Chaos Sanctuary

na úvod nové blogovací sezóny :-)

Tak tedy, co se od vánoc s mláďatama dělo.

Na vánoce byli doma, pak synáček jel do sousední země na severu za svojí kočičkou, se kterou se seznámil na tom východním ostrově za dalekým mořem (normálka, ne? matko, ty naděláš ...) a pak zrovna do Prahy na zkouškové. Pak přijel na pár dní, behem nichž stačil navštívit kamarády, jet na vesnický ples, z kterého přijel až ráno, a zjistil, že tam nechal pohorky (no, to bylo ještě docela dost sněhu, tak si černé křusky nesl v tašce) a přijel v černých polobotkách, které byly celé prosolené, patrně jak se hoši potáceli po vesnické silnici. Ale protože tatínek měl svoje pohorky vyčištěné a naimpregnované, nic synáčkovi nebránilo, aby si je "půjčil" a bez průtahů opět odcestoval na daleký sever za dívkou svého srdce. Poté se opět odklidil do Prahy a předstírá, že studuje, a my předstíráme, že mu to věříme. Ty boty ještě nemá, někde tam na té vesnici prý ale budou ...

Dcera odjela po vánocích opět na západ, do té divné země u moře, kde vůbec nepadal sníh, a dodělávala tam zkoušky, a poté se, zcela samozřejmě (no přece spolu bydlíme) odstěhovala do Prahy ke svému přítelovi (musí to být lááska, když mu vaří! To doma nikdy nedělala, fnjuk ...). A do školy jezdí jen jeden den v týdnu, no totok, to za našich mladých let ... grrr a tak podobně.

Takže to bychom měli stručný přehled, který ukazuje, jak hluboce jsem strádala, dětí nemaje, a proto jsem se musela (to je snad jasné, ne?) ponořit do čtení, protože jinak syndrom prázdného hnízda ... hele to jsou jen takové psychologické kecy, tady je takový božský klid a nikdo mě neruší od detektivky, ale taky to vysvětluje, proč jsem při poslední návštěvě Prahy dceři skočila na špek, že se budeme kulturně vyžívat, ač to podle všech minulých zkušeností znamenalo důkladný a hluboký průzkum některého pražského nákupního centra. Ale o tom až příště, teď jdu dodělat oběd a pak na návštěvu .. oslavovat ... to můžu!