Chaos Sanctuary

Už jsem jednou psala, že se ode mě čeká pomoc se stěhováním po malování, a jak se dalo čekat, opravdu ta práce na mě počkala, na rozdíl od mnoha jiných věcí, které mi v životě utekly.

Tak jsem si v pátek vzala dovolenou a chystala jsem se v půl sedmé ráno na vlak, který jede v osm ráno. Jak jsem si balila trička a kraťasy, všimla jsem si, že nemám peněženku. Prošmejdila jsem celý byt stylem "velmi nervní motorová myš" a nic. Třeba jsem ji nechala včera v práci, hm? I zavolala jsem kolegyni, která má klíček od kanceláře, a ta mi rozespalým hlsem sdělila, že má taky dovolenou, ale že zavolá ještě jedné kolegyni, co má zas klíček od její kanceláře, a té vysvětlí, kde se nachází klíček od mé kanceláře, a ona mi pak zavolá. Tak jsem rezignovaně dala nohy na stůl a snažila se nepřemýšlet, co bude, když tam nebude. Ale prý tam je! Na stole se válí.

Můj drahý, který mě již delší dobu pozoroval takovým zkoumavě psychiatrickým pohledem, se rozhodl zachránit situaci a nabídl, že mě tam hodí autem a potom i na nádraží. Popadla jsem batoh a že teda jdeme, co jsem zapomněla, už si nevzpomenu, však nejedu do divočiny a případně si kartáček na zuby koupím, no. Vše se tedy v dobré obrátilo, a to proto, že naše láska je stále pevná a nehynoucí ... nebo se mě chtěl tak usilovně zbavit na ty tři dny? Nene, myslím, že nemusím vědět odpověď na každou otázku. Až ve vlaku jsem zjistila, že jsem zapomněla tu jedinou věc, bez které skoro nemůžu žít, a kterou jen tak nekoupím, a to brejle na čtení!

A tak jsem tři dny nemohla číst, nebyla jsem na netu a jen jsem smutně koukala na všechny ty knížky, které jsme zařazovaly do knihovny - ano, stěhovala jsem knihovnu knihomola (máme to v rodině asi) - a protože jsem nemohla číst, tak jsem se prý chovala jako terorista: "Jé, tohle jsem už dávno nečetla", pravila knihomolka a usedla s rozevřenou knížkou na postel, "A hned tak nebudeš, kam to patří? A kam patří tohle? A co je toto? Nemůžu to přečíst, nemá to obal", odpovídala jsem krutě, a tak se nám (mně) podařilo přestěhovat knížky za jedno odpoledne :-)

A co jinak? Snad jen dva odposlechnuté útržky z velkoměstských restaurací:
"O tom by se dalo polemizovat ... škyt ... ale neúspěšně".
"Ty brambory jsou skoro studené. Jindy bych jim to hodil na hlavu ale v tomhle vedru je to skoro služba zákazníkovi".