Chaos Sanctuary

Ráno bylo bílo. Optimisticky jsem se rozhodla, že "to dlouho nevydrží" a vzala jsem si nízké boty. V půlce cesty jsem už o svém rozhodnutí pochybovala, sněhu bylo tak 15-20 čísel, ale přece se nebudeme vracet, malověrní. Tak jsem s mokrýma nohama doťapkala na autobusovou zastávku, autobus se rozježděným sněhem připlížil již za dvacet minut, do práce jsem dorazila s půlhodinovým zpožděním, a sotva jsem začla vařit kafe, abych prohřála ztuhlé sádlo, zhasla elektrika. Boty byly stále mokré.

Můj návrh, abychom uspořádali celodenní večírek, protže se stejně nedá nic dělat, byl zamítnut, a prý mám uklízet. Tak jsem se volným tempem propracovala až k pracovní desce stolu a naštěstí to nahodili.

Ta dnešní civilizace je tak zranitelná, nešel internet, obědy byly studené, kafe nešlo uvařit, zima bylo ... Ale ten úklid, tož to byl vrchol. Mám úplně prázdný stůl .. co mám dělat?

Chybí mi inspirace, tak sedím a píšu, můj milý deníčku. A mám strach, stále sněží a stromy se lámou jako sirky, ještě jeden výpadek a budu muset vyklidit i ty skříně ...

PS. Boty jsou ještě vlhké.