Chaos Sanctuary

že budu psát jen pozitivně, protože kdo to má číst, takové domácí fnjukání, že jo. No a vidíte, jak to dopadlo ... 14 dní na bložínku ani ťuk, žádná pozitiva a zářivá budoucnost ... hmm, budu na to muset jinak, tak ňák, filosoficky, jako že všechno zlé je k něčemu dobré. No, tak já to teda zkusím, no.

Minulý týden mě v kanclu štípl sršeň do krku. Sice jsem ho pak hned zapleštila složkou s inventurama ale na krku jsem měla asi dvoucentimetrovou rudou tuhou bouli a svědí to pořád. Ale ten nádherný pozitivní pocit, když jsem se kochala 3-centimetrovou mrtvolkou nepřítele zcela nepietně se povalující na zemi u levé přední nohy skříně s dokumentací - k nezaplacení. A pak přišla uklízečka ... a mám jen ten svědicí krk, chjo. Ale kancelář je pozitivně čistší.

A taky zas nastaly "mé dny" a tak jsem šla na nákup a oni neměli moje oblíbené vložky bez křidélek! Jo, já vím, že pro pocit jistoty a bezpečí nutně potřebujete křidélka (a pokud možno i padák), ale já su dobrodruh, já chci nebezpečí a vzrušení! A tak jsem tam stála v tom Kauflandu před regálem plným létacích uklidňujících balíčků a po všech těch letech budování kapitalismu a spotřebního blahobytu jsem si připadala taková bezradná, jak vesničan ve velkoměstě, no fakt. Začínám vidět pozitivní stránky přechodu ...

Ráno jsem vylezla v letní bundě a adidaskách, odpoledne u nás bylo 5 cm břečky a sněhodéšť a vítr a než jsem došla na zastávku, za ušima mi stékala voda pod límec, boty jsem měla promočené a bylo mi zima, chjo. Zkrátka počasí pod psa. A pak jsem se koukla na protější stráň s lesíkem a ty stromy s červeným a žlutým listím byly poprášené sněhem a zem byla taky pocukrovaná a celé to vypadalo tak pohádkově a neskutečně a úplně mi přestalo vadit, že su mokrá myš. Tak nevím, je to pozitivní nebo jsem divná? A je pozitivní, že jsem divná?