Chaos Sanctuary

A myslím to vážně. To jsem si takhle v lednu (njn, už je to nějaká chvilka) šla po chodníku, bylo kluzko, ale protože chodník nebyl odhrnutý, sníh se pěkně prošlapoval a já se kochala okolím (to zrovna poprvé pořádně nasněžilo v novém roce) a najednou odházený úsek .. a hned se válím na zemi jak pytel zemáků. Na tom rovném úseku se udělala ledovka - takový tenký průhledný film, a vůbec to nebylo vidět ... Tak jsem si odrazila zadek, že mě úplně přešla chuť na blogování! Někdo by mohl spekulovat, kde že mám to sídlo myšlení .. doufám, že vy k těm některým nepatříte :-)

A teď jak to bylo doopravdy? Jak jsem se stala tou nezaměstnanou ženou nad 50 (tedy skoro nezaměstnatelnou, jak uvádějí statistiky), rozhodla jsem se, že jednak musím dohonit své čtenářské dluhy, a druhak začnu žít zdravě - jako pohyb a míň jíst a tak. A to byla ta zásadní chyba. Zas mi nafoukalo na krk a moje chromlavé rameno se opět ozvalo, což vedlo k frustraci, kterou řeším zásadně jídlem ... a taky jsem si zároveň řekla, že, abych nepodlehla pokušení, nebudu na webík radši ani chodit a o diablo ani číst, když už ho nemůžu ani hrát.

Fakt je, že mi dělalo dost velké problémy vůbec něco psát, takže i když jsem trávila dny u kompu, bylo to hlavně při čtení "nalezených" knížek na netu ... ti piráti fakt nemají trošku vkusu a všechno hážou do pdf, takže se to nedá číst na cybooku, chjo ...

No ale už je to trochu lepší, i nějaká práce se rýsuje na obzoru .. snad, takže je na čase přestat se flákat ... a ani už mě to nebaví, divné, vždycky jsem si o sobě myslela, že su spíš lenoch :-)

A taky mi sappi dala kapky, že nic nepíšu, tak já se už polepším.