Chaos Sanctuary

na sitepoint.com. Bude k dispozici už jen 28 dní. Jedná se o knížku zaměřenou na webdesign a Photoshop a je tam spousta užitečných tipů nejen pro začátečníky.

Vyžadují tam váš mail, na který vám pošlou odkaz na download, nabízí odběr newslettrů ale lze se tomu vyhnout. Download má asi 67MB.

Chcete-li vědět, do čeho jdete, obsah knížky je popsán třeba tady, část kapitoly o výrobě tlačítek je tady

Když jsem ten článek viděla, zajásala jsem a požádala autora o souhlas s překladem, protože to vypadalo, a skutečně to tak je, jako typický návod pro lamy. Návod se týká sIFR (náhrada textu fonty z flashového souboru) verze 3 a využívá pro tvorbu fontů Macromedia Flash.

Pozn SuE: nemáte-li Macromedia Flash, můžete použít free nástroje pro tvorbu swf fontů pro sifr3 - sifr generator nebo font maker, a příslušnou část návodu přeskočte. (update březen 2009)

• siFR generátor je webová služba - najdete u sebe font, který chcete zpracovat, nahrajete ho na web a pak si stáhnete .swf soubor.
• font maker - nainstalujte, vyberte font a uložte jako název_fontu.swf. Je možné, že funguje s nějakou dřívější verzí sifr, který se stále vyvíjí, tu si případně stáhněte zde.

Jak přimějete sIFR k práci

Autor: David Yeiser
Přeloženo z This is how you get sifr to work s laskavým svolením autora.

Cílem tohoto tutoriálu je uspořádat informace z oficiálního webu sIFR do jednoduchého "krok-po-kroku" návodu jak implementovat na váš web sIFR

Když si návod přečtete, porozumíte základům fungování sIFR a můžete začít zkoumat i složitější oblasti sIFR.

Návod je rozdělen do šesti sekcí:

1. Stažení všech potřebných souborů
2. nastavení Flashového souboru pro požadované písmo
3. nahrání potřebných souborů
4. nahrazení ‘normálního’ textu textem ze ’sIFR’
5. nastylování nového textu (budete překvapení, kde se to dělá!)
6. provedení finálních úprav
7. Závěr a další zdroje

Než začneme, uvědomte si tohle:

• Nebudete muset modifikovat jiné soubory než ty, které stáhnete z webu sIFR. Nemusíte se starat o editaci již existujících stylů
• sIFR degraduje velmi dobře, takže se nemusíte obávat o uživatele bez Flashe a / nebo Javascriptu.
• Není to náročné na přenosy (v porovnání s typickými Flashovými soubory.

Začínáme!

1. Stažení sIFR

První krok je stáhnout zip soubor sIFR. List of nightly builds je asi jediné místo (pokud vím), kde získáte nejnovější verzi sIFR. Tak běžte a nejnovější verzi si stáhněte.

Když otevřete ten zip soubor, uvidíte čtyři složky a textový soubor. Pro začátek můžete ignorovat složku demo; ty tři ostatní složky —css, flash a js— obsahují ty soubory, které potřebujete.

2. Vytvoření YourTypeface.swf

Než nahrajete soubory pro sIFR na web, musíte vytvořit soubor SWF se svým písmem ze souboru FLA. V složce flash je soubor s názvem sifr.fla, otevřte ho.

Když soubor sifr.fla otevřete, měli byste vidět bílý box (viz Obr 2a).

Obr 2a: Screenshot úvodní Flashové obrazovky.

Zaktivujte tento rámec dvojklikem. Měl by tam být vidět šedý text Bold Italic Normal” (viz Obr 2b).

Obr 2b: Screenshot flashové obrazovky po dvojkliku.

Abyste aktivovali svoje písmo, vyberte text, změňte ho na požadovaný druh písma (normální, tučný, kurzivu)) a pak napište jeden znak. Jeden znak v a nebo n, cokoli si vyberete. Chcete-li mít možnost psát svůj text v kurzivě nebo tučně, musíte mít jeden znak pro každou možnost.

Např. jestliže jsem chtěl mít normální text a možnost psát kurzivu nebo tučně, napsal jsem ‘n n n‘ (viz Obr 2c). Velikost souboru pro můj zvolený font se změnila asi o 30KB - rozdíl mezi jen normálním (70 KB) a všemi třemi (100 KB). Můžete experimentovat, abyste viděli, jak velikost závisí na fontu, který si zvolíte.

Obr 2c: Screenshot flashové obrazovky po napsání znaků

Nakonec vyberte požadovaný druh písma. Pro tenhle příklad jsem zvolil Arno Pro (viz Obr 2d).

Obr 2d: Screenshot dialogu typografie pro Flash

Když to máte hotové, a máte vybrán požadovaný druh písma, jděte na File > Publish Settings. V tomto dialogovém boxu se ujistěte, že následující volby jsou nastaveny jako na Obr. 2e.

Obr 2e: Publish Settings pro exportování souboru .SWF

Výchozí nastavení kvality JPEG je 80. U mého fontu nebyl pro nastavení kvality JPEG 80 a 100 žádný rozdíl, a tak jsem nastavil 100. Po úpravě nastavení stiskněte tlačítko Publish a tím vytvoříte svůj soubor. (Váš nový soubor .SWF by se měl objevit ve stejné složce jako soubor sifr.fla.)

Soubor, který jste právě vytvořili, se bude jmenovat sifr.swf; přejmenujte ho na název vašeho písma, v mém případě by to bylo arnopro.swf. Teď můžete nahrát soubory na svůj server.

3. Nahrání souborů na server

Aby sIFR fungoval, musíte nahrát následující soubory:

• css/sIFR-print.css
• css/sIFR-screen.css
• js/sifr-config.js
• js/sifr.js
• flash/yourtypeface.swf

Nyní odkažte na příslušné soubory CSS a JavaScript (Obr 3a). (Na flashový soubor odkážeme v dalším kroku.)

4. Inicializace sIFR

V tomto kroku vyvoláte soubor .SWF a řeknete mu, který text má nahrazovat. Soubor, který řídí náhradu textu, je sifr-config.js, možná jste si všimli, že jeho velikost je teď 0.

V tomto návodu použiju jako příklad dva zápisky do blogu se značkováním zobrazeným na Obr. 4a a CSS zobrazeným na Obr. 4b, výstup je zobrazen na Obr. 4c

Obr 4c

Nejdříve otevřte soubor sifr-config.js a přidejte kód zobrazený na Obr. 4d, kde yourtypeface je název písma, které jste si vybrali, když jste editovali flashový soubor. Takže můj var název by byl arnopro. (Upozornění: Ujistěte se, že váš var název je jedno slovo vcelku bez mezer, a použil bych podtržítka místo pomlček.)

Tohle odkazuje na soubor .SWF, který jste vytvořili v kroku 2, aktivuje ho, a pak nahradí vaše titulky textem ze sIFR. Dávejte pozor na formátování, je docela složité a nepromíjí chyby. Příkaz wmode: 'transparent' způsobí v Opeře bílé pozadí místo průhledného.

5. stylování

Teď, když je normální text nahrazen textem z sIFR, je potřeba nový text nastylovat. Trochu matoucí je, že CSS styly pro text ze sIFR se editují v souboru sIFR-config.js. Formátování se (většinou) dělá standardní CSS syntaxí, jen je to v javascriptovém souboru.

Styly CSS se vkládají do .sIFR-root jak ukazuje Obr. 5a. V podstatě se zde říká “asociuj každý styl, který zde je, s novým textem sIFR.”

K nastylování textu zadejte CSS vlastnosti stejně jako byste to udělali v normálním CSS souboru. Pro náš příklad zadáme CSS jak ukazuje Obr. 5b.

Nyní porovnejte normální text (levý sloupec) s textem ze sIFR (pravý sloupec) na Obr. 5c.

Obr. 5c

Jsou zde nějaké problémy s rozestupem písma, které se naštěstí dají vyřešit při dolaďování pomocí sIFR’s advanced JavaScript options. Ale tohle si necháme na jindy.

Přidání alternativních stylů

Můžete také přidat alternativní styly pro značky v textu, který chcete nahrazovat. Například, kdybyste chtěli stylovat tagy em a strong když jsou použity v hlavičkách h2, mohli byste přidat kód zobrazený na Obr. 5d.

Takže teď, když našem příkladu přidám slova Very Long s tagem strong měly by být tučné a šedé (viz Obr 5e a 5f)

Obr. 5f

6. Závěrečné úpravy

Na konci nastavte pravidlo v souboru sIFR-screen.css, které skryje normální text, když se nahrává text ze sIFR. Tak zabráníte tomu, aby se výchozí text objevil a pak zmizel, když se nahraje text ze sIFR. Otevřte sIFR-screen.css (je ve složce css), odrolujte dolů na konec a přidejte kód zobrazený na Obr 6a

Teď už se normální text nebobjevuje, když je sIFR aktivní, ale když je deaktivován, objeví se s normálními styly, protože class .sIFR-active je před h2.cpost-title.

7. Poznámky na konec a další zdroje

Důležité upozornění k současnému stavu sIFR a o tomto návodu.

1. Ne každé pravidlo CSS je v sIFR platné, podívejte se do dokumentace sIFR 3 na kompatitibilitu (zvláště na sekci o stylování).
2. Nemohu o sobě prohlašovat, že jsem expert na sIFR, takže když najdete v tutoriálu nějaké chyby, dejte mi vědět. Mým cílem bylo ukázat ostatním, jak to v jednoduše rozjet.

chcete vědět víc? Potřebujete pomoc?

1. Teď když si můžete vybrat z množství různých fontů, bude možná vaše práce ještě trochu těžší. Přečtěte si Výběr fontu na I Love Typography.
2. Jestli jste se zasekli a nevíte jak dál, Joyent má forum o sIFR.

Pozn: SiFR 3 je stále ve vývoji a do souborů byla zabudována kontrola, zda sifr.js a soubor .swf jsou ze stejné verze. Proto se objevuje chyba, když si v jedné verzi vyrobíte .swf s písmy a pak stáhnete na web novější build sIFR. Musíte .swf soubor vyexportovat znova.

Pozn2: Některé texty, které jsou v orig článku skutečně nastylované pomocí SIFR, jsou zde jen jako obrázky, protže to nepoužívám a nechtělo se mi kvůli tomu upravovat šablonu blogu, ale úspěšně jsem si to zkusila s demo fonty na testovací stránce, vážně to funguje :-)

lítám po školeních a po firmě, protože "to" nefunguje, a to co funguje, se zkazí, sotva k tomu přijdu, a ještě po mně, největším chaotikovi, chtějí, abych koordinovala jakýsi projekt, tak to je ten správný čas na relaxaci, nějakou netradiční ... třeba vyrobit si další web pro radost :-)

V poslední době jsem totiž přešla z Photofiltre na Paint.NET a jak si s tím hraju, napadlo mě, že takový webík pro lamy, které si chtějí patlat doma obrázky a přitom moc netuší, co s počít s vrstvami a všemi těmi funkcemi okolo, by mohl být užitečný. Na webu o photofiltre vidím, že tam stále přicházejí noví lidi a někteří už z free photofiltre vyrostli, a chtěli by tu verzi s vrstvami, která ale není zadarmo. Paint.NET, který má bezvadnou a nadšenou anglicky mluvící komunitu, by mohl být dobrá alternativa. A líbí se mi čím dál víc.

Tak nakoukněte na novou ohrádku pro zvědavé lamy - paintnet.suewebik.net a jestli máte připomínky k obsahu nebo ke vzhledu, napište, zkusím na tom zapracovat ...

Sweet lamo SuE,

vzhledem k tomu, že nejsem GuRu, ale jen sysel, vím jen něco. Patrně mé vyprávění rovněž popudlivé odborníky popudí, ale ti ať si radši čtou své oblíbené manuály a RFCčka a prudí jinde.

Takže proč je vlastně "streamované" video něco zvláštního? Digitální video je uloženo v souboru, soubory si můžeme z Netu stáhnout celkem jednoduše, proč tedy ne video?

Pomiňme skutečnost, že někteří nepřející (nebo snad hamižní) hledají způsoby jak nám video přehrát (po zaplacení), ale nedovolí nám si je schovat, abychom jim příště museli zase zaplatit.

Začnu tedy malým srovnáním: knížka může představovat cca 100KB a já ji budu číst tak alespoň tejden. I na hodně pomalé lince se mi text podaří stáhnout mnohem rychleji, než čtu. :-) Film se stejným obsahem lze shlédnout za hodinku, ale jeho digitální podoba bude podle kvality tak kolem 500MB. Trochu počtů: 500MB/1h to je cca 1000 kilobit za sec. Na Internet po telefonu to už rozhodně není, ale i když nějaké to ADSL nebo Internet po kabelovce to jakoby zvládá, ve skutečnosti se při náhlé tlačenici může snadno stát, že dočasně může rychlost propojení dost podstatně klesnout nebo dokonce na pár chvilek "vypadnout". A to může do sledování videa dosti rušivě zasáhnout. Běžné způsoby přenosu souborů jsou zaměřené na to, aby zaručily bezchybný přenos celého požadovaného souboru - proto obsahují různě vychytralé kontroly chyb a úplnosti a schopnosti opakovaně si vyžádat od serveru části, které byly přijaty s chybami, neúplné nebo vůbec nedošly. Čas (až na nezbytné timeouty) zde vlastně nehraje roli. Ale při sledování filmu, poslouchání písničky je časová závislost mnohem silnější než úplnost a bezchybnost.

A to je vlastně to hlavní, co streaming řeší: přenos časově synchronisovaných dat. Jeho cílem je zajistit přednostně správnou časovou souslednost, (datově orientované protokoly mohou klidně jednotlivé části posílat ve zcela chaotickém pořadí), a nějak se přenést přes dočasné výpadky v propustnosti přenosového kanálu.

Video si vlasně nejspolehlivěji přehrajeme tak, že si jej nejprve stáhneme na svůj počítač (pevný disk) a pak si jej přehrajeme, ale jednak se tím prodlouží doba čekání na film a nad to nemusíme mít zrovna na disku volné místo. Streamované video zajistí "plynulý" přísun potřebných dat, která se vlastně zobrazením "spotřebují".

Ve své domácí síti si mohu dovolit pouštět videa z připojených sdílených disků jiných počítačů nebo lépe serveru. Pokud si však totéž video chci spustit z nabídky na domácím webserveru, prohlížeč, který nemá tušení o rychlosti spojení se serverem, rovnou začne videosoubor stahovat na místní disk a podle typu souboru vybere vhodný plugin nebo externí program pro jeho zobrazení.

Některé programy se dokážou pustit i do zobrazování neúplně stažených videodat a v případě, že přehrávání je rychlejší než stahování, se na chvilku zastaví a po příchodu další porce se samy zas rozběhnou. Ale takové přerušované sledování není moc příjemné a tak je tady Sreaming. K tomu si ještě si připomeneme další slovíčko z oboru: Broadcasting. To je doslova přeloženo (digitální) "vysílání". I když stream znamená v překladu "proud", do překladu slova streaming bych se radši nepouštěl.

Broadcasting i Sreaming používají stejné fígle a jediným podstatným rozdílem je původ šířených dat. Vysílání svá data bere přímo ze snímací kamery, upraví je pro požadovaný datový tok a formát, zatím co Streaming vychází z dat již uložených nebo může šířit data přijatá z digitálního vysílání. Pro úplnost ještě dodejme, že existují streamovací proxy servery, které přebírají video stream a šíří jej do dalšího úseku sítě.

Základním fíglem streamovaného videa je obrácení rolí mezi klentem a serverem. K tomu následující vysvětlivka: server - služebník - poskytuje nějakou službu, kterou odebírá klient. Základním stavem v chování serveru je "naslouchání" a čekání na žádost. Aktivita je tedy primárně na straně klienta, který pošle žádost a server na ni odpoví. Z toho vlastně vyplývá nevhodnost takto rozdělených úloh pro časově synchronisovaný přeos videa: Bez žádosti nejsou data, ale žádost se může zatoulat, opozdit nebo umřít po cestě. A pak by nebyla data a ani kino. Proto se, po domluvě klienta se streamovacím serverem, o který film je zájem, role prohodí a z původního serveru začnou nepřetržitě proudit "klientské" požadavky o zobrazení zrovna té části filmu, kterou právě v tu chvíli film pokračuje ve formě datového proudu. "Serverem", který slouží ke zobrazení je až do konce filmu můj počítač.

Je v tom, jak jinak, několik zádrhelů, které pramení z čím dál komplikovanější struktury celosvětové sítě. Dnes již mnoho klientských (rozuměj domácích či firemních) počítačů, neprodlévá na veřejné síti, ale je umístěno v sítích privátních, oddělených od té veřejné různě komplikovanými firewally. A těm se tyto tanečky moc nelíbí. Pokud je tedy moudrý správce nevybaví nějakou tou "streaming proxy" mají uživatelé uvnitř chráněné sítě smůlu. Další zádrhele způsobuje neochota M$ akceptovat veřejné standardy a s typicky bolševickou filozofií - nas mnógo - se stará o chaos ve formátech i protokolech, často i metodou zdánlivé akceptace standardu, ve kterém však provedou "drobné" změny, takže to naoko vypadá, jak úžasně vycházejí vstříc standardům, ve skutečnosti své zákazníky jen utvrzují v hluboké závislosti na svých chybách.

Pokud se chce někdo vydat cestou mezinárodních standardů, může najít podporu nejen u OpenSource, ale kupodivu i u komerčního prodejce počítačů - fy Apple. Ta nabízí zdarma (jen za registraci) podstatné komponenty pro videostraming na svých stránkách:
http://developer.apple.com/opensource/server/streaming/index.html
kde je možné najít kompletní instalace streaming serveru pro všechny hlavní platformy a dokonce i streaming proxy (mimo M$Windows). Pro lamu mocnou angličtiny není příliš těžké zvládnout instalaci ani kofiguraci. Sám jsem si to zkusil a, světe dif se, ono to fuguje. Smutná zpráva pro skalní uživatele M$Win - Bill jim tuto snadnou cestu ke streamingu tají a tak jim nezbývá než se samostatně (zdarma) zaopatřit vším potřebným: programem QuickTime od Apple (který však není dostupný pro Linux) nebo programem VLC, který je k mání na stránkách:
http://www.videolan.org
Jistě se dá nalézt ještě mnoho dalších přehrávačů videa, které zvládnou spolupráci s Darwin_streaming_serverem a nad to běhá pod Linuxem mnoho dalších streamingových projektů, takže jde jen o to, si vybrat.

Bolavým místem zůstává způsob, jak převést video do potřebného formátu pro streaming. Nerad bych se pokoušel vysvělovat subtilní podrobnosti o komresi videa, byť vnímavé lamě, neboť je to nad rámec povrchního výkladu, ale pokusím se alespoň nasměrovat myšlenky:

Komprimace jednoho obrázku je možná v principu buď ryze "matematicky", tak že po "rozbalení" (rozuměj dekompresi) získáme obrázek úplně shodný, anebo obrázek poněkud pokazíme, aby se nám více smrsknul. Celkem případně se tyto dvě cesty označují jako [beze-]ztrátová komprese. Pokud bychom chtěli odhadnout, s jakými objemy dat musíme počítat pak: surové video pixl po pixlu by pro formát PAL 720x576 - 25fm/s představovalo cca 111GB na hodinu. (cca 32MB/s). Digitální kamery za použití velmi nenáročných fint sníží tento tok na asi 12GB/hod (cca 3MB/s). Ale i to je velmi moc na protlačení po Síti. Paradoxně tu sama povaha filmu nabízí velmi elegantní řešení: Většinou se nemění celý obraz v záběru kamery, ale jen jeho část a komprimace rozdílů vyjde podstatně úsporněji. Problémy nám budou dělat jednak ostré střihy a jednak výpadky v přenosu (stále se věnujeme streamingu), které zhorší návaznost obrázků. I tady se našla pomoc. Při chytrém postupu komprimace lze využít snížených nároků na přenosovou rychlost v běžných scénách k tomu, aby se v předstihu naposílaly bajty, které teprve budou potřeba, až doje ke "střihu". Takovým políčkům filmu, které se přenesou kompletní, bez návaznosti na předcházející políčka se říká klíčová (key frames). Další data poskytují informace o změnách - a těch už nemusí být nutně tolik. Dnešní způsoby komprimace videa dokážou rozpoznat plynulou změnu pozadí scény (švenkování kamery) a posouvání i změny objektů na popředí scény (procházející osoby, mluvící ústa ...). Samozřejmě pro tak úspornou komprimaci a přitom vysokou kvalitu jsou zapotřebí jak speciální programy, tak i spousta času (i na velmi výkonných strojích). Pro lamy i sysly je tu ještě naštěstí cesta mírného pokroku v mezích možností: zatímco špičkové kompresní kodeky (byť již se také najdou fungující mezi OpenSourcem) pracují zdlouhavě a je kromobyčejně náročné je na požadovanou kvalitu nastavit, velmi podstatných úspor dosáhneme prostým snížením požadavků: zmenšením rozměrů na polovic (namísto 720x576 se spokojíme s 360x288 nebo jen 320x240) sníží se datový tok na čtvrtinu. Pokud ještě k tomu snížíme počet snímků z 25(24 - je běžná filmová frekvence) za sec na 15(až 12) za sekundu (amatérské filmy se běžně točily 16 obr/sec), klesne potřebný datový tok ještě skoro na polovinu. Oželíme-li trochu kvality lze se dostat ještě níž. Takto lze dvaceti minutový klip dostat při koukatelné kvalitě pod 50MB (300kbit/sec). Málo využívanou fintou je parametr, kterým se sdělí přehrávači videa, že má při přehrávání změnit velikosti pixelů, dokonce pro výšku i šířku zvlášť. To se běžně využívá na DVDčkách, kde je vnitřní formát stále stejný (720x576), ale pro širokoúholu projekci se jen změní poměr stran :-)

Sloučením takových fint lze předvést koukatelné video i s tokem pod 100kbit/s.

Nelze ovšem zapomínat na zvuk, který může pak mít paradoxně větší nároky než video - běžně požívaná komprimace (MPEG4-AAC) vyžaduje 128kbit/s pro stereo zvuk. Spokojíme-li se ovšem s kvalitou telefonního hovoru, mohou tato požadavky klesnout až na 4kbit/s. Ale to je už opravdu pod hranicí srozumitelnosti. Za rozumné lze považovat sloučení zvukové stopy do monofoního kanálu se vzorkováním kolem 22kHz a toku cca 32 kbit/s.

Jak na to?

Pro zanícené čtenáře manuálů je možné doporučit velmi chytrý a bohatě vybavený program MPlayer/MEncoder
http://www.mplayerhq.hu
který nabízí plno fíčur, ale naprosté uživaltelské nepohodlí. Nicméně v jeho prospěch lze uvést, že kdo by se chtěl pustit do nějakého rozsáhlejšího projektu, uvítal by jeho schopnost zpracovávat do omrzení hafo klipů se stejnými parametry v dávce.

Pokud máte vaše záznamy z dovolených zpracované do podoby domácích DVDček, pak vám bezpochyby dobře poslouží prográmek HandBrake
http://handbrake.fr
který nabízí propracované GUI pro platformu MacOSX i M$Win, ale zároveň i variantu pro ovládání z příkazové řádky (CLI = Comman Line Interpreter).

Některé přehrávače videa nabízejí i více či méně použitelný export do formátu MPEG4 vhodného pro streaming, ale ne vždy fungují spolehlivě. Již zmíněný přehrávač VLC dokonce sám nabízí otevření streamu, ale nevím, že by se tato jeho fíčura houfně používala.

Uživatelé QuickTime si mohou za cca $30 od Apple koupit seriové číslo pro odemčení schopností QuickTime Playeru exportovat video do různých formátů včetně MPEG4. Viděl jsem to v chodu, ale jsem nad tím trochu na rozpacích - MPEG4 standard je původní dítě Applu, ale ten dnes podporuje jen jednu jeho část - kodek H264, který je sice velmi kvalitní, existuje jeho veřejná definice a také úspěšný OpenSourcový projekt x264, který je čím dál lepší, ale ... úspory jsou sice velké, nicméně náročnost na výkon stroje který video přehrává jsou nesrovnatelně vyšší než u prostého MPEG4 kodeku. V menších rozměrech to možná není tak drastické, ale postupně jsem sám od H264 (x264) kódování odstoupil. Datový tok mi sice asi o 20-30 % narostl, ale mohu přehrávat i na starších strojích. A jsme u toho: aby se mohly leckteré vymoženosti videokompresních algoritmů uplatnit, musejí mít možnost prohlédnout si videoklip alespoň jednou předem. Říká se tomu dvou- nebo více- průchodová komprimace (multipass). A tu Apple i v odemčeném QuickTimu nabízí pouze s kodekem H264, ačkoli je principielně možná a užitečná i pro prostý formát MPEG4. Hm, škoda.

Co napsat závěrem? Pro krátké videoklípky je cesta lamy naprosto vyhovující, ať si remcalové klidně zapracují na svém infarktu. Nevyžaduje na straně serveru žádné komplikované instalace a překódování videa už pro lamu taky není problém. Podobně se dají využívat i MPEG1,2,4 formáty s vhodnými pluginy (QuickTime např.). 2-3 MB pro dočasné uložení mi na disku pořád zbývají. Pokud se chystám přehrávat dvouhodinový film, pak bude asi zapotřebí sofistikovanější cesty naznačené výše. Pro digitální televizní vysílání to znamená obrátit se na profesionální firmu. HDTV je zatím ještě hudba budoucnosti, ale už ne moc vzdálené.

Ale nakonec ještě hm poznámka. Mnoho počítačové a komunikační techniky bylo vyvinuto a vnuceno do užívání pod heslem: technika nás spojuje. Nostalgicky si vzpomínám, jak zahalen dekou a s deštníkem poruce jsem se tulil ke své dívce v Holešovském letním kině a usilovně jí žmoulal ruku, stejně jako nepočítaně dalších dvojic, které zrovna jako my to doma schytaly za časné ranní návraty domů. Nespojovalo nás to jako generaci víc než to dnešní individuální domácí brouzdání po Internetu, e-maily a eSeMeSky?

sysel

P.S. lamy, be happy ...

Lamy jsou happy a děkují syslům :-)

Na konferenci Webcamp se v pátek mezi všemi těmi odborníky vyskytla lama! Lamě se konference líbila.

Hned na počátku byla přednáška Davida Špinara o přístupnosti na webu

a lama byla tak dojatá smutným osudem webových robotů na nepřístupných webech, že ze zbytku si toho moc nepamatuje.

Pak přišli pánové ze Seznamu a od Terezy, a povídali o tom, jak se seznam snaží dělat přístupné weby, a jak to testují. Ten tahák, co si pro seznamáky vypracovali, by se asi hodil, byl takový ze života, snad se někde objeví na webu. Jejich prezentaci technika trochu nevydýchala. Na závěr přednášku shrnuli a trvalo to poněkud déle, protože bylo hodně dotazů.

Pak byla přednáška R.Pavlíčka o nevidomých na webu s praktickou ukázkou, jak funguje Jaws. Myslím, že si budu sakra dávat pozor, abych aspoň trochu slušně sémanticky členila obsah a používala správné značky pro nadpisy, protože to nestojí nic a pomáhá to hodně.

Po obědě vystoupil opravdový živý Chamurappi, autor českého validátoru. Český validátor se od anglického liší tím, že je česky (překvapivě) a taky tím, že validuje tak, jak X(HTML) zpracovávají skutečně prohlížeče. Díky schizofrenii W3C totiž prohlížeče zpracovávají XHTML kód s mime typem text/html jako HTML, tzn, že všechny ty uzavírací lomítka za br a img apod, jsou vlastně chyby, které jsou prohlížeči pouze tolerovány. Zajímavé je, jak ten český validátor vlastně funguje – vezme dokument XHTML, změní mu doctype a podstrčí ho oficiálnímu validátoru. Výsledky z ofic validátoru přeloží do češtiny. Validátor taky umožňuje testovat verze pro různé prohlížeče.

A pak přišel Patrick Zandl s tím, že nám něco poví o stream.cz, a ukáže, jak se vyvíjely designy. Bylo to povídání ze skutečného života ve firmě, která dělá 10% trafficu na českém internetu (a to já tam prosím ani nechodím). Kromě toho, že mají spoustu legálního obsahu, který si sami točí, sledují, co návštěvníci dělají, a nemají rádi Káju Gotta,

...

Na závěr byla prezentace M.Hassmana o HTML5, a vypadá to, že budoucnost webu se bude líbit i lamám. Ta přednáška byla dlouhá a výživná a prezentaci si můžete u Martina stáhnout (viz odkaz)

Celkově byla konference na vysoké odborné úrovni, k čemuž nemalou měrou přispělo i to, že pokec o mikroformátech se nekonal, ale protože opravdu nic takového jako oběd zdarma neexistuje, asi se někdy nějaký článek objeví na Intervalu …

Jo to za mých mladých let, to každý měl na prezentaci nebo školení blok a propisku a psal, až se z něho kouřilo, protože nikdo vám nedal žádné okopírované slajdy nebo celou přednášku, jen abyste seděli a dávali pozor, "všechno máte v těch materiálech, co jste dostali, nic si nemusíte zapisovat". Takže teď všichni sedí, předstírají, že nespí, a čekají na občerstvení o přestávkách.

A když někdo nějaké poznámky udělá, třeba na SXSW, je z toho taková sláva, že se to publikuje až na digitalweb.

Když jsem to viděla, vzpomněla jsem si na jedno školení pro účetní před 10 lety, kde jsem se jakýmsi nedopatřením vyskytla, a které bylo jistým způsobem velmi inspirativní :-)

Začalo to přehledem přínosů systému

přehled vlastností

hlavní klady systému

a samozřejmě platby

a jejich spárování s fakturami

Protože převážně neznamená všechny, tak začnu jedním "vážným", ale ani ten nebude příliš namáhat vaše mozkové buňky, spíš potěší oko, máte-li rádi typografické plakáty. Ta galerie obsahuje spoustu plakátů i jiných stylů jako art deco, art noveau, atd a nejlépe se prohledává přes search / style.

Tohle je patrně míněno vážně - christvertising - aneb, máte-li problém se svou značkou, zajistíme, aby se za ni modlily milony lidí, a to by bylo, aby nebylo. Ano přátelé, to je možná jeden z důvodů vašeho neúspěchu, a lze to tak snadno napravit ...

Ten odkaz výše jsem našla na stránce andyrutledge.com, která má opět nový design. Ačkoli se mi všechny předešlé líbily, tenhle mi nějakým způsobem pořád vadil, až jsem zjistila, čím to je - já už neumím číst psací písmo. Dělá mi hrozné problémy ty titulky přelouskat :-)

Asi nejkrásnější procesní diagram od nápadu po realizaci, který jsem dosud viděla (via).

Když v té fotošopě neumíte ... on už to někdo bonzne na internet - photoshop disasters

Vývoj geeka ve vztahu k sci-fi .. no dobrý ale co tam dělá ten Harry Potter?

Hele, vy webdesignéři, vy určitě víte, jak důležitý je page fold :-)