kosmickými lety - chtěl psát, když jde o military SF... Možná se schizma (resp. v tu dobu už spíš "jen" rivalita mezi frakcemi) znovu objeví, ale víc než jednou bych takovou zápletku nepoužíval. Nebo právě tam bude boj proti z hibernace probuzeným "archandělům"? Nebo třeba nebyly zničené úplně všechny lodě z původní kolonizační flotily. Heh, možností nakonec asi přeji jen pár bude...

Jo, nezbývá než souhlasit. Stříků je moc, poskládat je dohromady to je zabíračka. Inu, jak říká klasik, počkáme a uvidíme.

Ach jo, ani dnes nezačaly snippety - a to už to vypadalo tak nadějně... Snad tedy v pondělí.

Jo, největší zklamání letošních Vánoc. A já se tak těšíl!?!?

Zatím nic. Podezřívám Erica Flinta, že to vydá až na Nový Rok.

Už to tak začíná pomalu vypadat :(. Co se dá dělat, no... :-\

V podstatě nic, pouze čekat. Sakra!!!

Cover s pokecem o čem to bude http://www.bbcaudiobooksamerica.com/Library/productdetails.cfm?PC=19042

Detail obrázku k rozpitvání tady http://www.stephenyoull.com/stephenyoull.com/NEW_WORK.html#8

Řekl bych, že to bude pěkný masakr.

Diky, Daline. Už teď se těším jak malej kluk.

No hezkýýýýý!!!

Tož když se tak na ten obrázek dívám, tak to vypadá, že v průběhu nějaké bitvy bude Merlin sedět ve své lodi a sledovat ji (bitvu) na 3D displeji a nebude tedy s Caylebem. Už jen tohle vyvolává víc otázek než odpovědí :(. I když třeba to sledují spolu... Pokud to bude bitva mezi galeonami, kdy ale jedna ze stran používá explozivní střelivo, pak by si k tomu mohli vzít dostatek popcornu a třeba i se Sharleyan si užívat holografický přenos ze zápasu s předem jasným koncem :).

Jo a samozřejmě moc díky za odkazy, Daline.

P.S.: rozluštíte někdo čí vlajku nese ta galeona vlevo? Ta vpravo nese vlajku Charisijského impéria (koneckonců už barva samotné lodě ji jednoznačně identifikuje :D). A co ty lodě za nimi?

Tak co, lidi, jakou pravděpodobnost dáváte prvnímu snippetu z AMF na zítřek? Tedy opravdu doufám, že bude, protože jak na Nový rok, ...

Hele, nech toho, protože když ráno nic nebude, pak co? Budem brečet celej rok? To bych opravdu nerad. Takže až bude, tak bude.

Sorry za provokaci, ale tuhle příležitost jsem si prostě nemohl nechat ujít :D.

No jo, no. Budiž ti odpuštěno. Jo já bych byl taky rád.

Furt nic :'(.

Nepřehlédl jsem to! Kontroluji to každý snippetovací den! A zatím, kde nic, to nic. Ach jo!

Přímo sám David Weber se rozhodl dnes zveřejnit kousek AMF - Eric je teď prý někde mimo a nemůže začít snippetovat, tak ručně nahodil snippet, ovšem bez konkrétní specifikace odkud z knihy pochází.

Muphride, ty jsi můj člověk. Mockrát ti děkuji.

;D tak tohle mi už hodně dlouho nikdo neřekl, rádo se stalo. No v každém případě se teď na snippety a vůbec celou knihu těším 10x tolik... Tohle je týrání! :-[ :D

btw: vypadá to, že Merlin poněkud pozměnil vizáž - by mě zajímalo, jak dlouho mu taková změna může trvat, když nejspíš vystupuje i ve své původní roli.

Podle toho, co o tom víme, se v podstatě může při každé cestě zastavit v jeskyni a změnit vizáš jak potřebuje. Otázkou samozřejmě je, jak dlouho bude tuto osobnost potřebovat.

Podle mě návštěvu jeskyně nepotřebuje - někde na začátku OAR o tom byla jakási zmínka. Mám dojem, že kompletní změna z ženské na chlapa mu trvala několik dní nebo týdnů, alle možná si to pletu nebo kombinuju se zmínkou o jeho regeneračních schopnostech.

Já mám právě pocit, že to všechno přetáhl do jeskyně, i když už je to nějaký pátek, co jsem četl U útesů Armagendonu, takže se samozřejmě mohu mýlit. A navíc nejvíce jsem si tam užívat popisy námořních bitev.

Myslel jsem to tak, že na vlastní rekonfiguraci nepotřebuje žádná vnější udělátka (stejně jako třeba na úpravu omezovačů své rychlosti a síly) - ale jak říkám, můžu se plést.

Pro ty z vás, kteří nevládnou anglickým jazykem, jsem se pokusil tu ukázku přeložit. Užijte si to.

Král Gorja se náhle probudil.

Ruka náhle položená na vaše ústa uprostřed noci má sklon mít tento účinek. Zejména u krále, jehož ložnice je na vrcholku centrální věže postaršího hradu dobře zásobeného strážemi.

Prudce otevřel oči, a začal bojovat, pouze aby téměř okamžitě přestal. Mělo to dva důvody. Jedním bylo, že ruka přes jeho ústa mohl dost dobře být jemný do ruky vytvařovaný ocelový svěrák. Dalším bylo, že si právě uvědomil hrot něčeho, co se zdálo být mimořádně ostrou dýkou, přitisknutý na základnu svého hrdla.

Tahle noc, rozhodl se, se mění ze špatného na ještě horší.

„Ocením, pokud zůstanete klidný, Vaše Veličenstvo,“ řekl tenorem hlas, který nikdy dříve ve svém životě neslyšel. „Pokud bych vám chtěl jenom podříznout hrdlo, neobtěžoval bych se vás nejdříve probudit.“

Klidný hlas zněl téměř šíleně rozumně, jako když člověk jednoduše poukazuje, že bouřková mračna často znamenají déšť.

Gorja právě dokázal vylovit siluetu mužovy hlavy proti matné záři průsvitných měsícem ozářených závěsů, a pocítil bodnutí vděku, že Rholynd má svou mrzutou noc, a Maiyl trvala na tom, že dnes v noci bude spát v dětské ložnici. Tenkrát si myslel, že je to od ní šarmantně sladké, že chce osobně dohlížet na chůvy; v této chvíli byl hluboce vděčný za to, že aspoň jeho žena a syn jsou někde jinde.

„Na druhé straně,“ pokračoval hlas příjemně, „jsem si úplně jistý, že kdybych se, z nějakých důvodů, rozhodl podříznout vám hrdlo, zvládl bych dlouho předtím, než by kterýkoliv z vašich gardistů mohl odpovědět na váš výkřik. Pokud se rozhodnu dát ruku pryč z vašich úst, takže si my dva budeme moci promluvit jako civilizovaní lidé, myslíte si, že to budete mít na paměti? Myslím tu část, že jsem schopný vás zabít dřív, než se sem dostane někdo další?“

Gorja se rozhodl, že vlastník hlasu musí být šílený. Jenže pořád dával přednost čemukoliv, co ho ponechá s nepodříznutým hrdlem, a tak pevně přikývl.

„Nádhera!“

Ruka opustila jeho ústa, a muž, kterému patřila, se lehce uklonil. Gorjovy oči nyní zachytily trochu více podrobností, a uvědomil si, že vetřelec v jeho ložnici je podstatně vyšší a širší v ramenou, než on sám. Vypadal také hladce oholený a mluvil, jak si teď Gorja uvědomoval, s silkiahanským přízvukem.

„Omlouvám se za své… nekonveční metody, Vaše Veličenstvo. Opravdu s vámi potřebuji mluvit, a jsem toho mínění, že nikdo z nás by nebyl rád, kdyby si vaši gardisté, vaši dvořané nebo - zejména - Vikář Žaspar uvědomili skutečnost, že jsme tak činili.“

Gorjovi se sevřel žaludek. Nemohl si tím být v šeru jistý, ale zdálo se mu, že jeho návštěvník se usmál.

„Věc se má tak, Vaše Veličenstvo,“ pokračoval hovorně Silkiahan, „že si myslím, že by ode mě byl dobrý nápad poněkud postrčit vaši korespondenci s hrabětem Gray Harbor. Možná o tom ještě nevíte, ale v tomto čase dorazí Jejich Veličenstva zpět do Tellesbergu, ale představuji si, že to asi znamená, že poněkud nesourodý krok oné korespondence během následujících několika pětidnů nabere obrátky.“

Gorja se cítil, jako by ho právě někdo praštil. Nikdo v Tranjyru - nikdo s výjimkou sira Ryka Fharmyna - nevěděl o opatrných nótách, které putovaly sem a tam mezi ním a prvním kancléřem Říše Charis. Nezmínil se o tom dokonce ani baronovi Stonekeepovi! Takže jak to dokázal tenhle, ať už byl kýmkoliv?

„Já… nevím, o čem to mluvíte,“ dokázal ze sebe dostat. Dokonce i jeho uším to znělo jako automatické instinktivní odmítnutí s velmi malým vztahem k pravdě.

„Vaše Veličenstvo!“ plísnil ho Silkiahan, a skutečně mlaskl na krále jazykem. „Víte naprosto dokonale, o čem se to zmiňuji,“ pokračoval káravě. „Obávám se, že nemáme čas okolo toho přešlapovat celou noc, když to budete odmítat. A ne sir Ryk nemá prsty v tom, jak jsem se o tom dozvěděl.“

Nedbalá poznámka o Fharmynovi byla ranou z milosti. Zjevně ať už byl ten výstředník kdokoliv, věděl všechno.

„Dobrá,“ povzdechl si Gorja. „Samozřejmě, že vím, o čem mluvíš. Ale kdo, k Shan-wei, jsi, a co děláš v mojí ložnici?!“

„Mnohem lepší, Vaše Veličenstvo,“ prohlásil druhý muž schvalujícím hlasem. „Jako úvod, mé jméno je Ahbraim Ževons. Vím, že to pro vás nic neznamená, ale můžete o mě přemýšlet jako o blízkém příteli Merlina Athrawese. Jsem si jistý, s tímto jménem seznámen jste.“

Odhaduji někdy v první čtvrtině nebo naopak až spíše ke konci knihy. Lze odhadovat z příjezdu Cayleba a Sharleyan do Tellesbergu, což by mělo být vzhledem ke střídání hlavních měst a konci BHD někdy po půl roce po konci BHD nebo naopak až po roce a půl(déle nepředpokládám děj knihy).
Pokud samozřejmě necestují kvůli nějaké krizi (typu 500 církevních galleon)  a tím by celý odhad byl nanic.  :)

Ono to klidně může být o dost dřív i z prostšího důvodu: do Charisu se Cayleb může chtít co nejdříve vrátit, aby mohl osobně oznámit dobytí Corisande na své původní domácí půdě. Řekl bych, že tu jde o klasický případ spekulace, u které to může být skoro jakkoliv - proto jsem na to původně ani nereagoval :).

V podstatě si asi počkáme, a uvidíme. Jinak z toho můžeme odvodit, že železné sevření Zionu poněkud rezaví, že? Další kacíři na obzoru, a jen archandělé vědí, co bude dál!

Dost mi to připomíná HH a válku se Svazem - jen je tu místo aliance několika hvězdných států aliance několika "ostrovních" zemí, proti nikoliv Solíkům, ale proti Církvi, jejíž poražení si taky dokáže představit jen málokdo. Přitom v podstatě každý vidí, jak zkorumpované zřízení to je, ale taky si nedokáží představit co by bylo bez ní, popřípadě jak proti ní vlastně bojovat. Takže potenciálními "kacíři" jsou v podstatě všichni. A brzy budou další království, republiky apod. zjišťovat, že přidat se k Charisijskému impériu může být o dost výhodnější, než zůstávat na straně diktátorských "byrokratů". Tím "přidat se" myslím třeba i obyčejnou neutralitu, popřípadě aktivní obchod. V tomhle ohledu čekám kdy se rozhoupe k nějaké další akci Siddarmark, když už značnou podporu projevil...

No nevím. Mně připadají ti frajeři ze Siddemarku zatraceně opatrní. Obchodovat, to ano, ale válčit?!

No právě proto čekám, co udělají dál - ani to obchodování totiž nebude udržitelné věčně, bez nějakého alespoň trochu oficiálního stanoviska...

A ještě k mým předchozím spekulacím ohledně schopnosni Merlina měnit vizáž: na Baru našla Maria konkrétní pasáž v OAR a napsala -

"Three local months - but that was less making the changes themselves than learning how to walk and move like a man. It's a non-trivial thing when one's center of gravity moves up about two feet. :-P However, OAR also established that the basic physical parameters of a PICA are pretty much set. Nimue couldn't make herself a foot shorter, for instance. In fact, it was implied that Merlin has a beard and mustache in part because Nimue couldn't change her features very much."

Tedy, že 3 tamní měsíce trvala kompletní změna pohlaví, ale že většinu toho času zabralo nacvičování mužské chůze a pohybů. Základní parametry PICA jsou víceméně dány a nelze např. moc měnit třeba výšku. Knírek a bradku prý také má do jisté míry z tohoto důvodu - aby zakryl původní rysy - a pro zvýraznění mužnosti.

Hm, z toho by vyplynulo, že změna vizáže by byla v podstatě pouze kosmetická úprava. Tedy odstartovat z Tellesbergu jako Merlin a přistát v Tranjyru jako Ahbraim. No prostě paráda. Žádný problém.

Ano, vypadá to tak a je to asi nejpravděpodobnější možnost. Rozhodně pravděpodobnější, než jiná spekulace na Baru, kdy by prý Owl měl vytvořit další PICA jako Merlinovy kopie. Ale proti tomu mluví hlavně to, že Merlin přišel díky hacku do autonomního módu o přímý přístup do počítačů a nejspíš tedy i o možnost uploadovat a downloadovat své vědomí. Bylo toho tam o těch kopiích trochu víc, ale přišlo mi to už jako silně divoké teoretizování.

Sakra, to bude sranda, až bude dohazovat sám sebe různejm papalášum. Jednou jako Merlin a podruhý jako... a kdo ví co potřetí a počtvrtý. No prostě paráda. Doufám, že se v tom DW nezamotá a bude jich jen pár.

No dvě-tři alternativní osobnosti by mohly vzniknout :D. Ale zase aby se nerozneslo, že všichni "blízcí přátelé" Merlina Athrawese mají "ďábelské" schopnosti, to by asi nebylo moc dobré. Takže nakonec mu možná bude stačit tohle jediné alter-ego.

Teď někdo na Baru nadhodil, že by to mohlo naopak vést k tomu, že by se Merlin v očích společnosti stal jen "jedním z mnoha", kteří se dali do služby Charisu a tím pádem i něčím běžným, takže by tím od sebe sekundárně opět odvedl pozornost. A taky by se tím vysvětlilo, proč má Charis tak kvalitní informace. No nevím, spíš mi přijde, že by to byl z Merlinovy strany více risk než přínos - Clyntahn by se takové příležitosti určitě neopomněl okamžitě chytit...

Myslíš, jako přímé působení Shan-wei a jejích přisluhovačů? Stavme hranice, a palme kacíře!!! atd.?

Ano, zhruba něco takového... ;D

Aha, i tak si myslím, že církev brzy vyhlásí křížové tažení, a pak to začne být teprve sranda! A pokud se podaří vybavit chariské námořnictvo granáty a zezadu nabíjenými děly, pak je mi církve snad až líto. Další loďstvo půjde na dno mořské.

Svatá válka je vskutku na spadnutí. Tady asi taky dost záleží na tom, jak moc zdrží Clyntahna vypořádávání se s Kruhem, ale nečekám, že by mu to trvalo nějak extra dlouho, když asi většina odpůrců odtáhne do Charisu.

Explozivní střelivo je teď asi to jediné, co může Charis zachránit proti Flotile, které výstavbu je Církev schopná dotovat (to "F" tam je schválně :)).

Myslíš jako parafráze na Armadu? A u Erica pořád nic!

Ne, myslím tím, že ta flotila bude nejspíš dost velká :).

S tím Ericem: došlo mi, že měl nedávno nějaké zdravotní problémy. Prý docela vážné. Tak je možné, že tohle je nepřímý důsledek.

Chudák, doufám, že se z toho vylíže. A velká asi opravdu bude. Docela by mě pobavilo, kdyby jí říkali taky Neporazitelná.

Eric uveřejnil první snippet z A Mighty Fortress. Tady ho máte.

David Weber posted this on the Bar.

A Mighty Fortress - Snippet 01

September, Year of God 893

I
Lizardherd Square,
City of Manchyr,
Princedom of Corisande

“So I don’t know about you people, but I’ve had more than enough of this dragon shit!” Paitryk Hainree shouted from his improvised speaker’s perch on the municipal fire brigade cistern.

“Bastards!” a voice came back out of the small crowd gathered outside the tavern. It was early in the morning, on a Wednesday, and like every other tavern on the face of Safehold, all the taverns of the city of Manchyr were closed and would stay that way until after morning mass. The sun was barely up, the narrow streets were still caverns of shadow, but the clouds overhead already promised rain by afternoon, and the humidity was high.

As, Hainree noted, were tempers. It wasn’t a huge crowd, in fact it was considerably smaller than the one he’d hoped for, and probably at least half the men in it were there more out of curiosity than commitment. But the ones who were committed -

“Fucking murderers!” someone else snarled back.

Hainree nodded vigorously, hard enough to make sure everyone in his angry audience could recognize the gesture. He was a silversmith, by trade, not an actor or an orator, and certainly not a priest! But over the last few five-days he’d had the opportunity to profit by the experience and advice of quite a few men who were trained priests. He’d learned how voice projection and “spontaneous” body language could support and emphasize a message — especially when that message was backed by genuine, burning outrage.

“Yes!” he shouted back to the last speaker. “Damned right they’re murderers, unless you want to believe that lying bastard Cayleb!” He flung up his hands in eloquent contempt. “Of course he didn’t do it! Why, what possible motive could he have had to order Prince Hektor’s murder?”

A fresh chorus of outrage, this time formed of pure anger rather than anything as artificial as words, answered him, and he smiled savagely.

“Goddamned butchers!” yet another voice shouted. “Priest-killers! Heretics! Remember Ferayd!”

“Yes!” He nodded his head again, just as vigorously as before. “They can say what they want — this new ‘archbishop’ of ours and his bishops — but I’m not so sure you aren’t right about Cayleb’s precious ‘Church of Charis’! Maybe there are some priests who’ve abused their offices. No one wants to believe that — I don’t want to, do you? But remember what Archbishop Wyllym said in his report about the Ferayd Massacre! There’s no doubt Cayleb lied about how terrible the original attack was, and it’s for damned sure he and all his other bootlickers have been lying about how ‘restrained’ their response to it was. But even so, Mother Church herself acknowledged that the priests who were hanged — hanged impiously, with no proper Church trial, by ‘Archbishop Maikel’s’ own brother, mind you! — were guilty of wrongdoing. Mother Church said that, and the Grand Vicar imposed a personal penance on the Grand Inquisitor himself for letting it happen! Does that sound to you like Mother Church can’t be trusted? Like we can’t rely on her to deal with abuses and corruption? Like the only answer is to defy God’s own Church? Cast down the vicarate Langhorne himself ordained?”

There was another snarl of fury, yet this one, Hainree noted, was less fiery than the one before. He was a bit disappointed by that, but not really surprised. Corisandians, by and large, had never felt directly threatened by the policies of the Church of God Awaiting and the Lords of the Temple Lands. Certainly not the way Charisians had felt when they discovered their entire kingdom had been condemned to fire and the sword by that same Church. Or, at least, by the men who controlled it.

Still, it would have been inaccurate — and foolish — to pretend there weren’t plenty of Corisandians who had their own reservations about the Church’s current rulership. Manchyr was a long way from the Temple or the city of Zion, after all, and Corisandians as a whole were undoubtedly more independent-minded in matters of religion than the Inquisition or the vicarate at large would truly have approved. For that matter, plenty of Corisandians had had sons or brothers or fathers killed in the Battle of Darcos Sound, and it was common knowledge that Darcos Sound had been the disastrous consequence of a war which had seen Corisande and its allies conscripted to act as the Church’s proxies. Among those for whom religious fervor and orthodoxy were major motivators, they burned with a blinding, white-hot passion that surpassed all others. The majority of Corisandians, however, were far less passionate about those particular concerns. Their opposition to the Church of Charis stemmed far more from the fact that it was the Church of Charis, linked in their own minds with the House of Ahrmahk’s conquest of their princedom, than from any outraged sense of orthodoxy. For that matter, Corisande undoubtedly harbored its own share of the reform-minded, and they might well find themselves actively attracted to the breakaway church.

Best not to dwell too heavily on the heresy, Paitryk, Hainree told himself. Leave the ones already on fire over that to burn for themselves. Father Aidryan’s right about that; they’ll be hot enough without you. Spend your sparks on other tinder.

“I’ve no doubt God and Langhorne — and the Archangel Schueler — will deal with that, in time,” he said out loud. “That’s God’s business, and Mother Church’s, and I’ll leave it to them! But what happens outside the Church — what happens in Corisande, or here on the streets of Manchyr — that’s man’s business. Our business! A man’s got to know what it is he stands for, and when he knows, he has to truly stand, not just wave his hands about and wish things were different.”

The last word came out in a semi-falsetto sneer, and he felt the fresh anger frothing up.

“Hektor!” a wiry man with a badly scarred left cheek shouted. Hainree couldn’t see him, but he recognized the voice easily enough. He should have, after all. Rahn Aimayl had been one of his senior apprentices before the Charisian invasion ruined Hainree’s once thriving business, along with so many other of the besieged capital’s enterprises, and Hainree had been there when a cracked mold and a splash of molten silver produced the scar on Aimayl’s cheek.

“Hektor!” Aimayl repeated now. “Hektor!”

“Hektor, Hektor!” other voices took up the shout, and this time Hainree’s smile could have been a slash lizard’s.

“Well,” he shouted then, “there’s a hell of a lot more of us than there are of them, when all’s said! And I don’t know about you, but I’m not ready — yet — to assume that all of our lords and great men and members of Parliament are ready to suck up to Cayleb like this so called Regency Council! Maybe all they really need is a little indication that some of the rest of us aren’t ready to do that, either!”

* * * * * * * * * *

“Hek-tor! Hek-tor!”

Sergeant Edvard Waistyn grimaced as the crowd streamed closer and its chant rose in both volume and anger. It was easy enough to make out the words, despite the majestic, measured tolling of the cathedral’s bells coming from so close at hand. Of course, one reason it might have been so easy for him to recognize that chant was that, unfortunately, he’d already heard quite a few other chants, very much like it, over the last few five-days.

And it’s not anything I’m not going to be hearing a lot more of over the next few five-days, neither, he thought grimly.

The sergeant, one of the scout-snipers assigned to the First Battalion, Third Brigade, Imperial Charisian Marines, lay prone on the roof, gazing up along the narrow street below his perch. The crowd flowing down that street, through the shadows between the buildings, still seemed touched by just a bit of hesitancy. The anger was genuine enough, and he didn’t doubt they’d started out in the full fire of their outrage, but now they could see the cathedral’s dome and steeples rising before them. The notion of . . . registering their unhappiness was no longer focused on some future event. It was almost here now, and that could have unpleasant consequences for some of them.

Still and all, I’m not thinking this is one as’ll just blow over with only a little wind. There’s rain in this one — and some thunder, too, like as not.

His intent eyes swept slowly, steadily across the men and boys shaking their fists and hurling imprecations in the direction of the rifle-armed men formed up in front of Manchyr Cathedral in the traditional dark blue tunics and light blue trousers of the Charisian Marines. Those Marines formed a watchful line, a barrier between the shouters and another crowd — this one much quieter, moving quickly — as it flowed up the steps behind them.

So far, none of the sporadic “spontaneous demonstrations” had intruded upon the cathedral or its grounds. Waistyn was actually surprised it hadn’t happened already, given the ready-made rallying point the “heretical” Church of Charis offered the people out to organize resistance to the Charisian occupation. Maybe there’d been even more religious discontent in Corisande than the sergeant would have thought before the invasion? And maybe it was just that even the most belligerent rioter hesitated to trespass on the sanctity of Mother Church.

And maybe this crowd’s feeling a little more adventurous than the last few have, he thought grimly.

“Traitors!” The shout managed to cut through the rhythmic chant of the assassinated Corisandian prince’s name. “Murderers! Assassins!”

“Get out! Get the hell out — and take your murdering bastard of an ‘emperor’ with you!”

“Hek-tor! Hek-tor!”

The volume increased still further, difficult as that was to achieve, and the crowd began to flow forward once again, with more assurance, as if its own bellowed imprecations were burning away any last minute hesitation.

I could wish General Gahrvai had his own men down here, Waistyn reflected. If this goes as bad as I think it could . . . .

A group of armsmen in the white and orange colors of the Archbishop’s Guard marched steadily down the street towards the cathedral, and the volume of the shouts ratcheted still higher as those same protesters caught sight of the white cassock and the white-cockaded priest’s cap with its broad orange ribbon at the heart of the guardsmen’s formation.

“Heretic! Traitor!” someone screamed. “Langhorne knows his own — and so does Shan-wei!”

Perfect, Waistyn thought disgustedly. Couldn’t've come in the back way, could he now? Don’t be daft, Edvard — of course he couldn’t! Not today, of all days! He shook his head. Oh, isn’t this going to be fun?

* * * * * * * * * *

Najednou se tam nevešel, takže tady je pokraočování.

Down at street level, Lieutenant Brahd Tahlas, the youthful commanding officer of Second Platoon, Alpha Company, found himself thinking very much the same thoughts as the veteran sergeant perched above him. In fact, he was thinking them with even more emphasis, given his closer proximity to the steadily swelling mob.

And his greater responsibility for dealing with it.

“I can’t say I’m liking this all that much, Sir,” Platoon Sergeant Zhak Maigee muttered. The platoon sergeant was half again Tahlas’ age, and he’d first enlisted in the Royal Charisian Marines when he was all of fifteen years old. He’d been a lot of places and seen a lot of things since then — or, as he was occasionally wont to put it, “met a lot of interesting people . . . and killed ‘em!” — and he’d learned his trade thoroughly along the way. That normally made him a reassuring presence, but at the moment his face wore that focused, intent-on-the-business-in-hand expression of an experienced noncom looking at a situation which offered all sorts of possibilities . . . none of them good. He’d been careful to keep his voice low enough only Tahlas could possibly have heard him, and the lieutenant shrugged.

“I don’t much care for it myself,” he admitted in the same, quiet voice, more than a little surprised by how steady he’d managed to keep it. “If you have any suggestions about how to magically convince all these idiots to just disappear, I’m certainly open to them, Sergeant.”

Despite the situation, Maigee snorted. He rather liked his young lieutenant, and whatever else, the boy had steady nerves. Which probably had something to do with why he’d been selected by Major Portyr, Alpha Company’s CO, for his current assignment.

And Maigee’s of course.

“Now, somehow, Sir, I can’t seem to come up with a way to do that just this very minute. Let me ponder on it, and I’ll get back to you.”

“Good. In the meantime, though, keep your eye on that group over there, by the lamp post.” Tahlas flicked one hand in an unobtrusive gesture, indicating the small knot of men he had in mind. “I’ve been watching them. Most of these idiots look like the sort of idlers and riffraff who could have just sort of turned up, but not those fellows.”

Maigee considered the cluster of Corisandians Tahlas had singled out and decided the lieutenant had a point. Those men weren’t in the crowd’s front ranks, but they weren’t at the rear, either, and they seemed oddly . . . cohesive. As if they were their own little group, not really part of the main crowd. Yet they were watching the men about them intensely, with a sort of focus that was different from anyone else’s, and some of those other men were watching them right back. Almost as if they were . . . waiting for something. Or anticipating it, maybe.

* * * * * * * * * *

The cluster of Church armsmen was closer, now, Waistyn observed, and the quantity of abuse coming from the crowd swelled steadily. It couldn’t get a whole lot louder, but it was getting more . . . inclusive as shouts and curses with a clear, definitely religious content added themselves to the ongoing chant of Prince Hektor’s name.

“All right, lads,” the sergeant said calmly to the rest of the squad of scout-snipers on the roof with him. “Check your priming, but no one so much as moves an eyelash without I give the order!”

A quiet chorus of acknowledgment came back to him, and he grunted in approval, but he never took his eyes from the street below him. Despite his injunction, he wasn’t concerned by any itchy trigger fingers, really. All of his Marines were veterans, and all of them had been there when Major Portyr made his instructions perfectly — one might almost have said painfully — clear. The last thing anyone wanted was for Charisian Marines to open fire on an “unarmed crowd” of civilians in the streets of Corisande’s capital. Well, maybe that was the next to last thing, actually. Waistyn was pretty sure that letting anything unfortunate happen to Archbishop Klairmant would be even less desirable. That, after all, was what Waistyn’s squad had been put up here to prevent.

Of course, unless we’re ready to start shooting anyone as soon as they get in range of him, it’s possible we might just be a tad late when it comes to the “preventing” part, he thought with profound disgust.

* * * * * * * * * *

“Blasphemers!” Charlz Dobyns shouted, waving his fist at the oncoming Archbishop’s Guard. His voice cracked — it still had an irritating tendency to do that at stressful moments — and his eyes glittered with excitement.

Truth to tell, Charlz didn’t really feel all that strongly one way or the other about this “Church of Charis” nonsense. In fact, he hadn’t chosen his own war cry — that had been suggested by his older brother’s friend, Rahn Aimayl. And he wasn’t the only person using it, either. At least a dozen others in the crowd, most of them no older than Charlz himself, had begun shouting the same word, just as they’d rehearsed, the moment someone caught sight of Archbishop Klairmant’s approach.

From the way some of the people around them were reacting, Rahn had been right on the mark when he explained how effective the charge of blasphemy would be.

Personally, Charlz wasn’t even entirely certain exactly what “blasphemy” was — except for the way his mother had always clouted him over the ear for it whenever he took Langhorne’s name in vain. And he had no idea how the Church of Charis’ doctrine might be at odds with that of the rest of the Church. He was no priest, that was for sure, and he knew it! But even he found it difficult to believe the more spectacular stories about orgies on altars and child sacrifice. Stood to reason that nobody could get away with that right here in the Cathedral without everyone knowing it was happening, and he’d yet to meet anyone who’d actually seen it. Or anyone he would have trusted to tell him whether or not it was raining, at any rate!

As far as the rest of it went, though, for all he knew this new ‘church’ of theirs could have a point. If even a quarter of what some folks were saying about the so-called “Group of Four” was true, he supposed he could understand why some people could be upset with them. But that didn’t matter, either. They were the Vicars, and so far as Charlz could see, what the Vicars said, went. He certainly wasn’t going to argue with them! If someone else wanted to, that was their affair, and he knew quite a few Corisandians seemed to agree with the Charisians. In fact, at this particular moment, there were a Shan-wei of a lot more people inside the Cathedral than there were standing outside it shouting at them.

For that matter, Charlz’s own mother was the housekeeper for the rectory at Saint Kathryn’s. He knew where she was this morning, and from what she’d said in the last few five-days, Father Tymahn seemed to be leaning heavily towards this new Church of Charis, as well.

But that was really beside the point, as far as Charlz was concerned. In most ways, he shared his mother’s immense respect for Father Tymahn, yet in this case, she was missing the true point. No. The true point — or at least the one which had brought Charlz here this morning — wasn’t doctrine, or who wore the archbishop’s priest’s cap here in Manchyr. Or it wouldn’t have been about who wore the cap . . . except for the fact that the man who did had sworn fealty to the Empire of Charis, as well as the Church of Charis, in order to get it.

It wasn’t so much that Charlz was a fanatic Corisandian patriot. There really weren’t all that many Corisandian “patriots,” in the sense that someone from the millennium-dead Terran Federation might have understood the term. Loyalties in most Safeholdian realms — there were exceptions, like Charis and the Republic of Siddarmark — tended to be purely local. Loyalties to a specific baron, or earl, or duke, perhaps. Or to a prince, or an individual monarch. But not to the concept of a “nation” in the sense of a genuine, self-aware nationstate. Young Charlz, for example, thought of himself first as a Manchyrian, a resident of the city of that name, and then as (in descending order of importance) a subject of the Duke of Manchyr and as a subject of Prince Hektor, who had happened to be Duke of Manchyr, as well as Prince of Corisande.

Beyond that, Charlz had never really thought all that deeply, before the Charisian invasion, about where his loyalties lay or about relations between Corisande and the Kingdom of Charis. In fact, he still wasn’t entirely clear on exactly what had provoked open warfare between Corisande and Charis. On the other hand, he was only sixteen Safeholdian years old (fourteen and a half, in the years of long-dead Terra), and he was accustomed to being less than fully clear on quite a few issues. What he did know was that Corisande had been invaded; that the city in which he lived had been placed under siege; that the Corisandian Army had been soundly defeated; and that Prince Hektor — the one clearly visible (from his perspective, at any rate) symbol of Corisandian unity and identity had been assassinated.

That was enough to upset anyone, wasn’t it?

Still, he’d have been inclined to leave well enough alone, keep his own head down, and hope for the best if it had been solely up to him. But it wasn’t. There were plenty of other people here in Manchyr who definitely weren’t inclined to leave well enough alone, and some of them were getting steadily louder and more vociferous. It seemed pretty obvious to Charlz that sooner or later, if they had their way, people were going to have to choose up sides, and if he had to do that, he knew which side he was going to choose. Whatever had started the quarrel between Corisande and Charis, he didn’t need any dirty foreigners poking any sticks into hornets nests here in his hometown.

(And they had to be dirty foreigners, didn’t they? After all, all foreigners were, weren’t they?)

“Blasphemers!” he shouted again.

“Blasphemers!” he heard someone else shouting. It wasn’t one of his friends this time, either. Others were starting to take up the cry, and Charlz grinned as he reached under his tunic and loosened the short, heavy cudgel in his belt.

* * * * * * * * * *

“That’s enough!”

Rather to Paitryk Hainree’s surprise, the voice of the young Charisian officer in front of the Cathedral was actually audible through the crowd noise. It probably helped that he was using a leather speaking trumpet, but more likely, Hainree reflected, it had to do with the fact that he’d been trained to be heard through the thunder of a field of battle.

What surprised him even more was that the front ranks of his crowd — No, mob, not “crowd,” he thought. Let’s use the honest word, Paitryk. — actually seemed to hesitate. His eyes widened slightly as he saw it, then narrowed again as he recognized at least part of the reason. The Charisian had raised his voice to be heard, true, but it wasn’t a bellow of answering anger. No, it was a voice of . . . exasperation. And the young man’s body language wasn’t especially belligerent, either. In fact, he had one hand on his hip, and it looked as if he were actually tapping his toe on the Cathedral’s steps.

He looks more like an irritated tutor somewhere than an army officer confronting a hostile mob, Hainree realized.

“It’s Wednesday morning!” the Charisian went on. “You should all be ashamed of yourselves! If you’re not in church yourselves, the least you can do is let other people go to mass in peace!”

“What d’you know about mass, heretic?!” somebody — he thought it might have been Aimayl — shouted back.

“I know I’m not going to throw rocks through a cathedral’s windows,” the Charisian shouted back. “I know that much!” He gave a visible shudder. “Langhorne only knows what my mother would do to me if she found out about that!”

More than one person in the crowd surprised Hainree — and probably themselves — by laughing. Others only snarled, and there was at least a spatter of additional shouts and curses as Archbishop Klairmant passed through the cathedral doors behind the Marines.

“Go home!” The Charisian’s raised voice sounded almost friendly, tinged more with resignation than anger. “If you have a point to make, make it someplace else, on a day that doesn’t belong to God. I don’t want to see anybody hurt on a Wednesday! In fact, my orders are to avoid that if I possibly can. But my orders are also to protect the Cathedral and anyone in it, and if I have to hurt someone outside it to do that, I will.”

His voice was considerably harder now, still that of someone trying to be reasonable, but with an undertone that warned them all there was a limit to his patience.

Hainree glanced around the faces of the four or five men closest to him and saw them looking back at him. One of them raised an eyebrow and twitched his head back the way they’d come, and Hainree nodded very slightly. He wasn’t afraid of going toe-to-toe with the Marines himself, but Father Aidryan had made it clear that it was Hainree’s job to nurture and direct the anti-Charis resistance. That resistance might well require martyrs in days to come, yet it would need leaders just as badly. Possibly even more badly.

The man who’d raised the eyebrow nodded back and turned away, forging a path towards the front of the now-stalled crowd. Hainree watched him go for a moment, then he and several of the others began filtering towards the back.

* * * * * * * * * *

Damn me if I don’t think the lad’s going to do it! Platoon Sergeant Maigee thought wonderingly.

The sergeant wouldn’t have bet a single Harchong mark on Lieutenant Tahlas’ being able to talk the mob into turning around and going home, but Tahlas had obviously hit a nerve by reminding them all it was Wednesday. Maigee had expected that to backfire, given the shouts of “blasphemer” and “heretic” coming out of the crowd, yet it would appear the lieutenant had read its mood better than he had.

“Go on, now,” Tahlas said, his tone gentler as the mob’s volume began to decrease and he could lower his own voice level a bit. “Disperse, before anyone gets hurt. I don’t want that. For that matter, whether you believe it or not, Emperor Cayleb doesn’t want that; Archbishop Klairmant doesn’t want that; and it’s for damned sure — if you’ll pardon my language — that God doesn’t want that. So what say you and I make all those people happy?”

* * * * * * * * * *

Charlz Dahbyns grimaced as he felt the mood of the crowd around him shift. Somehow, this wasn’t what he’d anticipated. This Charisian officer — Charlz had no idea how to read the man’s rank insignia — was supposed to be furious, screaming at them to disperse. Threatening them, making his contempt for them clear. He certainly wasn’t supposed to be just talking to them! And reasoning with them — or pretending he was, at any rate — was just too underhanded and devious to be believed.

And yet, Charlz wasn’t completely immune to the Charisian’s manner. And the other man had a point about its being Wednesday. Not only that, but the Charisian’s mention of his mother had reminded Charlz forcibly of his own mother . . . and how she was likely to react when she found out what her darling boy had been up to when he was supposed to be at mass himself.

He didn’t know what thoughts were going through the minds of the rest of the crowd, but he could sense the way the entire mob was settling back on its heels, losing the forward momentum which had carried it down the street. Some of the people in it — including some of Charlz’s friends — were still shouting, yet their voices had lost much of their fervor. They sounded shriller, more isolated, as if those voices’ owners felt their own certainty oozing away.

Charlz took his hand away from the truncheon under his tunic and was a bit surprised to discover he was actually more relieved than regretful at the way things had so unexpectedly shifted.

He started to turn away, then paused, his eyes widening in shock, as the man who’d just walked up behind him brought something out from under his own tunic.

Charlz had never seen one of the new “flintlocks” which had been introduced into the Corisandian Army, but he recognized what he had to be seeing now. It was a short, squat weapon — a musket whose stock had been cut down and whose barrel had been sawn down to no more than a couple of feet. It was still far bigger and clumsier than the pistols which equipped the Charisian Imperial Guard, and it must have been extraordinarily difficult to keep it hidden, but the flintlock which had been fitted in place of its original matchlock didn’t need the clumsy, smoldering, impossible-to-hide, lit slow match. That had probably helped a lot where concealing it was concerned, a corner of Charlz’s mind thought almost calmly.

He watched, frozen, as the weapon rose. It poked over the shoulder of another young man, no more than a year or so older than Charlz himself, standing beside him. The other young man twitched in astonishment, turning his head, looking across and down at the muzzle as it intruded into the corner of his field of vision . . . just as the man holding it squeezed the trigger.

* * * * * * * * * *

A ještě další.

The sudden gunshot took everyone by surprise, even experienced noncoms like Waistyn and Maigee. Perhaps it shouldn’t have taken the sergeants unaware, but Tahlas’ obvious success in calming the crowd had lulled even them just a bit, as well.

The man behind that musket had marked the Marine lieutenant as his target. Fortunately for Brahd Tahlas, however, no one would ever have described the would-be murderer’s weapon as a precision instrument. It was a smoothbore, with a very short barrel, and loaded with meal powder, not corned powder. Less than a quarter of the slow-burning, anemic propellant had actually been consumed before the rest was flung out of the barrel in a huge, blinding cloud, and the bullet’s flight could only be characterized as . . . erratic.

The unfortunate young man who’d been looking at the muzzle at the moment it was fired screamed in agony as his face was savagely burned. He staggered back, clutching at his permanently blinded eyes, and four or five more people who’d been unlucky enough to be standing directly in front of him cried out in pain of their own as blazing flakes of gunpowder seared “coalminer’s tattoos” into the backs of their necks. One especially luckless soul actually had his hair set on fire and went to his knees, howling in panic and pain as he beat at the flames with both hands.

Charlz Dahbyns was far enough away to escape with only minor singeing, and his head snapped around, looking for the musket’s target.

* * * * * * * * * *

“Shit.”

Lieutenant Tahlas wondered if Platoon Sergeant Maigee even realized he’d spoken out loud. The single word was pitched almost conversationally, after all. Not that it was going to make a lot of difference.

The musket ball had almost certainly been meant for him, the lieutenant realized, but it hadn’t found him. Instead, it had slammed into the chest of one of his privates, a good four feet to his right. The Marine went down, clutching at the front of his suddenly bloody tunic, and Tahlas realized something else. Major Portyr’s orders had been perfectly explicit on the matter of what Tahlas was supposed to do if firearms or edged weapons were used against any of his troops.

“Fix bayonets!” he heard his own voice command, and the men of his platoon obeyed.

He saw many of those in the crowd suddenly trying to back away as steel clicked and the long, shining blades sprouted from the ends of his Marines’ rifles. Some of them managed it; others found their escape blocked by the mass of bodies behind them, and still others reacted quite differently. Expressions snarled, truncheons and clubs came out from under tunics, and the front of the mob seemed to solidify somehow, drawing together. It seemed clear the people in those front ranks were ready for a fight.

For now, Brahd Tahlas thought grimly. For now, perhaps.

He looked at his bleeding private, and his jaw tightened as his expression hardened into something far less youthful than his years. He’d seen dead men enough at Talbor Pass. He looked away again, meeting Maigee’s eye, and his youthful voice was a thing of hammered iron.

“Sergeant Maigee, clear the street!” he said.

I
Náměstí Lizardherd,
Město Manchyr,
knížectví Corisande

Na náměstí Lizardherd v Machyru v Corisande popohání Paitryk Hainree shromážděný dav k nenávisti vůči Charisu. Dozvídáme se, že Paitryk je cvičený církevními Loyalisty ve způsobech jak správně manipulovat dav. Dav je ovšem menší, než Paitryk doufal a ani reakce lidí nejsou tak úplně k jeho spokojenosti.
Pak jsou rozebrané různé úhly pohledů řadových Corisanďanů na celou věc a na důvody jejich vzteku, popřípadě míry intenzity, s jakou nemají Charis rádi.
Nakonec Paitryk za pomoci svého učedníka v řemesle rozvášní dav a dodává, že alespoň dají vědět zástupné vládě, že jsou tu lidé, kteří s nimi nesouhlasí.
**********
Edvard Waistyn, průzkumník-ostřelovač z prvního batalionu třetí brigády imperiálního charisijského námořnictva, pozoruje ze své pozice na střeše rozvášněný dav, který postupuje ke katedrále. Dav spílá mariňákům, kterí blokují přístup k jinému davu, který ale proudí do katedrály. Seržant se diví, že zatím nedošlo k potyčce, a že asi vliv Církve ani tady v Corisande nebyl tak velký. Možná ale prý třeba už tento dav bude dobrodružnější, než ty dřívější a k nějaké potyčce dojde. Dav se rozvášní ještě víc, když uvidí přicházet arcibiskupa a uskupení kněžích s jejich ozbrojeným doprovodem (arcibiskupská stráž).
**********
Dole na ulici se spolu baví poručík Brahd Tahlas a četař (?platoon sergeant) Zhak Maigee. Poručík nakonec ukáže na potenciálně problémovou skupinku corisanďanů.
**********
S tím, jak se k rozvášněnému davu blíži arcibiskupova stráž a kněží, nadávky začínají nabývat více náboženský charakter a Edvard Waistyn na střeše přikazuje svým podřízeným překontrolovat své zbraně a jednat pouze na jeho přímý rozkaz. Ve vnitřním monologu si říká, že všichni pod jeho velením jsou veteráni a stejně by nikdo bez rozkazu nejednal. Střílet do neozbrojeného davu je předposlední událost, kterou by chtěl připustit, ovšem bezpečí arcibiskupa Klairmanta je důležitější.
**********
Další rozvášňovač davu, Charlz Dobyns, si sám pro sebe přiznává, že i když obviňuje církev Charisu z rouhačství, tak že nejspíš rouhačská vůbec není, a že všechny historky o obětování dětí a orgiích přímo na oltáři jsou nejspíš smyšlené. Dokonce prý může být na té správnější straně, nicméně matka církev má své vikáře (Go4, Group of Four, Gang of Four, Uskupení Čtyř, Banda Čtyř :D) a na tom záleží - co oni řeknou, platí. Ovšem mezi Corisanďany je dost těch, kteří s charisijskou verzí církve souhlasí a uvnitř katedrály jich je dokonce podstatně víc, než řvounů venku.
Charlz si přiznává, že o konfliktu vedoucímu k dobytí Corisande moc neví, ale že vždy bude na straně svého města a lidí v něm, a že žádní cizinci tu nemají co dělat. Je mu 16 let (14,5 pozemských). Pak pokračuje v pokřiku a obviňování z rouhačství.
**********
Paitryk Hainree je překvapený, když mladý charisijský důstojník za pomoci hlásné trouby zaskočí dav klidným, až učitelsky káravým přístupem. Měli by se prý stydět, že ve středu nejsou na mši v kostele jako ostatní :). Při zmínce, že kdyby jeho matka zjistila, že háže kameny do oken katedrály, tak by ho pěkně srovnala, se někteří v davu dokonce zasmějí. Říká jim ať jdou domů, a že v den náležející Bohu nechce nikoho zranit, a že má rozkazy právě takové, ale že to klidně udělá, protože má chránit katedrálu a lidi v ní.
**********
Někteří začnou odcházet a celková nálada davu se začíná měnit, když Tahlas přidá dalších pár velmi dobře mířených slov.
**********
Charlz Dahbyns ja také ovlivněný důstojníkovými slovy a velice překvapený jeho klidným chováním, když přece měl ten charisijský cizák řvát a vyhrožovat a dokonce sundá ruku z obušku, který má schovaný pod blůzou. Ovšem člověk, stojící kousek za ním, vytáhne křesadlovou pušku, položí její hlaveň na rameno před ním stojícího člověka a stiskne spoušť.
**********
Díky předchozímu zklidnění davu výstřel všechny překvapil. Na mušce byl Brahd Tahlas, ale naštěstí ona křesadlovka není nejpřesnější - bez drážkování a se zkrácenou hlavní, nabitá pouze drceným prachem. Nejvíce to odnesl onen překvapený člověk, co posloužil jako opěra zbraně a s ním čtyři nebo pět dalších lidí, stojících před ním, jak je ošlehly hořící zbytky prachu. Charlz Dahbyns byl naštěstí dál a prudce se otočil, jak hledal cíl výstřelu.
**********
Střela skolila vojína asi 4 stopy daleko od Tahlase, který pozoruje onoho nešťastníka jít k zemi. Ví přesně jaké rozkazy jsou právě pro případ, že dav použije proti jeho vojákům ostré nebo střelné zbraně. Automaticky rozkáže připevnit bajonety. Část davu uteče, část se o to snaží, ale přední řady vypadají připravené na boj a s vytaženými obušky a kyji. Tahlas si ponuře pomyslí, že sice připraveni jsou, ale to jen prozatím. Pak rozkáže vyčistit ulici.

Dobrý Muphride. Opravdu dobrý. Máš talent podat ve zkratce vše důležité. Tleskám.

Díky, i když některé části jsou dost kostrbaté - to ta zatracená kocovina... no nic...

V pondělí se ovšem nejspíš dalšího snippetu nedočkáme, protože už tenhle první, značně delší než obvykle, zveřejnil opět sám David. Což znamená, že Ericův snippetovací systém ještě nebyl nastavený na sáčkování podle standardního rozvrhu.

Inu co se dá dělat, berme to, jak to přichází, a buďme vděčni i za dropky. Stejně se mi to ale hodně líbí.

Tak zatím máme kliku. Eric (nebo David) uveřejnil další snippet.

To už vypadá, že by to s nimi i nadále mohlo jít hladce. Juchůůůů :D. Za chvilku zkusím zase udělat výcuc.

Naprostý, bezpodmínečný a zcela rozjařený souhlas! Jůůchůů!!!

II
Maikelberg,
vévodství Eastshare,
království Chisholm

Popozítří bude roční výročí svatby Cayleba a Sharleyan, tj. i vzniku impéria.

Generál Sir Kynt Clareyk z imperiální charisijské armády, baron Green Valley (kdo by to byl do Supermana řekl, co? ;D), v dřívějších knihách známý jako brigadýr Clareyk z imperiálního charisijského námořnictva, si vychutnává víno s Merlinem a ptá se ho na jeho názor na postup integrace chisholmských jednotek do charisijských. Merlin a s ním i jejich veličenstva jsou více než spokojeni, protože to jde rychleji, než se čekalo.
Clareyk aktuálně přebývá ve stanu i přes vlhký a sychravý podzim a určitě se nepřesune do města dřív, než i ten nejposlednější jemu podřízený voják nebude mít suché a teplé ubytování v kasárnách, které se narychlo stavějí.

Merlin si užívá přátelský rozhovor a až se diví, jak moc je už Clareyk sžitý s jeho nadpřirozenými a nadlidskými schopnostmi. Všichni lidé už vědí, že pověsti o seijinech jsou víc než pravdivé a proč, jako nejvražednějšího bojovníka ze všech, si ho Cayleb drží neustále po svém boku. Ale jen pár jich ví o skutečné podstatě jeho práce pro jejich veličenstva, ovšem Clareyk třeba ví o jeho vizích a tuší i něco jeho přínosu co do inovací představených v Charisu - jemu samotnému pomáhal s vývojem taktiky pozemních vojsk. Titul, který Clareyk získal, získal právě díky vítězství v bitvě, před níž mu Merlin své vize odhalil.

Clareyk se přímo ptá, proč přišel osobně, když by mu stačila vize: Merlin tu má za úkol omrknout situaci a případně ve jménu jejich veličenstev upravit rozkazy, což by beze své přítomnosti nemohl.

Mimochodem, ty snippety dostal na starosti Paul Howard alias Drak Bibliophile, takže pravidelnost je skoro na 100% zajištěna, jelikož je tenhle človíček dosti precizní ;).

Škoda, že je to zatím jen taková ta vata okolo a podstatnějších informací je jen pár...

Co bys chtěl? Rozbalit zápletku hned na začátku? Viš, že DW to nikdy nedělá, takže se dějem budem propracovávat pomaloučku, polehoučku. Aspoň nějako zabijem čas do dubna.

Ale jo, vždyť to nebyla stížnost, jen drobné postesknutí si ;). Navíc jsem teď načnul opět BSRA, pak dám BHD, pár dalších věcí, které mám ve frontě a to už bude venku AMF. Už se těším na takovou tu schízu, kdy budu číst ve snippetech budoucnost toho, co zrovna čtu v knize :D.

Chápu, taky mě to napadlo. Ale já to vzal už od OAR.

OAR jsem dočetl o víkendu :)

Já začal právě před chvíli.

Druhým Merlinovým úkolem je zblízka omrknout vévodu Eastshare, nevlastního bratra zrádného vévody z Halbrook Hollow a nevlastního strýce (? - uncle by marriage) samotné Sharleyan, jestli náhodou taky nemá nějaké postranní úmysly. Zatím to na to prý nevypadá, ale jistota je jistota.

Merlin pak rozvádí své příznivé pocity ohledně rychlosti adaptace chisholmské armády na charisijskou taktiku a dokonce i jejich vlastními návrhy na její vylepšení. Pak jsou rozebrány důvody, proč tomu tak asi je. Byly by prý schopni nakopat zadky v podstatě komukoliv s výjimkou siddarmarkských vojáků.
Popisem historie Siddarmarku vysvětluje zase jejich kvalitu a důvody pro expanzivní naladění této republiky. A také, proč byla její expanze zastavena za částečně neoficiální pomoci Chrámových zemí a koncilu vikářů.

Merlin přemýšlí, že aktuální situace, kdy byla narušena svrchovanost Církve, staví expanzivní chutě Siddarmarku do potenciálně úplně nové roviny. A přeje si, kéž by tomu tak opravdu bylo, i když ví, že vnitřní uspořádání Siddarmarku a přízeň tamních lidí Církvi, by nejspíš Stohnarovi nedovolila jakékoliv vážnější proticírkevní kroky vůbec začít provádět... Alespoň prozatím.

Dnes to vezmu zkrátka:

ve snippetech 4 a 5 je poměrně hodně informací, ale nějak mi nepřišly až tak zásadně důležité, abych je rozpitvával a víceméně jsou tam jen podrobněji rozepsané důvody, proč je chisholmská armáda tak dobrá, jak pokračuje její integrační proces s charisijskými jednotkami, proč Merlin podezívá některé šlechtice v jejím vedení z možné neloajality vůči korunám a taky pár vtípků a zdvořilostí mezi Merlinem a Clareykem.

Pěkně začerstva se s vámi musím podělit o to, že jsem viděl celé AMF. Sice jen ve snu, ale byl to mazec ;D ;D.

Začalo to postřelením Merlina, když chránil Cayleba, pak bylo nějké hledání Loyalistů, kteří to měli na svědomí + Merlinův fight s jejich pohůnky a zajímavé odhalení jejich vůdce a organizátora (Clareyk), včetně jeho uvěznění. Pak přišel nájezd 742 (ve snu jsem jich viděl jen pár desítek, ale to číslo mi nějak utkvělo) Církevních galeon na Tellesberg, kdy se galeony nebyly schopné přes hustotu obranné palby k městu pořádně ani přiblížit, tak útočníci nasadili čluny s vojáky, které poslali k pobřeží - no scéna jak z Normandie, masakr... Někteří se dostali na břeh, takže byl fight tam, ale stejně se jim nepovedlo ničeho dosáhnout. Pak ovšem připluly galeony charisijské a uzavřely útočníky mezi pevninu a sebe. Útočníků bylo tolik, že se vytvořil val potápějících se galeon snažících se prorazit ven dřív, než mohly proplout ty zadní, takže se nakonec museli vzdát. No a pak přišla nejnesmyslnější část, kdy Merlin jede s Wave Thunderem vlakem hledat nějakého špiona a Merlin v potyčce na nějakém nádraží dostane pár zásahů, které ho uzemní do bezvědomí, spustí se opravný mód s odpočtem odhadnutých 3 týdnů do konce oprav a tím sen skončil...

Jako ten neúspěšný útok galeon a smršť projektilů z Tellesbergu byly fakt úžasné scény...

Asi bych si měl vzít dovolenou a trochu vypnout, co?

Máš opravdu zajímavý sny.

No, pojem "zajímavé" bych v tomhle případě možná spíš nahradil slovem "bláznivé"... :D Naštěstí dnes už mě žádný podobný nepotkal ;D.

Kvůli MoH - a pak i spoustě dalších povinností - jsem se nemohl věnovat popisům snippetů, nicméně zkusím to zpětně dohnat a dorovnat to ke stávajícímu stavu. Zítra to nejspíš ještě nebude a o víkendu budu makat na jistém softwaru pro squashové kurty, nicméně od příštího týdne by to snad opět mohlo jít...

III
Královský Palác,
město Talkyra,
království Delferahk

Irys Daykyn, bývalá princezna z Corisande a Phylyp Ahzgood, hrabě z Corisu, se baví o "pozvání", které Coris dostal - má se dostavit na slyšení před Koncil Vikářů.
Ona a její bratr Daivyn pozváni nebyli a podle Corise to vypovídá o tom, jak malou hodnotu mají momentálně pro Go4.
Rozebírají to ze spousty úhlů pohledu a nakonec Irys prosí Corise, aby se od nich nenechal odtrhnout.
Zajímavá věc je, že Coris pochybuje (na rozdíl od Irys) o tom, kdo vlastně zavraždil jejího otce. Má své podezření.

* * * * * * * * * *

IV
Město Manchyr,
vévodství Manchyr,
knížectví Corisande

Děj začíná citací teláku popisujícího stávající situaci v Corisande slovy o otroctví, područí kacířů, vrazích Hektora a odpadlích kněžích a jak dlouho to prý ještě lidé chtějí snášet, atd. Pak se díváme na Paitryka Hainreeho, tiskaře, který je autorem onoho výplodu. Je zároveň koordinátorem několika povstaleckých buněk. Merlin ho sleduje skrze jednu ze sond.

AMF: Snippet 08
Merlin má občas chuť skočit do letounu a vzít to přímo do Manchyru v Corisande, kde by se mohl hezky ručně vypořádat s vedením vzbouřenců, nyní konkrétně s jistým panem Waimyanem. Tím by ale ztratil přehled o jiných posléze vzniklých vůdcích a rozhoduje se využít znalosti momentální organizační struktury a doufat, že nenapáchají příliš škody.

* * * * * * * * * *

Hauwyl Chermyn, velitel celého charisijského kontingentu v Corisande, se baví s brigadýrem Zhoelem Zhanstynem, velícím důstojníkem třetí brigády imperiální charisijské armády. Rád by zlikvidoval všechny vůdce povstaleckých buněk, ale neví kde jsou. Jenže tím by jen poskytl nepříteli mučedníky, se kterými by se pak oháněli jako s důkazy charisijského útlaku.
Zmiňují události u katedrály, kdy poručík Tahlas zachránil situaci a místo střílení jen rozbili povstalcům pár hlav a zlomili pár kostí, vše bez použití střelných zbraní.
Ještě chvíli se baví o situaci a pak se domlouvají na přesunech sil a posilách, ...

Říjen, léta Páně 893

I
Průzkumný letoun Merlina Athrawese,
nízká orbita Safeholdu,
nad Kovadlinou.

Císařovna Charisu Sharleyan si užívá let nad Safeholdem. Je dokonce výš a vidí na vlastní oči věci, které neviděl ani Cayleb na své, zatím jediné, letecké výpravě. V myšlenkách zabloudí k ránu...

* * * * * * * * * *

... které začalo ranní nevolností, protože je těhotná. Cayleb jí pomáhá a tlachají o ptákovinách. Její nevolnost je prý docela normální a nepřekračuje víceméně obvyklé meze. Merlin by jim mohl dát odhad, jak dlouho ještě asi potrvají.
Chvilku se ještě baví o nadcházející cestě, kterou má Sharleyan podstoupit. A pak je stručné shrnutí a vysvětlení schizmatu, které na Safeholdu vzniklo a koneckonců děj minulých dvou knih co do této oblasti.
Už je celkem jasné, že Sharleyan má letět do Merlinovy/Nimuiny jeskyně na lékařskou prohlídku.

* * * * * * * * * *

Děj se vrací do letounu. Sharleyan, Merlin a Cayleb se baví prostřednictvím komunikátorů, které mají v uších a část jako součást přívěsků. Merlin je vybavil i kontaktními čočkami, kam se jim můžou zobrazovat vizuální obrazy. A taky korigují jejich oční vady :-D. Vybavil tak všechny důležité osoby ve "vnitřním okruhu" zasvěcených.
Sharleyan je trochu nervózní a ptá se jak dlouho ještě poletí - 25 minut.

II
Nimuina jeskyně,
Hory Světla,
Chrámové země.

Merlin zahajuje klesání do hustější atmosféry a udělá si šoufky ze Sharleyan, když vstup do přístupového tunelu Jeskyně nechá otevřít na poslední chvíli, což dost pobaví na dálku Cayleba, samozřejmě na její úkor a ona přemýšlí, jestli je možné uškrtit umělou bytost...
Tunel je dlouhý několik km a samotná jeskyně je 12 km pod vrcholkem hory Olympus. Po nějaké době a dalším potlachu o inertní atmosféře, kterou byly prostory vyplněné, vletí do obrovského sálu, kde Merlin přistane vedle obřího výsadkového raketoplánu pro cca 200 vojáků. Zde Merlin atmosféru poněkud upravil, takže tam můžou lidé normálně dýchat.

* * * * * * * * * *

Asi po hodinové exkurzi přichází Merlin a Sharleyan k lékařské jednotce. Ta prý nevypadá jako běžné vybavené léčitelé, které kdy Sharleyan viděla :-).
Pak přichází docela překvapení, když Merlinův počítač Owl projeví naprosto první známky empatie, když nejen pozdraví Sharleyan, ale skutečně ji i přivítá. Vypadá to, že komunikace s živými lidmi na něj má podstatně větší vliv, než komunikace s Merlinem.
Pak Merlin Sharleyan zrovna nepotěší tím, když jí řekne, že je Owlovou naprosto první pacientkou :-). Pak ještě prozradí, že jí i Caylebovi injektoval nanity, kteří je do konce života ochrání před jakoukoliv nemocí.
Začne vyšetření a Merlin jako Nimue má chvilku, kdy si posteskne, že vždycky věděla, že nikdy nebude mít děti.
Výsledek vyšetření se nedozvíme, takže to asi dopadlo dobře a pohlaví dítěte se asi dozvíme jindy...

III
Hrad Mairwyn,
město Serabor,
panství Larchros,
knížectví Corisande

Sahlahmn Traigair, hrabě ze Storm Keepu, Rahzhyr Mairwyn, baron z Larchrosu, baronova žena Raichenda Mairwyn a otec Airwain Yair, baronův kaplan a zpovědník, se na baronově hradě Mairwyn baví o stávající situaci. O regentské radě (=zrádcích), jejích členech a činech, o Hektorově synovi Daivynovi a o tom, jak dlouho se může charisijským udržet Corisande pod kontrolou, než se jim to vymkne z rukou. Také se baví o tom, že jeden z biskupů byl ustaven novým arcibiskupem, a že přijal charisijské schizma za platné. Také o tom, že minimálně třetina ostatních kněží a církevních hodnostářů, se k tomu přidala s ním. Je to i díky tomu, že nový arcibiskup - Klairmant Gairlyng, dříve biskup z Tartarianu - je původem z Chrámových zemí a za léta působení v Corisande si vybudoval značnou prestiž. Někteří z biskupů ale prý loajalitu jen předstírají s tím, že slib daný kacířům se může porušit bez jakýchkoliv následků.
Co do momentálních činů sami po vojenské stránce nemají vůči charisijským vojákům s jejich novou výzbrojí šanci, tak jen budou vířit prach a jinak víceméně čekat, jak se situace vyvine.

edit.: v rozhovoru bylo zmíněno, že charisijský arcibiskup Maikel pravděpodobně plánuje navštívit Corisande

IV
Věž krále Ahrnahlda,
královský palác,
město Gorath,
království Dohlar

Lywys Gardynyr, hrabě z Thirsku, je pozvaný na soukromou audienci k Samylu Cahkraynovi, vévodovi z Fernu, který je prvním kancléřem Dohlaru, kde už navíc čeká i Aibram Zaivyair, vévoda z Thorastu a momentální vrchní velitel námořních sil (jestli si dobře vzpomínám). Thirsk je rahabilitován a užívá si, že to může, alespoň trošičku, vmést do xichtu Thorastovi, který se ho předtím snažil všemožně potopit. Na této schůzce se hlavně dozvídá, že se stává velitelem nové flotily galeon, která je ve výstavbě místo původních galeas. Kromě jiného se Thirsk ptá, jestli má nové vojáky verbovat ve jménu Dohlaru nebo Matky Církve, protože ve druhém případě by se naverbovalo mnohem víc mužů a mnohem méně by se jich snažilo službě vyhnout. Oficiálně sice ještě nebyla vyhlášena svatá válka, ale neoficiálně je na spadnutí a toto rozhodnutí by bylo prospěšné. Fern to uznává, ale nemůže to rozhodnout sám - nadhodí to v depeších pro vikáře Allayna z Go4.
Dále se potvrzuje, že jejich galeony budou mít nové typy plachtoví, všechna prvotní charisijská vylepšení děl a pro mužstvo budou k dispozici i nové typy mušket.

edit: to podstatné bych zapomněl! Všechna vylepšení byla posvěcena Matkou Církví jako neporušující Zákazy. (Jinými slovy, "virus" inovací se začíná šířit, takže i když by teď Charis byla poražena, tak už stejně Merlin do značné míry zvítězil ;).)

V
Arcibiskupský palác,
město Tellesberg,
království Charis

Bynzhamyn Raice, baron Wave Thunder a arcibiskup Maikel Staynair mají soukromý rozhovor. Wave Thunder se Maikelovi snaží rozmluvit cestu do Corisande, kterou arcibiskup plánuje, a o které byla zmínka už v některé z předchozích kapitol.
Dozvídáme se, že jak Maikel, tak baron, mají ušní komunikátory a tedy přístup k Owlovi a samozřejmě i celé další síti komunikátorů, nejspíš i včetně SNARCů. Dostali je po onom pokusu o zavraždění císařovny Sharleyan. Baron tráví každý den alespoň hodinu s Owlem při procházení denních sumářů ze sběru dat - těch okruhů dat, jejichž parametry nadefinoval Owlovi.

Další majitelé komunikátorů jsou, kromě těchto dvou, Cayleba a Sharleyan tito:
- Dr. Rahzhyr Mahklyn z Královské Akademie;
- admirál Sir Domynyk Staynair, baron z Rock Pointu (a Maikelův bratr);
- sir Ehdwyrd Howsmyn;
- a otec Zhon Byrkyt, převor kláštera svatého Zherneaua.

Baron se Maikela snaží přemluvit hlavně protože by to totiž zanechalo obrovskou díru v Koncilu a v procesu zástupného vládnutí, když oba vládcové jsou mimo Původní Charis ("Stará Charis" - resp. Old Charis - mi zní dost divně...).
Nakonec ho Staynair přesvědčí, že to zase až takový problém být nemusí.

*****

(zbytek dopíšu později)

Na Baru se objevila minirecenze ARC AMF (Daline, ještě jednou díky za info):

Diky Muphride. I když teď slintám ještě víc!!!

Tak v tom případě teď asi slintáme unisono ;D ;D.

Jedna smutná, (velmi) zpráva. Amazon mi právě oznámil, že vydání mrtvého stromu se odsouvá až na květen 2010. Zatím není upřesněno přesné datum, ale termín dodání je až 18. - 20. června 2010. Sakra, sakra, sakra!!!

No tak to je dost divné, protože to by pak vydání kolidovalo s MoH a tomu se vydavatelé snaží všemožně bránit. Tak snad jde jen o nějaký omyl a datum bude opět posunuto zpět.
Navíc na stránkách pořád mají vydání hardcoveru i audiobooku na 13.4.2010.

Ono to spíš vypadá, že je o tak velký zájem, že se dodávka do Anglie nejspíše opozdí, protože na americkém Amazonu je datum vydání stále 13. dubna 2010. Takže buď je předběžný zájem v Americe tak velký, nebo Tor něco zvrzal, a knih je málo. V každém případě, zatím to nevypadá dobře, a nemám z toho vůbec, ale vůbec radost.

Aha... Takže ty sis objednávku dělal na http://www.amazon.co.uk/ a odtamtud ti přišlo tohle oznámení? O tom extrémním zájmu bych dost pochyboval - určitě měli statistiku prodeje předchozích dílů a navíc je spousta času na dotisk...

Jo. Proto taky říkám, že je možný, že buď to do Anglie dorazí později, nebo to Tor podělal. A to se mi moc nezdá.

Těžko říct... Ale zkusil bych být optimista a doufat, že to ještě upraví. Přeci jen mají opravdu hodně času.

Jo, jo. Naděje umírá poslední.

No anebo jestli to opzdeni v anglii neni zpusobeno tim ze prvni knizky maji byt dostupne pri weberove autogramiade? (Oficialni zahajeni prodeje pro UK, promoakce, ....)

To je samozřejmě možné. Důvody nevysvětlovali, pouze to suše oznámili.

Důvod asi bude nějak výjimečný, protože distribuce minulých dílů byla v pohodě, ne?

VI
Kostel svaté Kathryn,
Candlemaker Lane,
město Manchyr,
knížectví Corisande

Skvělá pasáž a parádní počteníčko, ve kterém se otec Tymahn Hahskans rozhodl porušit zákaz Církve a promluvit na středeční mši (jako naše nedělní) o skutečné povaze Církve, o korupci v ní, a že Bůh mohl docela dobře využít Charis a její verzi Církve jako svůj nástroj k odhalení skutečného podhoubí Shan-Weina (tamní ekvivalent ďábla, tedy alespoň než vyjde najevo skutečná pravda).

*****

Merlin Athrawes sleduje záznamy z kodtela svaté Kathryn a tedy i celou řeč otce Tymahna Hahskanse. Přemítá o celé situaci a na konci se vrací ke sledování záznamů, tentokrát přímo z Manchyrské katedrály. Pochybuje ovšem, že by mše arcibiskupa Klairmanta dosáhla, byť jen po kotníky, té předchozí :).

VII
IHNS Ice Lizard,
město Yuthain,
provincie Shwei,
Harchongská Říše

Děj se opět vrací ke hraběti Corisovi (Phylyp Ahzgood), který je už poměrně dlouho na cestě po souši a teď se má nalodit na harchongskou loď Ice Lizard. Docela dobře si rozumí s jejím kapitánem (Gorjha Yuthain) a těší se na samotnou cestu, protože je sám spíše námořník, než suchozemec. Než vyplují, tak se Coris může ubytovat v nedalekém podniku Copper Kettle, kde mají i možnost horké koupele. Otáčí se na svého relativně nového komorníka Seablanketa s tím, ať zařídí vše potřebné a ať si pak taky dopřeje potěšení horké koupele. Ve snippetu je poměrně dost Corisových myšlenek o budoucnosti a kam by pro něj mohla vést.

***

Dozvídáme se, že onen Corisův komorník je Církevní špeh a podává report o hraběti jednomu z přímých vykovavatelů samotného Vrchního inkvizitora.

Uffff, tak jsem konečně dohnal snippety :). Zatracená MoH a olympiáda... ::)

Hele, Muphride, já se opravdu nechci přít, ale není on akorát hrabě?

hergot, máš recht... dík za postřeh, psal jsem to víceméně po paměti a zaměnil jeho titul. Hned to opravím...

Zrovna mě při rozhovoru s Johnakem napadla taková jedna možnost: Weber bude během dubna v Londýně a tak se možná tamní vydání AMF posouvá proto, aby se z toho conu nestala autogramiáda nové knihy...

Hm, asi jo. Inu budu to muset vydržet a jako vždy doufat v nejlepší.

Britský Amazon opět změnil datum dodání. Tentokrát naštěstí na dřívější. Takže to má být 4. května 2010. Jsem opravdu zvědavý, zda se nakonec dohrabe až na 13. dubna!? Ale asi spíš ne.

Vřele doporučuji dnešní snippet. Nádherný popis námořní bitvy!

Ano, bylo to skvělé čtení! Prostě typický Weber v té nejlepší formě :)

Ano!!! Už se těším na pátek, jak to dopadne, ale že bych se bál o Charis, tak to se tedy nebojím. Na webu DW se objevil názor, že podle této bitvy byla vytvořená obálka knihy. Skoro bych řekl, že to tomu i odpovídá. Poznámky? Názory?

Předpokládám, že v pátek tam bude změna tématu. Tohle bylo víceméně vyřízeno nastíněním budoucího děje a souhrn se dozvíme později. Možná bude následovat kapitola, kde to spousta lidí sleduje on-line skrze SNARCy :). A třeba se tím vysvětlí právě obrázek na obálce ;).

Jo, to je možný. A o výsledku se dovíme retrospektivně. Inu taky způsob.

Dnes tedy kniha oficiálně vychází.

Na Baru jsem se dočetl, že snad Tor konečně mění strategii a eBook by měl vyjít také dnes. Má někdo něco pro potvrzení nebo vyvrácení této informace?

Ten eBook asi opravdu vyšel, ale pořád se mi nikde nedaří najít přímý zdroj, kde by se to dalo objednat. Tudíž to pro jistotu budu stále řadit mezi neověřené info.

Muphride, tady je odkaz na Amazonu do Kindle Store jenže není dostupný pro Evropu: http://www.amazon.com/A-Mighty-Fortress-ebook/dp/B0035FZJ9O (http://www.amazon.com/A-Mighty-Fortress-ebook/dp/B0035FZJ9O).

Jo, díky. Tohle jsem taky našel, ale mátla mě hláška "Pricing information not available.", takže jsem to považoval za přípravný odkaz na předobjednávky :). Už jsem si nevšiml údaje vpravo - "This title is not available for customers from your location in: Europe". Ach jo :(.

No jak to tak vypadá, tak s Evropou opravdu čekají, až MWW dorazí do Anglie. Takže si asi ještě chvíli počkáme. Ach jo!

Dost hloupý přístup, pokud je tomu opravdu tak... No ale co už, jsme tady přeci jen periferií Vesmíru...

První recenze s lehoulinkými náznaky děje v knize:

ZDROJ (http://fantasybookcritic.blogspot.com/2010/04/mighty-fortress-by-david-weber-reviewed.html)

No tak to se máme opravdu na co těšit. Už máte někdo mrtvý strom?

Ještě ne a asi se to dost protáhne.

nejvc mě štve že audiobooky jsou k sehnání všude, ale klasickej ebook nemůžu nikde najít... kupuji až harcory, ale rád bych si přečet ted když zrovna má člověk čas a nemůže to najít.... jinak recenze co sem čet říkají že je to snad zatím nejlepší v serii...

Tak vítej mezi nás. Holt sme všichni zmlsaný Baenama, a Tor holt je trochu jinej tabáček. (A to ani nekouřim).

Asi zatím nikdo neodstranil z eBooku DRM, jinak si to vysvětlit nedokážu... Občas jsou tam poněkud ukecanější pasáže, ale jinak je to hodně zajímavé. Přirovnal bych to asi ke kombinaci BSRA a BHD: z BSRA je tam dostatek pletichaření, ale i odhalení nových skutečností a z BHD zase nějaká ta akce a položení nových otázek. Jsem asi ve 2/3, tak uvidím, jak se to ještě vyvine :). Jo a je tam jistá akce, trochu podobná jedné z OAR.

Takže AMF jsem dorazil včera večer. V recenzi měli pravdu s podobností konce s OAR. Hodně mě přakvapilo, jakým fofrem se závěrečné události sehrály, protože optoti OAR k nim došlo opravdu doslova na poslední chvíli. Každopádně závěrečná Merlinova otázka je naprosto přesně mířená a každý čtenář si ji v tu chvíli nejspíš pokládá také. A také asi dospívá k podobnému závěru...

Jinak co do rozsahu děje a četnosti bočních linií mi přijde AMF asi nejbohatější ze všech předchozích titulů. Je to ovšem hlavně kvůli jejich postupnému sbíhání a uzavírání. Jsem velmi zvědavý s čím přijde MWW v následující knize, protože to v tuhle chvíli může být téměř cokoliv.

Tak konečně jsem jí sehnal a dočet.... bylo to velmi dobré, velmi mě potěšilo že sexualita Merlina byla zopovězena.... osobně jsem zvědav jak dlouho než se vypořádají s tím co se děje na planetě, jako nic proti, rád bych četl víc jak se to tam vyřeší, ale co Ghaba? co kdyby přiletěli příští zimu, tak pápá lidstvo..... mohla by se hodit linie, kdy pokračujeme, kde jsme ted skončili a zároven kdy jsme na úrovni a deme hledat ty šmejdy...... ale celkem skvělý... :)

Já dorazil právě teď. Fakt hustý. Souhlasím s Muphridem, že teď už MWW může opravdu příjít s čímkoliv. Takže věčná otázka zůstává. Kdy bude další????

Jáááj, ta otázka mi v hlavě hlodá nehezkých pár dní. Jedno je ale jisté: už včera bylo pozdě...
No ale teď vážně: zatím jsem nezaznamenal žádné zprávy, které by se zrovna k Safeholdu 5 nějak vyjadřovaly. Takže to dost možná zatím neví ani samotný MWW...

Tomu moc nevěřím. Spíš si myslím, že ví dost přesně, co bude. Jinak, máš pravdu. Už včera bylo pozdě.