Chaos Sanctuary

To když jsem byla minule v Praze a dcera mi zavolala, že bysme se mohly v pondělí odpoledne kulturně vyžít.

A myslela to vážně! A že bysme teda mohly někam do obrazárny, nejlíp do Národní galerie, že tam snad ještě nikdy nebyla.

Tak jsme to vzaly přes hrad, který byl příjemně prázdný, protože v takovém psím počasí i turisti seděli v hospodách, dokonce se dalo vlézt i do Víta a bylo tam moc hezky, protože sluneční světlo, jak procházelo těmi barevnými vitrážemi, vytvořilo na sloupech krásné vzory (trochu moc fialové na můj vkus, kdyby se někdo ptal).

A vzhůru do galerie .. kdo by to řekl, národní galerie je až do konce března zavřená. Tož teda, co včil? Mládě chtělo hlavně staré obrazy, tak jsme zkusily obrazárnu pražského hradu - tam otevřené měli, a dokonce tam bylo napsané, že v pondělky mají od 4 do 6 odpoledne zdarma. Byly tam sice nějaké výjimky pro zimní období, ale jestli vás to zajímá, tak zitra tam mají zrovna další zadarmo prohlídku...

Jenže byly teprve 3 hodiny odpoledne a přece za to nebudem platit, když za hoďku to bude zadara (áno, typické české socky, už vás slyším), tak že se teda ještě kulturně porozhlédnem po okolí, a hlavně zalezem někam do tepla na kafe ... prý ne na kafe ale na laté, povídalo mládě, protože přece nějaký turek už dávno není in. Tak jsem se nechala ukecat, že si rozšířím obzory na stará kolena, a vydaly jsme se od Hradu dále, že najdem nějakou hospůdku, kde peníze ušetřené za kulturu propijem. Haha.

Ne že by tam hospůdky nebyly, byly, ale takové pastičky na turisty, že malý český člověk (čti: slépka z Moravy) jen zírá. Třeba taková kavárnička, tvářilo se to jako hokynářský krámek - spousta "stylového haraburdí" jako mlýnky a válečky na nudle a tak. Nic proti tomu, u nás máme v hospodách kola od vozu a staré škrpále a parodie na krb a slámu ve starých džbáncích, a čím víc se to tváří jako stodola, tím je to dražší. Tak už to množství "stylovosti" mě mohlo varovat, ale 150 Kč za jedno laté jsem teda nečekala :-)

Tak jsme pokračovaly dál, až jsme nalezly další hospůdku, kde sice na stropě byly namalované pavučiny a v poličkách taky byly kafemlejnky, ale bylo jich tam tak polovina, a opravdu, i ceny byly poloviční, a tak jsem si poprvé, a asi i naposled, dala laté - další věc, bez které dokážu žít.

No obrazárna byla fajn, ale protože jde o staré obrazy, je tam hodně biblických a řeckých motivů, a ačkoli většinou vím, která bije, tak děti Niobiny mě dostaly. A teď nevím, jestli mám sklerózu a zapomněla jsem to, nebo jsem to nikdy nevěděla ... neboli: blbnu anebo su ignorant? Toť otázka :-)