Chaos Sanctuary

To pravila moje matička, když jsem jí sdělila, že hodlám jet na Masters of rock do Vizovic. „A takové řvaní je to enom ..“

Bohužel, zdárný vývoj mé rodičky, když v porevolučních dobách přestali hrát v rádiu dechovku, a ona začala připouštět, že i na těch Beatles něco je, a Abba byla vlastně poslouchatelná, a rozhodně lepší než to techno či rap, co tam včil hrajů, byl přerušen objevením Vaška a Evy. Rodiče se opět pevně zakopali na pozicích dechovky a obávám se, že k metalu se nikdy nepropracují.

Opáčila jsem tedy, že na festivalu bude určitě spousta decentních lidí středního věku se stejně vytříbeným hudebním vkusem jako já, a že metalisti nefetují ale naopak tvrdě bojují s metlou lidstva – alkoholem.

Nicméně jsem se rozhodla býti neposlušnou dcerou a na Masters jsem jela. To hlavní pro mě bylo v sobotu – Gamma Ray, Helloween a Rage.

Lidí byla hromada, někteří už značně společensky unavení, ale na to si člověk posléze zvyknul, že se vedle vás občas vynořil nějaký týpek s kelímkem piva a vratkou chůzi a cosi si pro sebe neartikulovaně huhlal, někteří hledali známé, jiní zapomněli, kde mají věci, další zapomněli úplně všechno, a ti byli vysmátí nejvíc :-)

Gamma ray, to byl nářez a dupačka, hráli skladby z různých desek a líbilo se mi to moc. Jak mi začínala být zima, protože jsem si bystře nevzala mikinu (šak je léto), tak jsem si trochu zaskákala :-).

Helloweeni neskutečně dlouho zvukařili nebo mi to možná jen tak připadalo, protože jsem potřebovala zas nějakou rozcvičku, a plac se začal silně zaplňovat, a skutečně tam bylo hodně „starých paprik“, jak by řekla dceruška, protože Helloween, to je klasika a legenda mládí pro mnohé. Hráli pro pamětníky i nové skladby, kde dost přitvrdili, ale nechytlo mě to tolik jako Gamma ray.

Rage .. Rage .. Rageeee

Bezkonkurenčně to nejlepší z celého dne. Začali skladbami ze Speak of the dead a Lingua Mortis naživo .. ještě teď mě mrazí a zároveň to byla neskutečná řežba a přestala mi být i zima.

Jenže to byl jen klamný pocit a v neděli ráno jsem měla skleněnou hlavu a plný nos a bylo mi bídně z nachlazení .. ale ... stálo to za to!

Jen mi bylo líto těch pár kluků, co na sobě měli trička Rage, a svůj boj s Prazdrojem prohráli a usnuli na placu tak tvrdě, že si o Rage nechali jen zdát. Jeden mi dokonce padl k nohám, no kde jinde by se to ženě mého věku mohlo přihodit. Jen se obávám, že si to asi nebude pamatovat, ale já si tuto vzácnou vzpomínku hodlám uchovat navždy.

Někteří manželé ovšem brblali, že nedělní oběd je pozdě, aby ne, když jsem domů dorazila ve čtyři ráno, a navíc mi to bylo jedno .. má ten metal na člověka asi fakt negativní účinky:-)