DiablovoDoupě LITE - texty a odkazy

Fiction: Mocní 1.díl od A.Jey

3. den Montahtu 1265

Píšu toto psaní těm,kteří přijdou po mě a najdou tuto úlevu mého srdce.. dnes již nejsem živ,ale vy moji potomci čtěte tuto pravdu o svate hoře …

Tak je to tu…
Ráno … tady na svaté hoře Harrogathu
Dnes se ukáže,jak hodně jsem dospěl v muže. Anya už od rána zpívá písně a Lazruk ukoval dva nejlepší meče,co jsem kdy viděl... hodně mi pomohou.
Nevím sice co dnes dopoledne budu dělat,ale určitě vím,že při západu slunce budu mrtvý a nebo budu muž .Jeden z mnoha z našeho klanu tady na svate hoře.
Anyu mám rád.Nevím,co by si beze mne počala,už by se asi nikdy tak krásně neusmívala.Pamatuji si,že když jsem byl malý poslouchal jsem legendy o Nihlathakovi mágovi,který zaklel překrásnou dívku ... někde v podzemních řekách,tady pod svatou horou ... Nebudu zde psát,jak se udály věci po kterých jsem zkrvavený a zjizvený natáhnul čerstvý vzduch do plic… to je jiný příběh,ale dnes již vím,že vše co my Malah vyprávěla,byla pravda…
Když jsem dnes ráno přišel k Malah,pošeptala mi "přijde temný den,kdy se přes nás přelije zkáza jako proud krve a ohně,a nezanechá za sebou nic víc,než popel našich lidí…" Nevím zda je to pravda,ale moc klidu mi to dnes určitě nepřinese.Dnes není zrovna krásný den,ale to tady není vlastně nikdy… snad je to dneškem,kdy se mi zdá vše poněkud pochmurné.Nesmím zklamat Anyu.Ne dnes.Ne dnes večer… .Pokud budu stále mezi živými,budu A.Jey,syn stařešiny Khallida-quaka a muž mé milované Any.
Jsem Barbar…nepláču a bolest přijímám jako něco,co přináší život tady na svaté hoře,ale pokud zklamu,věřím,že mému otci způsobím takovou bolest, co žádny meč ani sekera nedokáží způsobit.Věří mi,jsem poslední z rodu a nesmím zklamat.Možná proto tíha všeho na mě dopadá s takovou silou… ano síla to je to,co barbar uznává.Vím to …dnes mne o tom přesvědčí osud...

Nevím kolik z nás věří na osud ale já ano.

Meče,co vyrobil Lazruk jsou lehké,ale nesmírně pevné… udělal je dokonalé,ale co jsem také mohl čekat,ne?Pevně drží v ruce a ta kůže z divočáka na rukojeti velmi dobře pohltí pot.A že se potit budu…heh.Zatím se směji,ale až přijde večer,nesmím ukázat ani chloupek jakéhokoliv citu. Byla by to moje smrt !!!Ano
smrt.Poslední čas o ní přemýšlím neustále…co by bylo s naším klanem?Musel by se podrobit jiným klanům?Zcela jistě ano.To nesmím dopustit.
Ale teď jsem tu sám tady na planině...na planině Frigit Highlands a vítr mě bičuje do obličeje.Jen tu tak stojím se zavřenýma očima a vnímám tento nehostinný kraj.Hodně cizinců se diví,jak tu můžeme žít,ale já jsem spokojený.Nedokázal bych usnout bez řvu šelem a nářku větrů.Vyšel jsem si sem odpočinout a trochu trénovat.Otec mi dal pár rad a triků,které určitě nejsou k zahození.Ale to je teď až na druhém místě.Jsem tu abych splynul s přírodou,a také musím přinést něco k jídlu.I když jsem nemusel a mohl jsem se soustředit na večer,bral jsem to jako odlehčení a tak trochu protáhnutí svalů.

Korlic……

Madawc……

Talic…….

Tolik legend jsem o nich slyšel... a dnes...již dnes…se s nimi utkám… co se k tomu dá dodat?Ne nesmím na to moc myslet.Zajdu k řekám do podzemí,tam,kde jsem poprvé uviděl Anyu.Ano tam ve zdech…chladných a temných… tam si rozpomenu,jaké to je cítit,že jsem uspěl.I když polomrtvý,stále jsem dýchal,a v
okamžiku provolání mého jména jsem věděl,že tato zkouška nebyla poslední.

Korlic……

Madawc……

Talic…….

Bratři….které rozdělila smrt….slyšel jsem mnoho příběhů,ale dnes budou stát proti mně.Ať dělám,co dělám,pořád na to musím myslet.Bylo to při poslední válce klanů… když už bitva byla prohraná,oni jediní zůstali stát plní šrámu a krvavých ran… nikdo vlastně neví co se přesně stalo,ale když se nepřátelé přiblížili...
Korlic,Madawc a Talic zařvali tak šíleným a nepopsatelným křikem,že všichni nepřátele byly uvrženi do podivného spánku.Když se probudili stali bratři zkamenělí v bojovém křiku tak,jak z posledních sil zvedli své zbraně.Od té doby žijí klany v poklidu a jednou za dlouhý čas se najde bojovník,který musí projít jejich zkouškou...síly a cti.......
Ano,čistota mého srdce,o to se nebojím,ale budou mi stačit síly?Až vyjdu po schodech slávy a cti,ale i zapomnění poprvé je uvidím… a poprvé přečtu řádky knihy,kterou napsali očití svědkové toho,co změnilo náš svět tady na svaté hoře.Poprvé uvidím svatý kruhový oltář,který už desítky let mohli vidět jen ti
vyvolení z našich řad.Všichni,co prošli zkouškou,jsou zavázáni mlčením,co četli … i proto je tolik dohadů,co se vlastně stalo.

Ale teď se pokusím usnout……… Anyo……….?

" Je tu jedna záležitost, o které váhám, zda Ti ji sdělit, ale věřím, že ty jsi jediný, kdo mi teď může pomoci. Anya, dcera jednoho našeho zavražděného vůdce, je už nějaký čas pryč. Je to udatná a chytrá žena s kuráží jako nikdo jiný. Jedné noci, jsem zaslechla ji a Nihlathaka hádat se kvůli smrti jejího otce. Na druhý den byla pryč. Prosím, jestli můžeš, najdi Anyu a přiveď ji zpět. Ona už bude vědět, co s Nihlathakem."

……………………..Anyo…………….Anyo…Anyo…..už zas….?..Anyo………………

Ach …….byl to jen sen…….

Slunce je v půli své cesty…

Ó ano,ty meče jsou opravdu lehké… nekladou vůbec žádný odpor větru… velké,posázené magickými runami,děkuji Malah jsi jako moje matka.Dnes si poprvé povídám s meči …teď již vím že to jsou prodloužení mého těla a tak se k nim musím chovat… zvlášť dnes.Cítím jak v mých rukou pulsují - cítí boj.Pokud to nebudu zvládat,věřím,že tyhle meče mně povedou samy.Anya sama putovala několik dnů a nocí a hledala ten správný kov na tyto dva skvosty a Lazruk je naplnil něčím,co nedokážu popsat... snad je naplnil životem a Malah… a její magie.

Ano všichni mi věří - nesmím zklamat.

"Tvá pověst zde nic neznamená to Starobylí rozhodnou" …to mi dnes celý den zní hlavou.Ani nevím,jak jsem mohl usnout.Cítím malou bolest v zápěstí,to není dobré znamení.Poslední čas cvičím,až moc uzavírám se do sebe a raději přespávám zde venku,kde nebezpečí je můj bratr.Někdy v noci jen tak stojím a vnímám pach šelem.Cítím jak mé instinkty vnímají každý pohyb mezi stromy.Ano,poslední dobou se opravdu cítím jako ten,který je vyvolený.Ale jsem ten vyvolený ?

To Starobylí rozhodnou.

Ale teď již musím jit... slunce se sklání.

Anya mi připravila vše,co potřebuji… dokonce mi připravila koupel z léčivých bylin.Kožešiny a kožené pásky jsou tak,jak mají.Oba meče se opírají v rohu přesně tam,kde vždy ukládám zbraně před lovem.Nahřívají se u ohně a probouzí se v nich oheň.Oheň jako v mém srdci… je teplý jako má krev.Krev mých předků.Otec mi daroval pouzdra na meče.Cítím,že to je velká tíha i na něj.Daroval mi svá pouzdra…ta která jsou vyhotovena z nejděsivějších monster,které kdy tady pod svatou horou žily.Tak moc si cení dnešního dne.A já… já A.Jey syn stařešiny Khallida-quaka… ve kterém proudí krev

Korlica……

Madawca……

Talica… tuto výzvu přijímám.

Beru na vědomí svůj osud.Beru všechnu tu váhu celého rodu na sebe.

Koupel krásně uvolnila všechny mé svaly.Anya mi pomazala tělo léčivými mastmi,které jen pro tuto příležitost vyrobila Malah.To ona - Malah - mě přivedla k mé lásce.To ona mi řekla,že legendy,pokud jim věříme,se stávají skutečné… kvůli ní jsem šel do podzemí hluboko do nitra zemně tam,kam ani kousek světla nepronikne... tam k zamrzlým řekám.Tam,kde pár minut bez pohybu,umrznete,nebo vás pohltí monstra o kterých se raději ani v příbězích a legendách nemluví.
Co to?Heh začíná pršet… čemu se vlastně divím?Dnes je vše proti mně.Já vím,že není,ale připadá mi to tak.Bude to těžké… sedím si tu u ohně,jezdím oblázkem po mečích,a pořád a pořád se mi nezdají dost ostré.Všichni mě pozorují a já cítím že okamžik pravdy se rychle blíží.Slunce je již dávno za půlkou své cesty... a já se na ní teprve chystám .Připadá mi jako by ještě nevyšel den... jako by teprve teď vše začínalo… teprve dnes večer začnu žít,tedy pokud se toho dožiji.Stařešinové se začali scházet... neklamná známka mého blížícího se osudu.Budu muset jít… projít uličkou cti.Kde všichni na mne budou hledět jako na někoho,kdo kráčí ve šlépějích svého otce,svého klanu… a tam v síni stařešinů dostanu požehnání… tam,kde mohou vstoupit jen ti největší a nejudatnější z nás…….A já A.Jey tam budu mezi nimi.Na místech,kde kdysi hodovali.

Korlic……

Madawc……

Talic…….

Je večer…slunce je červené,mírně prší... a je krutá zima…

Stojím tu … 20 schodů pod svým osudem…

Anyo…otče…Malah .. odpusťte … pokud zklamu… chci být pochován tam,kde to mám nejradši,tam na planinách.Na co to myslím?Dlouhých dvacet schodů. Co schod,to úcta, síla, posvátnost tohoto místa na mě působí.
"Pokaždé když o tobě slyším,bojovníku,tak se tvé skutky stávají stále legendárnějšími.Ale jen počkej.Blížíš se ke skutečnému vrcholu hory Arreat.Já jsem se tam nikdy neodvážil. Je to posvátné místo… naše nejsvatější.Legendy praví… je stráženo Starobylými, kteří brání v průchodu každému, kdo toho není hoden.Tvá pověst zde nic neznamená... to Starobylí rozhodnou o tom, zda-li jsi hoden" To říkám já Qual-Kehk…
Když sem viděl otce… seděl tam zamyšlený... mimo tento svět… má mysl se s ním rozloučila.Jakoby slyšel můj pozdrav,krátce na mne pohlédl.Hodně štěstí… v jeho očích jsem viděl něco,co jsem nikdy nepoznal.Hodně štěstí budu skutečně potřebovat.Došel jsem až sem na vrchol Arreat Summit.Vše je už v dáli za mnou…. už nemůžu zpět.

Korlic the Protektor…

Madawc the Guardian…

Talic the Defender…

Co schod to,myšlenka na to,co mne čeká… ještě půlku… celých dlouhých deset schodů.Musím se zastavit.Vydechnout… zařvat… cokoliv při čem se uvolním.
Tady odsud je vidět cele údolí Harrogathu.Zasněžené pláně Frigit Highlands… řeky… vše,co mám rád a vše,co nehodlám opustit.
Byl někdo ze smrtelníků tak blízko své smrti?Ano?Cítil to samé jako já?Cítil potůčky potu,které stékají po spáncích… dopadají na zem… a v hrobovém tichu slyšel tlukot svého srdce? …těch deset schodů mě dělí.Už jsou vidět mříže runových vrat… otevřou se? ...jsem připraven?

Ano ………………………….. otevírají se …otče ...A.n…y…….o…….

Ach…………………………..

Je tu takové ticho.Vítr přestal řvát a tiše zpívá píseň smrti.Stojím tu… jen vkročit… velký kruhový oltář a na něm ta kniha,co vždy říká pravdu. Kruhový oltář okolo kterého jsou obrovské pilíře popsané písmem,které nikdo nezná… ještě tam dobře nevidím,ale cítím,jak dávní předkové ke mně promlouvají…. " Starobylí rozhodnou o tom, zda-li jsi hoden…" Proč?Proč je oltář tak vysoko? Jdi… vzchop se,musíš jít… překročení prahu bylo tak nesmírně těžké… ale teď tu stojím.Přede mnou se pyšně tyčí kruhové bojiště s oltářem uprostřed.

Korlic the Protektor…

Madawc the Guardian…

Talic the Defender…

Tři obrovské zlaté sochy… to je den o kterém jsem snil a tolik se ho bál… nepříjemné mrazení v zádech se zesiluje každým krokem co se blížím….už z dálky budí respekt… hrůzu… obdiv…Jací ti museli být za živa… ach… jejich vyrýsované svaly svědčí o mnoha bitvách.Ach… ti jsou tak obrovští… instinktivně sahám na rukojeť svého meče a čekám…vím,že dokud je nevyzvu… nemám se čeho bát,ale ta velikost na mě působí… jdi… no tak… jdi… .V duchu si opakuji to co mám dělat… něco tu je,ano,cítím to,jen nevím,co to je… jako by mne ty sochy pozorovaly…vím-mam se utkat s Korlicem… Madawcem… Talicem…
ale nikdo neví,jak se co stane… poslední,kdo to věděl,byl otec Any.

Anyo,vím co děláš… prosíš mocné… cítím Tvé pouto až sem.

Stojím tu uprostřed tohoto světa… svatá kniha mne nějakou silou přitahuje k sobě… vánek mne ovanul,když jsem knihu otvíral.Až teď si uvědomuji,že zde vítr nefouká… nikdy jsem tento jazyk neuměl... ale vím,co se zde píše ..a také vím,že jsem právě otevřel svůj osud a že ho mám ve svých rukou.

"My jsme duchové… Nephalemu… starobylí… předtím než dospěješ musíš nás porazit… jen tak dosáhneš poznání… poznání Svaté Hory"


Konec 1.Dílu