Opět jsem v pátek vyjela navštívit příbuzenstvo do matičky měst, cesta vlakem byla příjemná, na Hlavním nádraží to moc nesmrdělo, oběd U Jindřišské věže byl mňamka, v Luxoru jsem si koupila čtvrtý díl serie o Rapsodii od Elisabeth Haydon (i když to původně vydávali za trilogii, ona mezitím, než se to u nás vydalo, stihla napsat další), a pak jsem koupila ještě Hry na bolest od Alraune, což jsou erotické fantasy povídky, na mě občas trochu moc sado maso ale celkově se mi to líbí. Prostě den byl krásný a Praha přátelská a večer u bráchy skvělý.
V sobotu ráno jsem ale zjistila, že i z dobré whisky může být hnusná kocovina. Lidi, mně bylo blbě jak zamlada. Sobotu jsem pak trávila střídavě vzpomínkami na ty události z mládí, na které bych raději ani nevzpomínala, akčními chvilkami na záchodě, a tetiččinými výklady na téma, jak si stará, tak si blbá, které až k večeru přešly ve vzpomínání na to, jak si také jednou dopřála, a jak pak poráželi popelnice cestou z hospody. V sobotu byla Praha opravdu, ale opravdu škaredá.
V neděli před odjezdem jsem zabrousila do nákupního centra, abych se konečně podívala na ty slevy. Jak jsem tak brousila po těch obchodech mezi stojany s věcmi pro trpaslíky, protže na slušnou slovanskou postavu tam nic nebylo, šlápla jsem na nohu komusi, kdo seděl na sedátku za hromadou mikin. "Promiňte", řekla jsem slušně a on nic, a lidi na mě divně koukali a tak jsem se podívala pořádně, a on to byl ten plastikový manekýn, lstivě oblečený jako skejťák a na hlavě to mělo kšiltovku. Takhle si dělat srandu z prosté moravské ženy, to vám jen tak neprojde! Než se příště někomu omluvím za pošlapanou nohu, ještě si štípnu, abych se ujistila, že to není zas nějaký podraz! A to už jsem prosím byla střízlivá. Praha je prostě záludné město :-)
Dál už to nevede, ale můžete se vrátit nahoru nebo proslídit archiv blogu nebo nakouknout do ďábelského fora nebo na odkazy. Kontakt: sue@centrum.cz
Takže hele, teta, byl ten Tvůj objev opravdu jenom figurína?
zkus něco méně chaotického