DiablovoDoupě LITE - texty a odkazy

Fiction: Mocní 3.Díl od A.Jey

Autor:A.jey

...............TALIC...................

...nic neříkal... stál tam a ve hře ohně se stíny bylo vidět jeho tělo ošlehané mnoha bitvami. Rána na jeho noze už tolik nekrvácela, jeho meč svítil do noci ohnivou září a strach z něho jsem cítil až do morku kostí. Zvedl ruce nad sebe a zařval.

Talic už měl zase meč i se štítem u sebe. Zvedl jsem svůj meč a čekal jsem na to, co mně osud připravil. Talic se rozběhnul ke mně a chlad večera se zaryl do mých krvácejících ran. Zvednul jsem meč.Talic za běhu napřáhnul a když jeho ohnivá čepel dopadala směrem ke mně, zaťal jsem svaly. Sebral jsem všechnu sílu, co mi zbyla, a zařval jsem do tmy. Naše meče se střetly. Náraz mě odhodil. Rychle jsem se otočil po směru, odkud jsem očekával další útok. Ten ale nepřišel. Dal jsem meč dolů a sledoval Talica, jak se zvedá ze země o pár metrů dál. Dýchá již velmi ztěžka ale já na tom nejsem o moc lépe.

Oba v šeru ohně na sebe koukáme. Jsem vyčerpaný. Ten slaný pot mě štípe v ranách od souboje. Nebýt toho, tak už ani nevnímám, že jsem naživu. Ano stále jsem naživu. Musí být nejspíše velká zima. Od pusy stoupá pára, mám husí kůži ale to bude spíše strachem než zimou
... Tento souboj nebere konce. Kolikrát jsem si už myslel, že jsem na konci svých sil a vždy jsem našel další sílu na útok.Vždy jsem dokázal zvednout meč k útoku, obraně. Jestli jsem si myslel že tato zkouška bude těžká tak to, čím procházím, je samotné peklo.

Rozhodnul jsem se. Už to musí skončit. Postavil jsem se jako první. Talic to zpozoroval a napřímil se. Pozvednul meč a vyšel proti mě. Ačkoliv ještě před chvilkou vypadal vyčerpaný a zhluboka oddychoval, nyní kráčel proti mě zcela soustředěný a bez známek únavy.

Zaútočil. Meče na sebe dopadaly s lehkostí kovářského kladiva tvarujícího kov v meč. Ránu jsem stěží zachytil a úder štítem sem již dostal na plno. Naklonil jsem na stranu a stačil uhnout dalšímu švihu meče. Teď přijde rána od štítu. Ano přišla, nemýlil jsem se .Meč jsem měl připravený na správném místě. Štít dopadnul. Ozvalo se zasyčení a štít explodoval.Špička mého meče se šťastnou náhodou trefila do spáry kde byla vložena posvátná runa ort.Toto porušení rovnováhy štítu způsobilo, že štít který nasával magii těchto run, přestal fungovat tak jak měl, a magie uvolněná uvolněním runy ort způsobila výbuch.

Přestal jsem už úplně cítit pravou ruku.Ale dokud někdo dokáže zvednout zbraň, nebude konec.

Talic pozvedl meč a špičkou čepele ukázal na mě. Nevím zda to byl výsměch nebo úcta k protivníkovi. To už se asi nikdy nedovím. A opět se naše zesláblé postavy střetly. Talic útočí zleva zprava a já se teď pouze bráním a doufám, že udělá chybu. Ale v takovém souboji už jde spíše o to, kdo déle dokáže udržet svojí zbraň.

Talic mě zatlačil k bráně. Smrtelné bodce se opět nebezpečně přibližují a zase pociťuji chlad smrti. Švihnul mečem a .... netrefil. Zaútočil s takovou razancí, že i když minul, jeho loket mi uštědřil přesný zásah do čela.Talic nekoordinoval svůj úder a bokem svého těla do mě vrazil

... Ta síla úderu nás oba strhla k bráně oba jsme dopadli na smrtonosné bodce.Talic dopadl na bodce jako druhý. Zatím co mně se bodec jen mírně zaryl do stehna, Talicovi projel dost silně bokem. Brána se zachvěla a otevřela se.Oba dva jsme se odlepili od bodců a padali jsme po schodech dolů.Dopadl jsem tvrdě ale stejně jako Talic. Oba beze zbraní, které zůstaly asi tak v půli schodů. Nikdo z nás určitě nemá chuť se otočit a nabídnout své záda jako lehký cíl. Pro zbraň tedy nikdo nepůjde, tedy já určitě ne. Pomalu se zvedám a cítím napjaté svaly po celém těle.Talic se už také zvedá. Ta rána na boku mu silně krvácí ale nedává najevo ani známku slabosti. Stojíme proti sobě vysílení a naše rány jsou znamením dlouhého boje, který ne a ne skončit. Muž proti muži. Pěst proti pěsti. Žádné zbraně jen síla co v nás zbyla.

Talic se napřímil a zaútočil. Nečekal jsem to a jeho pěst mi uštědřila ránu do břicha. Jsem na kolenou... ach to je bolest. A další rána mě položila k zemi. Talic si na mě sednul a pěstmi útočí na hlavu. Ruce mám před obličejem a snažím se schytat co nejmíň ran.V rukou přestávám mít sílu. Pokud se co nejdříve neuvolním tak... Vzal jsem zbytek sil a kolenem jsem kopnul Talicovi do zad. Nečekal to, byl tak ponořen do útoku, že zapomněl na obranu.

Kopanec ho mírně vychýlil do strany a já jsem toho využil. Svalil jsem ho ke straně. Ležel vedle mě na zádech jen krátký okamžik ale toho jsem stačil využít. Seknul jsem loktem do strany a zlomil jsem mu nos.Přesně v ten samý okamžik zaútočil i on a jeho pěst mi roztrhnula obočí. Zůstal jsem ležet. Talic se odvalil o tři, čtyři kroky dál a také zůstával ležet. Musím vstát ... musím jít pro meč dokud Talic leží.

Otočil jsem se směrem ke schodům a začal jsem se plazit pro meč. Talic se stále nezvedal. Ještě kousek a jsem u schodů. Ne... Talic zpozoroval, o co se snažím, a snaží se mě dostihnout ale stejně jako já není schopen se postavit na nohy. To je mé štěstí, musím toho využít. Naneštěstí pro mne je rychlejší... ach... kde tu sílu bere ? Už jsem u schodů, už jen kousek. Ještě deset schodů a mám meč. Když jsem byl už jen na dosah ruky u meče, tak mě Talic mě chytil za kotník, a táhnul mě zpět dolů. Hlava mi narážela o schody a krvavá stopa, kterou jsem zanechával za sebou měla pachuť smrti. Kopnul jsem volnou nohou Talicovi do obličeje ale jeho stisk pouze zesílil. A znovu a znovu jsem se snažil vymanit ze stisku Talicova sevření.

Nakonec se mi to podařilo ale Talic mě stačil stáhnout úplně dolů na začátek schodů. Po chvilce jsem se začal škrábat na nohy a snažil jsem se postavit. Talic se zjevně snažil o to samé. Opíral se o zeď a mírně se sunul směrem nahoru. Já jsem se posadil na první schod, vzepřel jsem se o něj a postavil jsem se. Mám dvě možnosti. Jít proti Talicovi nebo se otočit a doufat, že jsem schopný dojít pro meč a také doufat, že Talic nebude schopen být tak rychlý, a nedostane se mi do zad. To by byl můj konec. Ne... nebudu riskovat a pro meč tedy nejdu!

Vůbec jsem si nevšimnul jak chladné, temné a tajemné jeskyně tu jsou. Ani při cestě jsem sem si toho nevšimnul. A přitom právě z této jeskyně vedou schody na tak posvátné, krásné a přitom smrtící místo. Smrt ... Zvláštní slovo které říká vše a přitom nic.Jedna smrt znamená jeden konec ale začátek mnoha životů. Můj lid věří, že jdeme se smrtí zpátky ke svým kořenům, kořenům země. A tím se stáváme vším ,v co věříme... Věřím, že když jsem došel až sem, dojdu až na konec tohoto dne. Dne... který má oblohu zbarvenou rudě a kdy ke mě promlouvají předkové svých předků. Nyní je již obloha zahalena černým a chladným, panem noci a moc tohoto místa na mě dopadá čím dál tím víc.

Riskovat .. heh ... teď už není moc šancí. Půjdu pro meč.Přeci jenom půjdu.Velmi pomalu jsem se začal otáčet a každým kouskem napjatého těla jsem vnímal jakýkoliv pohyb.Otočil jsem se a v napjatých svalech jsem čekal na výkřik do tmy, který by vyřknul " já jsem tvá smrt " .Talic se stále nehýbal.Co se to děje ? Čeká ? A jestli ano na co ? "No tak A.Jey musíš jít,tak jdi " ano musím Anya na mě čeká. Všichni vlastně na mě čekají, celá naše osada.Celý náš národ se opět potřebuje sjednotit a já jsem nástrojem sjednocení.

Je to divné.Každým svým svalem vnímám jakoukoliv známku pohybu za mnou ale stále se nic neděje.Dva kroky a pak už jenom sehnout se pro meč a...

Stojím z posledních sil nad mečem.Slyším kapky, co dopadají ze stropu jeskyně na zem i mírný pohyb mnoho malých nohou brouku a plazení všech možných červů.Kdyby v tuhle chvilku něco udělalo velkou ránu, asi bych ohluchnul. Jakýkoliv pohyb... úplně vše jsem cítil každým kouskem mého těla. Talic stále nic nedělá, ještě než se pohnu směrem k meči, pomalu se otočím. Musím vědět co Talic dělá. Otočil jsem se.Talic na mě pohlédnul, zvedl ruku a dlaní směrem k nebi, které bylo schováno nad jeskyní ,mě vyzval, ať zvednu meč.Ve chvíli, kdy jsem meč zvednul, jsem si uvědomil pravdu.

Meč může nosit jen Talic.Jeho meč mnou projel žhavým spalujícím ohněm a spálil mi dlaň. Odhodil jsem ho a meč se zabodnul pod schody. Tak to je konec. Kousek od Talica... heh.Rozeběhnul jsem se.Talic nečekal na nic a udělal totéž.Talic byl blíž.O moc blíž. Skočil jsem právě v ten okamžik, kdy Talic šahal na rukojeť meče. Srazil jsem ho na záda, náraz byl silný Talic zůstal ležet bez známek odporu a meč mu ležel v dlani.Nesvíral ho, ani nejevil známky, že by se o to chtěl pokusit. Chytil jsem ho pod krkem sice mírně, ale dost nato, abych ho měl ve své moci. Mrazivý závan mi proniknul do zad.

Prudce jsem otočil hlavu ale stále sem seděl na Talicově hrudi. Stáli tam.Opět bíle oděné…. dlouhé závoje... Po schodech stékala mlha a naplňovala chodbu mým osudem. Žena vpředu se na mě významně podívala jakoby mi chtěla říci - nyní rozhodneš o svém osudu. Ano čekaly. Čekaly, až to ukončím. Pomalu jsem se otočil. Talic mírně oddechoval a bylo patrné, že se už o žádný výpad nepokusí. Byl poražen. Stále jsem ho držel pod krkem. Přitáhnul jsem ho těsně před svůj obličej. Naše pohledy se střetly. " Talicu teď naplním osud".

Pozvedl jsem jeho meč a přes všechnu bolest co mi způsoboval, jsem ho pozvednul špičkou vzhůru.A poté jsem ostří meče který mě zraňoval namířil na Talicovo čelo. "Teď to ukončím" jsem si pomyslel. S instinktem raněného zvířete jsem napjal svaly a dal povel ruce bodni. Nic se ale nestalo... Nemohl jsem... to by byla vražda nebo ne? Je naprosto bezbranný jen čeká.Ještě jsem jednou zkusil poručit ruce aby vše ukončila ale nemohl jsem.

Ne nemohu takhle ne ... v boji ano ale takhle by mé svědomí už nebylo nikdy čisté.Ve válce mezi klany to bylo jiné ale tady... tady nemohu.Odhodil jsem meč někam do strany a slyšel jsem , jak dopadl na stěnu jeskyně a poté na zem.Zvednul jsem se a popošel ke stěně jeskyně, o kterou sem se opřel a svezl se k zemi.

Mlha mého osudu obklopila Talica a ženy které byli opět ve sněhově býlích šatech ho zvednuly a odnesli ho někam za schody, kam jsem neviděl. Zavřel jsem oči a čekal...

Probudil mne jemný hlas v mé hlavě.Vstávej A.Jey syne stařešiny Khallida-quaka.Pomalu jsem otevřel oči a vzhlédnul nahoru ku bráně tam, kde končí schody a kde začal můj osud. Opět tam stály. Postavil jsem se.V mé mysli znělo - zklamal jsem... začal jsem o tom přemýšlet.Z ničeho nic žena která stála v čele promluvila. "Nezklamal jsi ... Tvá čest zvítězila nad chutí zabíjet. Nezabil jsi, když si nemusel, a tím jsi uspěl. Tvá čest,silné a čisté srdce je to jediné, co v životě máš. Mnoho událostí přijde, bude trvat a pomine, ale toto budeš mít vždy a právě toto tě v životě bude řídit.,Vybral ses správným směrem. Prokázal jsi soucit a jako takový po par dnech pochopíš tajemství hory". Ženy se otočily zády a začali odcházet.S nimi odcházela i mlha která ze mne smívala těžkost tohoto dne.

Ale... vyřknul jsem.Vše pochopíš ..... Sklonil jsem hlavu a najednou mě zaplnil pocit toho co se stalo.Ano opravdu jsem uspěl. Ještě naposled jsem pohlédnul k bráně, která mi určila kam jít. Stáli tam... beze šrámů... bez známek jakékoliv agrese.Jen tam stáli. Talic,Korlic i Madawc.Všichni tři současně pokynuli hlavou.Obrátili se o odešli s posledními zbytky už prořídlé mlhy. Nemělo už déle cenu tu otálet. Pomalu jsem se otočil a odcházel hlouběji do jeskyně, odkud jsem se poprvé za svůj život vnořil do života.

"Jsi A.Jey syn stařešiny Khallida-quaka a byl jsi předurčen zachránit tento svět".Ozvalo se třemi hromovými hlasy za mnou... věděl jsem kdo to byl. A také jsem při této větě pochopil že Talic se naschvál nebránil, jen proto aby otevřel čistotu mého konání.

Ale to, co mělo následovat a jak dlouho jsem vlastně na této hoře poznání byl, a že Anyu několik let neuvidím, to jsem měl zjistit až po příchodu domů. Domů do tábora. Do tábora který už nebyl mým domovem.

Ale to je už jiný příběh mého života a mého konání.

Konec