Chaos Sanctuary

praví jedna moudrost, a většinou se používá ve smyslu "navrch huj, vespod fuj", aneb je-li krásná obálka, neznamená to, že je to ke čtení. Ale ono to platí i naopak.

Knížka Smolné povětří od Rachel Caine vyšla už loni, a protože její obálka je poměrně odporná - žena s vyžilými rysy z níž trčí jakási chapadla či hadi, ani jsem ji v knihkupectví nevzala do ruky. Před měsícem jsem při pročítání recenzí na Neviditelném psovi uviděla, že vyšel další díl - Úžeh, a byl tam odkaz na ukázku z prvního dílu, i začetla jsem se, a ten styl mě dostal. A tak jsem šla a koupila si oba díly a nelituju. Teď je na Fantasya.cz recenze na Úžeh a vidím, že na to mají podobný názor. Pozn: v té recenzi je v krátkosti shrnutý i obsah prvního dílu, jestli to nechcete vědět, neklikejte :-)

Dalším případem, kdy mě obal skoro odradil, je knížka Ďábel v zeleném, jejíž obal vypadá jak z nějaké edice historických romantických milostných slaďáků z Harlekýna, ale je to zajímavá fantasy od Marka Chadbourna. A protože su kůže líná, a navíc to vedro, tak vás zas odkážu na recenzi. Nicméně něco mi na tom úplně nesedlo - je tam všechno, co tam má být, zápletka a filosofické kdesi cosi, a má to spád, ale přesto váhám, jestli si další díly (a ony budou) koupit. Nemám totiž potřebu se k tomu vracet, pročítat si znova nějaké úryvky či zvláště vypečené dialogy, jako tomu je u Rachel Caine - ten styl tomu chybí. Ale klidně se na to v knihkupectví případně koukněte, každý jsme jiný a třeba je to psáno právě pro vás :-)

Knížka "Hvězdy, ty studené hračky" vyšla už loni ale teď nedávno k ní vyšel druhý, závěrečný díl - "Svět stínu", takže jsem to vzala jako příležitost konečně o tom něco napsat.

Lukjaněnko je u nás známý nejvíce jako autor série "hlídek", v které do našeho světa uvedl příšery z ruských i světových bájí. Proč ne, je docela osvěžující si číst o Babě Jaze místo o elfech, ale v posledním dílu tam toho Merlina stejně zamotal, chjo. Hlídky bych řadila spíš k fantasy, ačkoli se odehrávají v reálném světě.

Knížky "Hvězdy, ty ledové hračky" a "Svět stínu" jsou naopak čistokrevné ruské sci-fi. A když píšu ruské, mám na mysli ten filosofující styl, kterým psali třeba Strugačtí, u nichž to sci-fi byla jen taková obálka pro zamyšlení se nad tím, co se děje ve světě okolo.

Ačkoli je ta knížka silně akční, a je tam kladný hrdina (ruský, jak překvapivé), raketoplány, skoky vesmírem, cizí vetřelci v podobě myší, nosorožců, ještěrek či symbiotických améb (a ti všichni jsou na tom s vědomostmi a technologií lépe než lidi ... frustrující, co?), to hlavní, co hrdina řeší, je otázka volby. Lépe řečeno svobodné volby. Je lepší být mizerný modní návrhář, protože si to vyberu, nebo skvělý doktor, protže na to mám předpoklady, ale nevím o nich? Znáte z naší vlády: "my víme, co je pro vás nejlepší". A co teprve, když vám tohle začnou říkat ještěrky nebo plazmová mračna?

"Svět stínu" tuhle otázku rozvádí ještě víc: je svobodnější volba, když za sebe necháme rozhodnout naše podvědomí, protže to nejlépe ví, co vlastně chceme, nebo když se rozhodujeme vědomě sami, omezeni svými konvencemi? Ale vlastně je tam toho filosofování o něco méně, zato vesmírných cest, klonování, zrady, ruské KGB (štěnice a agenty asi nevyhubíte nikdy), a planet k průzkumu, je tam o něco více :-)

• Chcete-li si na "Hvězdy" přečíst dobrou recenzi, zkuste to na fantasyplanet
• Chcete-li se dozvědět více z obsahu, přečtěte si recenzi na Neviditelném psovi
• Na "Svět stínu" je zatím jen anotace a já nic vykecávat nebudu, protože .. no užijte si to sami :-)

Pavoučí měsíc od R.A.Knaaka vyšel už před několika měsíci ale já jsem se k němu dostala až teď. Předchozí knihy ve mně zanechaly spíš rozpačité pocity ale tahle se mi líbila. Tedy, pořád je to autobusovo-vlakové čtení a hluboké myšlenky, jsou-li tam, jsou tak hluboko, že jsem je neobjevila, ale má to spád, atmosféru i dobré dialogy. Hrdinou knihy je nekromancer Zayl, kterého už známe z Urehu, spolu s lebkounem Humbartem.

Nekromanceři usilují o zachování rovnováhy ve světě, a bojují se zlem svým vlastním způsobem, který budí podezření u lidí, a u zarakumské církve zvláště. A právě sem osud Zayla přivede, a protivníkem je mu tentokrát jeden jeho vlastních lidí, nekromancer, který tu rovnováhu vidí trochu jinak.

Dále je tam podlý lord (jestli hrajete median 2008, možná jste už narazili na quest, kde se vyskytuje lord Aldric Jitan, z něhož posléze vypadne .. Moon of the spider - BrotherLaz to určitě četl taky), krásná dívka s latentním kouzelnickým nadáním a, jak překvapivé, pavouci.

Pokud máte arachnofobii, pak by vám ghoulové prožraní chlupatýma pavoukama, případně pavouci v lidské velikosti nemuseli dělat dobře od žaludku, ostatním vřele doporučuji :-)

Ukázku můžete najít zde, krátká recenze je třeba tady

Anita je taková milá dívka, co se věnuje oživování zombíků, pomáhá policii řešit případy vražd spáchané nelidmi a občas popraví nějakého nehodného upíra.

V tomto díle (který by se Americe ještě označil za dětem přístupný, protže tam dosud nedošlo k žádnému sexu, a jsou tam jen tuny velmi expresivně popsaných rozsekaných a napůl sežraných mrtvol) se Anita kromě řešení svého vztahu k nejvyššímu upírovi města, věnuje pátrání po čemsi, co požírá celé rodiny.

Setká se s velmi podezřelou kněžkou woodoo, narazí na velmi neodbytného zákazníka (oživte mi jednu prastarou zombii, lidskou oběť dodám)... a vůbec, teď je to napínavé ... něco si zatím čtěte nebo hrejte diablo, já teď musím s Anitou na hřbitov ...

Provinilé slasti je knížka od Laurell Hamiltonové, která pojednává o upírech, zombících, démonech a jiných roztomilých nelidech, kteří se tak nějak přimotali do našeho normálního světa - naprosto bezcenný skvělý krvák ve stylu americké drsné školy říznuté Kulhánkem. Hlavní hrdinka je mladá holka, která se živí oživováním mrtvých a sem tam oddělá na žádost policie nějakého upíra .. Tady recenze s trochou obsahu , tady je ukázka začátku knihy A pár hlášek:

Trávím většinu svého života tím, že čelím věcem, z nichž mám strach. A ničím je. Tisíciletá vyšší upírka je sice hodně velké sousto, ale člověk přece musí mít v životě nějaký cíl.

"Nalij na to další svěcenku, než ztratím nervy."
Usmál se, oči mu jiskřily. "Ty nikdy neztratíš nervy. Možná ztratíš život, ale nervy nikdy."

"Tebe jde zabít sakra těžko, Anito."
"Všechno je jednou poprvé. A víc není potřeba."

Nojo, ale na webu je mrtvo skoro týden, a jestli je to fakt dobrá knížka, tak to už je dávno přečtená. To je, ale vyskytl se takový drobný problém s piráty z východu ....

A tak čtu a čtu. V dalších dílech se tam přimotala opravdová nekromancie, démoni, falešný aztécký bůh, triumvirát s upírem a vlkodlakem, hnijící upíři, serioví vrazi, parta submisivních wereleopardů ze SM klubu, hromady mrtvol .. a sex. Jak praví známý citát „Rozum a cit nemůže zůstat v opozici natrvalo“, a tak hodná katolická upíří popravčí Anita postupně přehodnocuje svůj vztah k sexu před svatbou, sexu s vlkodlaky, sexu s neznámými wereleopardy, sexu s upíry a k sexu se všemi současně. A co na to Bůh? Zjevně mu to nijak nevadí, protože Anitin kříž stále zahání upíry a motlitby pomáhají proti démonům.

No nic, musím dočíst další díl ...

Měnitelka světů je nová povídková knížka ze serie Honor Harrington od Davida Webera. Jak jste mohli podle odkazu zjistit, je to jedna z věcí, které mám hodně ráda, takže jsem si ji dneska ráno konečně koupila. V 10 jsem přišla domů, rozškubala balicí papír, skoukla obálku a prolistovala obsah a s povzdechem odložila, protože jsem musela začít vařit. Za půl hodiny byly šunkofleky v troubě, polévka na plotně a já seděla s nosem zabořeným v povídce "Kadet Harrigtonová" a jen načasované zvonění budíku zachránilo oběd před zkázou.

„Už to bude?“ ptá se hladový vlk
„Ještě je to moc horké“, zavrtávám se znova do čtení, právě se blíží piráti ...
„Ptám se, jestli už to bude“ , pronikne ke mně po chvíli netrpělivý hlas
„Co .. jo, to ... Bude, nachystej to, jo?“, odpovídám nepřítomně a Hladovec otráveně odchází do kuchyně.
„Tak pojď už“, volají na mě a piráti právě vystřelili salvu, která téměř zničila mantichorskou loď ...
Rodinný klid je přednější, zvedám se z křesla. Jenže jak se mám soustředit na jídlo, ještě bych si z toho napětí mohla uhnat žaludeční vředy, že .. nakonec s knížkou v jedné ruce sedám ke stolu, nepřítomně beru lžíci, čtu a automaticky jím. Staré zvyky se nezapomínají. Tenhle jsem musela opustit, když byly děcka malé, ale teď, teď už nikoho zkazit nemůžu, vždyť oblíbená poloha dcerušky při likvidaci pizzy je v posteli vleže na břiše s dívčím románem v ruce. Jo jo, geny, to je mocná věc .. tedy až na ten dívčí román, ale třeba jednou konečně prozře a ocení moji sci-fi sbírku :-)

Tu knížku bych ale doporučila spíše těm, kdo už ze serie HH něco četli. Ačkoli ta první a nejdelší povídka je vlastně úvodem k celé serii, ty ostatní na něco navazují nebo vysvětlují události, které se udály v hlavním příběhu.