Dnes jsme se docela zlikvidovali třicetikilometrovým pěším výletem, a tak jsem večer relaxovala u Hellgate:London a můj drahý u televize.
"Hele nalij něco, zasloužíme si to", pojal On skvělou ideu. Samozřejmě mě do toho potřeboval zaangažovat, aby nevypadal jako osamělý alkoholik, a navíc tu flašku Napoleona jsem dostala já ...
"Teď nemůžu", zamumlala jsem nepřítomně a soustředěně jsem likvidovala nabíhající tlupy Blade minionů.
"Tak já počkám, až tě zabijou", řekl ON.
Inu, tolerance a láska, po všech těch letech :-)
Dál už to nevede, ale můžete se vrátit nahoru nebo proslídit archiv blogu nebo nakouknout do ďábelského fora nebo na odkazy. Kontakt: sue@centrum.cz
V neděli jsem měl jít pověsit prádlo. Zrovna jsem vraždil 5 Lží na singl v 1.00.
"Mami teď nemůžu, musím to dohrát..."
"Tak já počkám, až budeš ve městě."
Po půl hodině jsem vymlátil cugrunt celé peklo a Big Sid se neobjevil, jsem nas***ej šel věšet prádlo...