Chaos Sanctuary

Že jsem krkavčí matka, je známo již delší dobu. Letos krkavčátka roztáhla křidélka a odletěla z hnízda do světa. To mladší se vydalo na úplný evropský západ, to starší na daleký východ.

Smutno bylo matičce (ač krkavčí), ale rozhodla se, že nebude mládě dusit záplavou otázek každý den, jednak proto, že krkavče občas napsalo SMS ve stylu "mám se dobře, je tu horko, peníze ještě mám", druhak proto, že SMS psát neumím, a když se zmůžu na jednoslovnou odpověď či holou větu, je to u příjemce svátek téměř národní.

Ale po 14 dnech přišel rozhořčený mail zhruba v tomto znění: "matko, ty mě štveš, že tě neštve, že ti nepíšu, tak abys věděla, mám se dobře a nic mi nechybí." Odpověděla jsem, že je to dobře, že se má dobře, a že bylo na čase, že si na trpící matičku vzpomnělo. Krkavčátko drze odepsalo, že moje utrpení určitě není tak velké, abych kvůli tomu přestala hrát na počítači. No tedy, ehm ... ale když už su jednou ten krkavec, tak přece musím udržovat image, ne?

Mládě přiletělo včera večer, hodilo kufr do předsíně, a že musí všechno povědět kámoškám, které to bez ní určitě nemohly vydržet, "já ti to, mami, řeknu všechno pak..." Ráno ještě spala a odpoledne má sraz s dalšími kámoškami ...

Druhé mládě odletělo před 10 dny a ozvalo se druhý den po příletu. "Už su tady, je to dobré, jídlo v marketech je jak u nás, něco je dokonce levnější, třeba baterky tu stojí jen 10Kč (inu, každý máme jiné životní priority), je tu horko a prší."
Další informace vylákat je stále obtížnější i po ICQ ... po třech dnech ...
"Co ste dělali?"
"Byli sme u moře a v horách"
"Jaké je moře?"
"Kalné a teplé."
"A hory?"
"Jak u nás, sou tam lesy, trochu jako deštný prales."
"Co jidlo?"
"Dobré ... Chceš ještě něco? Jdu spát."
Radši jsem nechtěla.

Předevčírem oznámil, že "má tu být tajfun ale to je tady pořád, tady to nikoho nevzrušuje ..." Dnes byl na ICQ N/A jen chvilku ... a zmizel, jak jsem se objevila. No kdo má pořád odpovídat na nějaké dotěrné dotazy, ne?

Krkavčatům se zkrátka nezavděčíte, ať děláte, co děláte...