DiablovoDoupě LITE - texty a odkazy

Fiction: Rozdíl generací



Autor: Karbi

Je to již dávno, co jsem žil spořádaným životem. Jednoho dne se v našem království roznesla velice smutná zpráva o o tom, že král zahynul při souboji s vládcem pekel Diablem. Jen ti nejodvážnější se mu dokázali postavit, ale jen jeden z nich, kterého nikdo nezná jménem a nikdo nevidel jeho tvář ho porazil. Proslýchá se, že to mohl být někdo s nadpozemskými silami. Každopádně se obětoval a krystal zla si vrazil do hlavy a doufal, že jeho dobro krystal zla zničí. Měl však příliš slabou vůli a krystal zla ho změnil zpět v Diabla, pána děsu. Ano je to již přes dvě stě let, co jsem tam byl. A přeci jsem se ještě do Tristramu vrátil. Ale nepředbíhejme. Když démoni zaútočili na Tristram a zajali Deckarda Caina, tak to vypadalo, že už ho nic nezastaví. Jenže doba pokročila a kováři nemají mečík a maličké štíty. Ne, už jsou tu sekery 1,5 m vysoké, kladiva o kterých se mi jen zdálo a štíty, které svedou unést jen barbaři a paladinové, kteří mohou svůj štít očarovat božskou mocí. Naštěstí jsem z Tristramu stihl utéct a přísahal jsem, že se vrátím. Tábor byl celkem malý a bylo v něm pár osob. Akara, léčitelka, byla na mě hodná a pomáhala mi co to šlo. Kashya, zlodějka, nedoufá, že bych se někam dostal a tak mě silně podceňovala. Charsi, kovářka, je opravdu dobrá, s horadrickým kladívkem umí někdy divy. A nakonec Gheed, překupník, chvástá se svým vybavením a jde mu jen o peníze. Navíc nesnáší nekromancery, ale když jsem mu ukázal pár zlaťáků, tak přimhouřil oko. Vyšel jsem ven. Bylo ticho. Až moc ticho. Procházel jsem po cestě a najednou jsem ucítil zápach mě známý. Nemrtvý. Je blízko. Vidím jak se keř začíná vlnit a právě vychází Zombie. Jelikož jsem neuměl ještě moc čarovat musel jsem bojovat. Praštil jsem ho hůlkou po hlavě, odpověděl protiútokem, ale stihl jsem se sklonit a vykuchat ho navždy. Takhle jsem zabil příšeru první, dále jsem narazil na roztodivná stvoření, ale zastavil jsem se až v chrámu královny jedu a zrádkyně pekelníků Andariel. Byla obrovská a ze zad jí vylézali čtyři dlouhé ruce. Byla pěkně vystrojená a přece děsivá. Vyvolal jsem ze země něco. To něco začalo nabírat tvar golema. Rychle k Andariel doběhl a sekl. A nic. Andariel se ohlédla. Rozohnili se jí její zelené oči a se zuřivým řevem vyslala oblak jedu přímo na golema. Golem nestačil uhnout a ihned se rozpadl v hlínu. Věděl jsem, že to je na mě. Chopil jsem se dlouhého nabroušeného kopí, které jsem koupil u Charsi. Šel jsem na věc. Ta bitva byla dlouhá. Naštěstí pro mě jsem byl rychlejší než Andariel a skoro vždy jsem jejímu jedu uhnul. Nakonec padla a chrám se začal bortit. Zem se otevřela a peklo si vzalo duši Andariel nadobro. Jen díky portálu Deckarda Caina, kterého jsem v Tristramu osvobodil jsem vyvázl živý.
Warriv mě naoplátku z splnění úkolu vzal do dalšího města zvaného Lut Gholein. Byla to dlouhá a vyčerpávající cesta. Poušť mě zcela vyčerpávala. Když jsme dorazili, porozhlédl jsem se a co nevidím. Nějaký voják. To je divné, naco vojáci v této opušťené krajině. ,,Jak se jmenuješ ?" optal jsem se. ,,Greiz" odpověděl drsným hlasem. ,,A co tady vůbec děláš ?"zeptal jsem se zvědavě. A on nato : ,,Princ Jerhyn ví něco o bájné Tal Rahově hrobce, ale co je divnější pod palácem prý žijí démoni a princ Jerhyn obětuje děvčata, aby s démony udržel příměří. ,,Tady máš, takovou malou výpomoc," řekl a zavolal si vojáka. ,,Kasime, pojď tady pán si tě najal. ,,Sám pán nemrtvých no to snad ne,"řekl udiveně Kasim. Vyrazili jsme ...
... Po tvrdých bojích jsme stáli před Komnatou Tal Rashy, kde se údajně skrýval Duriel. Nedalo mi to a zeptal jsem se Kasima : ,,Kasime, proč nenahodíš nějakou lepší auru, fanatismus by mým miláčkům bodl." Bylo vidět, že Kasim z této otázky posmutněl. ,, Víš", páčil ze sebe, ,,já nejsem opravdový paladin. Byl jsem u nich na výcvikum v chrámu Zakarumu, ale nevěřil jsem v boha tak, abych mohl pocítit jeho sílu. Po marných pokusem mě z kláštera vyhodili. Ale já měl chuť a přesvědčení, že mám bojovat proti silám zla. No a tak jsem se naverboval k těmto pouštním žoldákům." ,,Nic si z toho nedělej Kasime, ty jsi můj přítel a několikrát jsi mi zachránil život, jsem ti moc dlužný a za to, že nemáš dostatek víry se nestyď, já už viděl druidy bez proměn, házecí barbary, trap assky, javazonky, všelijaké hybridy, dokonce mellesorcky a házecí paladiny, prostě nemůžeme popřít svoje nadání a je špatné jít proti svému přesvědčení a nevěřit ve svého boha" uklidňoval jsem ho. Kasimovi jsem asi zvedl náladu, protože když jsme byli u Duriel tak do něj mlátil s obrovsko razancí a rychlostí, vypadal jak fanatik. Soustředil se a na několik sekund dokázal vyčarovat Fanatismus. Neváhal jsem a vyvolal krvavého golema, který sloužil jako můj léčitel. A pozvedl jsem hůlku a zamumlal záhrobním hlasem : Mé kostěné kopí, ať se práce chopí. Z mého těla se začala sbírat energie a lebka na hůlce se rozzářila. Nastal malý výbuch a energie se soustředila do tvaru kopí. A začal jsem to díky fanatismu zrychlovat. Paladinova duševní síla, prostoupila mým kostěným a roztrhaným tělem a kouzlil jsem neuvěřitelně rychle. Duriel lehl během chvíle. Byl tak slizký a odporný a z jeho těla šlehal mráz. Ze začátku jsem nevěřil, že bysme ho mohli porazit, ale stalo se. Narazil jsem na Tyraela a ten mi řekl, že pokud chci dostat Diabla, tak musím projít portálem do samotného pekla. Ale má to zádrhel nejstarší bratr Mephisto tuto bránu hlídá a navíc s každým padlým hrdinou posiluje svou moc. Diabla změnil opět v draka, čímž byl pro nás, ješťe nebezpečnější. Kasim se vracel do Kurastu s rozpaky. Tady mu nastal zvrat v životě a už si to nechtěl připomínat. Prošel jsem táborem zahlédl několik lidí, ale uchvátil mě Ormus. Mluvil jako někdo jiný a mluvil o sobě ve 3.osobě. Vyzařovala z něj obrovská síla. Ale na to jsem moc času neměl a tak jsem vyrazil do džungle až ke chrámu samotného Mefista, který sídlil pod městem Travincal ...

Tak to je konec 1.části, napište jestli to je dobré, jestli ne nebudu v tom pokračovat, pokud se vám to líbilo nebo vás zajímá co bude dál, tak napište a já dopíšu story a říkám vám na rovinu, že ten konec stojí za to.