DiablovoDoupě LITE - texty a odkazy

Fiction: Takhle to mohlo začít


Autor: Creeping Death

Ve skalním městě Harogath vládl poměrný klid, ale klid před bouří. Lidé neztráceli čas slovy, všude bylo dost práce pro všechny, bylo třeba se připravit. Hlídka, která přinesla zprávu o velké armádě táhnoucí na Harogath, se už týden nevracela. Nebylo pochyb, živí už nebudou. Snad aspoň dorazily zprávy o pomoc do okolních měst, sám se Harogath nemá šanci ubránit, do dvou dnů zde bude prolita krev, Harogatská krev. Marně se pozorovači rozhlíželi na všechny strany, posily se neobjevovaly. A času už je tak málo… Zdánlivý klid přerušil silný zvuk rohu, za pár vteřin se s ohromným skřípotem začala otevírat brána, jediný přístup do města. Vrata byla vsazena do tlusté kamenné zdi, vysoké přes dvacet metrů, a dosahovaly nad polovinu. Harogatští řemeslníci je zpevňovali jak se dalo, budou muset vydržet nápor armády. Sotva se vrata pootevřely, proběhla jimi Qual-Kehkova skupina vracející se z lovu. Přinesené zásoby byly v mžiku rozebrány a odneseny.
"Ahoj Quale, něco pro tebe mám. Pojď se mnou."
"Ahoj Sigone, jsem zvědav."
Sigon byl místní kovářský mistr. Jeho původ nikdo neznal, stejně jako nikdo neznal způsob jakým vytváří své výrobky, mnohdy obohacené magickými vlastnostmi.
"Zde je mnoho vybavení pro tvou družinu, ať každý si vezme to s čím nejlépe umí zacházet." Ukázal na dvorek za jeho kovárnou. Všude se zde povalovalo mnoho brnění, helem, mečů, sekyr, kopí, luků… Všichni bojovníci si vybrali a ještě spousty zbylo. Qual-Kehk poděkoval a šel si odpočinout, už se stmívalo. Sigon však spát nešel. Nespal už několik nocí, místo spánku pracoval. Zvuk z jeho kovárny se nesl nocí do velkých dálek, ač kovárnu utěsnil, nemohl svou práci utajit. Všichni už věděli že místo spánku pracuje, ale nikdo se neptal co vyrábí, ikdyž mnozí byli zvědaví. Byla to jen další nezodpovězená otázka.
Ještě nedorazil do Harogathu první sluneční paprsek nového dne, a lidé už pokračovali v přípravách. Zase v tom samém klidu co předchozí dny.
Ticho opět přerušil zvuk rohu, tentokráte to ale nebyl roh Harogathský. Ozýval se v malých intervalech, pokaždé blíž bráně. Během několika minut budou před bránou. Qual-Kehkovi bojovníci se připravili na boj rychle jako nikdy dřív. Byli odhodláni položit život. Seřazeni za bránou čekali. Přemítaly se jim jejich životy, jak zde vyrůstali…a nechtěli se smířit s tím že je někdo chce poslat z jejich rodného města přímo do nebe. Qual-Kehk měl podobné představy, jen s tím rozdílem že už tu nemusel být kdyby nebylo právě Sigona, který ho zachránil před jistou smrtí v náručí vlků a medvědů v druidy obývané zemi…
Přerušil ho opět zvuk rohu, pokřik hlídačů a vrzání otevírající se brány. Nechápal to. Proč bránu otevírají? Utíkal k bráně s nechápavým pohledem, doběhl a pohled se změnil z nechápavého na radostný. Začal radostně křičet, pár dalších bojovníků přiběhlo k němu. K bráně přijížděla početná skupina koní, na nich ve zlatých zbrojích Zakarumští paladinové. Jen jeden účastník mezi ně nepatřil. Byl o dvě hlavy vyšší než paladinové, také mnohem širší, na sobě měl koženou zbroj, v každé ruce starodávnou válečnou sekyru, obličej válečně pomalovaný a na opasku lebku, kdoví z čeho. Zjevně k paladinům nepatřil, ale nepřítel také nebyl. Patřil k severským barbarům. Jakmile se paladinové začali hrnout do Harogathu, Qual-Kehk si všiml další skupiny, kterou v ranním šeru nepostřehl hned. Skupiny fallenů, v jejich čele byl jeden obzvlášť velký a silný, na krku se mu houpal unikátní amulet, v ruce držel obouruční meč, který svým tvarem připomínal meče východních klanů. Byl to meč balrogského bojovníka přímo z pekla. Kdo vlastní část balrogovy výbavy ten už něco mezi bojovníky znamená. Balrogové byli nejtvrdší bojovníci jaké kdy Qual-Kehk viděl. Jeden balrog by si hravě poradil s pěti nejlepšími z Qual-Kehkovy družiny. Barbar zůstal před branou jako poslední, ohlédl se a zastavil. Vůdce fallenů zařval tak, že i lidem za hradbou tuhla krev v žilách. Fallen se zastavil, ostatní jeho pomocníci se seřadili za ním.
"Já, Rakanishu, Baalův služebník, přicházím tě zabít."
"Á, Rakanishu. Starý známý. Pěkný meč. Odkud ho máš?"
"Od jednoho balroga. Skončíš stejným osudem jako on."
"Raději než osudem tvým."
"Dnes ti nepomůže nic, ani balrogova kůže. Tak přece ji máš. Myslel jsem že je to jen pověst cos tomu balrogovi udělal."
"Pojďme už bojovat, cítím něčí smrt."
Než to dořekl, Rakanishu se už napřahoval. Meč proletěl místem kde měl barbar hlavu. Barbar byl na svou velikost velmi rychlý. Rakanishu se oháněl mečem seč mohl, nezasáhl. Barbar uhýbal, používal sekyr jako štítu, Rakanishu opět zařval, spíše vztekem než válečně. Barbar nelenil, převzal útok, teď fallen okusil rychlost jeho seker. Ale pořád nikdo nezasáhl protivníka. Ostří padalo na ostří, jiskry létaly ale oba bojovníci neúnavně pokračovali. Tentokrát zařval barbar svůj válečný pokřik. Qual-kehk ten pokřik znal. Věděl, že kdo ho slyšel už o tom moc dlouho mluvit nemohl. On ho znal, protože jako malý žil ve vesnici severských barbarů. Když se pokřik ozval v bitvě, nepřátele utíkali v panice. Rakanishu ho znal taky. Kdysi před lety bojoval spolu se svým dnešním protivníkem proti balrogům. Byli na jedné straně, dokud Rakanisha neomámil zlý duch. Jeho jediným cílem bylo zabít barbara.
Během souboje se na hradbách usadili ostatní bojovníci. Nikdy neviděli boj dvou přemožitelů balrogů. A bylo se na co dívat. Jen dívat. Ten boj nebyl jejich. Bylo to jen mezi těma dvěma.
Pot se ze soupeřů řinul proudy, ani jeden neustával ba ani nezpomaloval, dokonce spíše naopak. Bojovali by dlouho, jeden z fallenů se rozhodl tento boj zkrátit. Vyběhl z řady a s mečem nad hlavou se hnal přímo na barbara. Ten po něm hodil jednu sekeru, a ve stejném okamžiku ho do boku zasáhl meč Rakanishův, právě tam kde ještě před chvílí byla jeho druhá sekera. Rakanishův obličej postříkala horká čerstvá krev. Neviděl co se dělo, ale byl si jistý že barbara rozsekl na dvě části. Otřel si obličej a nevěřil svým očím. Na dvě části byl jeho pomocník po němž barbar vrhl svou jednu sekeru, to jeho krev mu stékala po obličeji. Ohlédl se za sebe. Qual-kehkovi lučištníci zasypávali ostatní falleny hromadou šípů, jako odpověď na zásah fallena do boje. Všichni klesli mrtví. Chtěl se podívat na barbara. Ten měl v boku jeho meč, ale ne dost hluboko na to aby ho zabil nebo aspoň ochromil. Ohnal se zbylou sekerou po Rakanishim. Ten se pokusil uhnout, sekera mu prořízla obličej a projela hrudníkem, ne však smrtelně, ale během několika hodin by mělo být po něm. Barbar poklekl.
"Promiň příteli. Takhle ti bude lépe. Kéž nikdy jsme nebyli nepřátelé."
Poté se svalil na zem raněn a vyčerpán. Harogatští ho odnesli za hradby do zvláštního stanu. Nihtalak mu ošetřil ránu.
"Vyléčí se, ale chce to čas. Nebudeme ho rušit, ať se prospí. To mu udělá dobře." Opustili barbarův stan.
"Pojďte, máme mnoho o čem hovořit,"řekl Qual-Kehk vůdci paladinů. Vešli do Qualovy chatrče. Qual, Nihtalak, vůdce paladinů a rada starších se posadili ke stolu.
"Dostali jsme vaši zprávu. Já a mí bojovníci vám pomůžeme při obraně města. Je nám jasné že potřebujete každou pomoc."
"Velmi si vážíme vaší pomoci. Obávám se však, že pořád nemáme valnou šanci na vítězství," pronesl jeden ze starších.
"Armádu jsme viděli. Čeká asi den cesty odtud. Na něco čeká. Cestou přes jižní kopec jsme toho viděli více. Směrem od Kurastu přijíždějí další posily. Amazonky a možná i pár kouzelníků. Ti by nám hodně pomohli. Měli by zde dorazit do večera, šli delší cestou přes kaňon."
"To ne!" vykřikl Qual, "přes kaňon se nedá projít, naši zvědi našli v kaňonu smrt. Je to ideální místo pro past. Můžeme jen doufat, že se jim podaří projít. Pokud mají kouzelníky, snad ti objeví léčku dřív než do ní padnou."
Všichni zamyšleně seděli, až opět promluvil paladin: "Naše brnění, zbraně a štíty by nepohrdly menšími opravami. Jistě zde máte dobrého kováře. Všiml jsem si některých zbraní tvých bojovníků."
"Ano, máme zde jednoho. Je poněkud tajemný, ale umí mnoho, víc než ostatní kováři, které jsem viděl."
"Zajímavé. Vyřiď mu prosím že ho navštívím po obědě." Zvedl se odešel.
"Quale, domluv se s ním kde budou postaveni v boji, a po obědě ho odvedeš za Sigonem. My zatím můžeme jen čekat a pokračovat v přípravách." Rada skončila.
Qual se odebral za Sigonem povědět mu novinky. Zaklepal na dveře kovárny, chvíli počkal a vešel. Sigon se lekl překvapením, ale nebyl překvapený tolik jako Qual. Chvíli oba stáli němě, než se vzpamatovali. "Quale, zavři dveře, neslyšel jsem tě přicházet a …" nevěděl co říct dál, snad vysvětlení by se hodilo.
"Tak na tomhle jsi celé ty noci pracoval."
"Ano. Chci se zapojit do boje a být co nejvíce užitečný. Tahle zbroj mi v tom pomůže." Sigon byl celý oblečen do stříbrného plátového brnění, od hlavy až k patě. Čišela z něj magická síla, tato zbroj nebyla jen tak ledajaká, byla magičtější, lehčí, pevnější. Bojovník s takovou zbrojí by mohl spát uprostřed bitvy a nic by se mu nestalo. Ty nejlepší vlastnosti budou plně viditelné až v boji. Ale ještě něco bylo na Sigonovi zvláštní. Měl kolem sebe slabou auru! To bylo Qualovi nejdivnější, ač to na sobě nedal zdát. Sigon věděl, že před Qualem nic neutají. "Jen si zkouším zda mám aspoň část mých původních schopností. Jsem původem paladin ze Zakarumu, odešel jsem neboť má víra je slabá. Měl jsem nadání upravovat a vylepšovat předměty. Vůdce skupiny paladinů, která přijela je můj bratr Talic. Neviděli jsme se mnoho let. Musím se připravit na naše setkání."
"Přivedu ho za tebou po obědě, potřebuje opravit pár zbraní."
"Dobře. Zatím jdi, mám ještě práci." Otočil se a čekal až Qual odejde.
Po obědě se stalo jak řečeno bylo. Qual zavedl Talica ke kovárně. Talic vešel. Nevěřil svým očím. Stáli bez hnutí několik vteřin, objali se a poplácali po zádech.
"Myslel jsem že jsi zahynul v druidích lesích, jsem šťasten že jsme zase spolu."
"I já bratře, vždy jsem chtěl bojovat po tvém boku."
"Vidím ze jsi teď kovářem vskutku mistrovským, jistě sis zbroj vykoval sám."
"A byl bych rád kdybys mi zde nechal svou. Trošku bych ti ji vylepšil. Pohrál jsem si s barbarovou koženou vestou. Ještě mu upravím tady ty sekery. Nikdy jsem takové neviděl. Podívej."
Talic si věci se zájmem prohlédl. "Dobrá tedy, zde je má zbroj, uprav ji podle svého uvážení. Dále mám zde několik štítů a mečů mých bojovníků, které potřebuji opravit. Nebudu tě již déle rušit, jistě potřebuješ klid a čas." Ještě jednou se objali a Talic odešel. Sigon se dal do práce. Má jí hodně, času málo.
K večeru se ozval roh, tentokráte Kurastský. To výprava se dostala z kaňonu a pospíchala do města. Brána se otevřela a nově příchozí vešli. Qual je přišel uvítat.
"Jmenuji se Arachne, přicházíme na pomoc městu Harogathu. Spolu s námi přicházejí i tři naši nejlepší kouzelníci. Každý se specializuje na jiný druh magie. Myslím…" nedořekla, svalila se na zem. Z ramene ji vytékala krev. "Rychle! Odneste ji! Nihtalaku!" Odnesli ji do stanu kde spal barbar. Nihtalak ji prohlédl. "Je plná jedu. Štěstí že jsem vyrobil dostatek protilátky." Nihtalak ji dal protijed. "Bude brzy v pořádku."
"V kaňonu jsme padli do pasti. Zdálo se že je tam jen pár zombií ale napadli nás kostliví lučištníci. Jsou pomalí, ale mají otrávené šípy. Nikdo netušil že ji zasáhli,"řekla jedna z amazonek. "Bude v pořádku, potřebuje jen trochu spánku," řekl Nihtalak.
"Děkuji za pomoc."
"To my děkujeme, že jste přišli."
Toho večera šli všichni brzy spát. Nic jiného užitečnějšího dělat nemohli. Jen Qual, Talic, kouzelníci a jedna z amazonek nespali. Radili se, jak vést zítřejší boj.
"Nech mě vyslat hlídku ještě teď. Měli bychom vědět na co armáda čeká. Ať pak nejsme překvapeni," navrhoval Talic.
"Snad nám to pomůže. Budeme mít aspoň představu proti jaké přesile budeme bojovat. Ale raději bychom snad měli poslat skupinu, jestli jsou po cestě podobné skupiny jako v kaňonu jedinec se sám neubrání."
"Jedinec ale snáz uteče. Také bude tišší."
"Dobrá tedy. Vyšli jednoho muže. Ať spěchá a nenechá se zajmout," odvětil Qual.
"Zatím jsem zde neviděla žádného ze severských barbarů, copak ti vám nepomáhají?" pronesla pichlavě amazonka. "Přišel jen jeden, je raněný. Spí ve stanu kde odpočívá i Arachne. Nic o něm nevíme, jen to že na sobě měl balrogovu kůži a v každé ruce velkou starodávnou sekeru."
"V Kurastu kolovala legenda o barbarovi, který v pekle bojoval proti balrogům, z jednoho prý stáhl kůži a nechal si z něj v Blood Mooru udělat koženou zbroj výměnou za Horadrikovo kladivo. Je-li to on, pak se mají nepřátelé na co těšit." Radili se pak už jen krátce a šli spát.

Tuto noc nerušily údery kladiva ze Sigonovy kovárny, ale zvuky ze stanu kde odpočíval barbar. Měl zlé sny. Viděl v nich sebe, jak bojuje proti kostlivcům, zombiím, obřím pavoukům, balrogům a mnoha dalším, které kdo viděl neměl možnost o tom někomu říct, jako byli třeba blood knighti, od kterých má sekery, na co by taky byly sekery mrtvolám? Vzpomínal jak archanděl Tyrael vybíral bojovníky po celém známém světě na boj proti balrogům přímo v pekle, jak s Rakanishem bojovali na jedné straně a nakonec proti sobě… V tom si vzpomněl, že jednou, když procházeli Blood Moorem, mu jedna zlodějka prodala mapu ke starým hrobkám. S Rakanishem se tam vydali, byla to velká stará věž, a když se zbavili otravné Countess a pár jejích posluhovačů, prohledali věž a v kouzelné truhle našli vzácný magický amulet, který svou magickou silou dokázal uzdravit téměř mrtvolu… Byl to ten co měl Rakanishu na krku, když spolu včera bojovali… Ale ještě něco se tuto noc stalo. Barbar to viděl ve snu. Jedna z postav, která už dlouho nehybně ležela na včerejším bojišti, se zvedla a pomalu neslyšitelně odcházela. V měsíčním svitu se pouze lesklo něco malého na jejím krku. Amulet. Postava se otočila, a jen čerstvá jizva přes celou tvář dávalo najevo, kdo by to mohl být. Rakanishu. Amulet ho vytáhl z rukou smrti. Barbar se leknutím probudil, nevydal však ze sebe ani hlásku. Na amazončin lehký spánek to stačilo. Posadila se. V celém Harogathu bylo ticho, jen tihle dva byli vzhůru. Do rána zbývalo ještě několik hodin.

Rakanishu nelenil, běžel k armádě podat Baalovi zprávu. Viděl kolik posil je v Harogathu, a taky věděl že barbar ještě žije. Baal bude jistě rozzloben, že se mu ho nepodařilo zabít. Co naplat, hrdost bojovníka mu dodávala odvahu sdělit vůdci i špatné zprávy. Možná ho čeká smrt za to, že nesplnil na co sám se přihlásil. Na tom mu v té chvíli nezáleželo. Když zemřít, tak v boji, ne na popravišti. Běžel dlouho, měsíc mu ozařoval cestu. Vzpomněl si na měsíční rytíře. Bojovali pouze v noci, skrývali se ve stínu a využívali momentu překvapení. Možná tyhle na něj Baal pošle po vyřčení rozsudku smrti. Z balrogů ani z blood knightů si nic nedělal, těm by se ubránil, ale moon lordi měli jiný způsob boje. Tak či tak, bez boje se nevzdá. Možná to nebude nejhorší. Možná ho jen převelí někde pryč. Jeho šestý smysl ho varoval. Zastavil se a zalehl do stínu keře vedle cesty. Za pár vteřin tudy projel kůň s jezdcem ve zlaté zbroji. "Á, zvěd," pomyslel si Rakanishu. Rozběhl se ještě vyšším tempem. Čím dřív zaútočí, tím větší budou mít šanci na výhru. Běžel ještě dlouho, už se rozednívalo když doběhl do tábora. Baal vypadal nedočkavě. "Přináším zprávy z Harogathu.."
"Zabil jsi ho?" přerušil ho Baal. "Ne sire. Nezdařilo se." Baal vztekem měnil barvy. Byl si vědom jaké nebezpečí pro ně znamená. Kdyby se mu tehdy nepodařilo zlákat na svou stranu archanděla Izuala, který zradil Tyraela, už by tady nebyl. Tyraelova výprava by se dostala až k Diablovi a ten by byl pro barbara lehká kořist. Teď už je Diablo mnohem mocnější, silnější, ale tehdy byl ještě zelenáč. "Zasloužil bys smrt!" vykřikl Baal, "ale mám pro tebe něco horšího. Za každého bojovníka, který padne jeho rukou budeš rok sloužit u Cairských kamenů!!" Baal se rozesmál. Cairské kameny byly zvláštní místo. Pár kamenů válcovitého tvaru čouhajících ze země, na nich vyryté znaky kterým nikdo nerozuměl. Lidé se mu vyhýbali jako čert kříži, není tam koho přepadnout, oloupit, zabít. Vypadalo to že bojovník Rakanishu stráví zbytek života nudou u jednoho z kamenů. V tom měl jistotu. Barbar zabije tolik nepřátel že ani fallenův dlouhý život na tento trest stačit nebude. "To si raději zvolím smrt," odvětil Rakanishu.
"Budeš mít možnost. Zítra ráno zaútočíme. Je to sice později než jsem plánoval, ale chceme- li počkat na posily z ledových jeskyní je to nezbytné. Dorazí dnes v noci."
"Velký vůdče, dovol malou radu. Musíme zaútočit co nejdříve. Dorazily už posily z Kurastu a Zakarumu. Nemůžeme čekat až dorazí další. Zvláště na další barbary a kouzelníky."
"Říkáš další. Znamená to že už tam kouzelníci jsou?" "Ano. Viděl jsem jich několik."
"Sire, kouzelníci nás zničí, nemusí jich být mnoho. My se jejich kouzlům ztěží ubráníme," ozval se Baalův pobočník Liz Tormentor.
"Zaútočíme dnes o půlnoci. To je mé poslední slovo."
"Ale co barbaři, co když přijdou!"
"Ne. Nepřijdou. Mephisto je dostatečně zdrží. Má na pomoc Stygiánské liliputy. Jsou sice slabí, ale jsou rychlí a je jich mnoho. Nevyhrají, ale o to nám nejde."
"Doufejme…." Řekl Rakanishu a odešel k ostatním fallenům v táboře.
"Ať sucuby letí co nejrychleji do ledových jeskyní. Frozenstein a jeho banda se k nám připojí před Harogathem před půlnocí, jestli to nestihne zle se mu povede. Vyřiďte mu to." Sucuba odletěla a Baal pokračoval: "Štěstí že jsem povolal i Moon lordy, v noci se nám budou hodit. Ať se přichystají do prvních řad. Enslavové! Přichystejte katapulty!" Baalův křik se rozléhal po táboře, každý věděl co má dělat.

Barbar s amazonkou bez hnutí seděli a dívali se na sebe. Nebylo jim jasné jak se dostali do společného stanu. To ale nebylo to hlavní. "Promiň že jsem tě probudil. Klidně spi dál. Půjdu se projít a nabudu tě rušit."
"Ne neodcházej. Kdo jsi? Jak ses sem dostal?"
"Jmenuji se Imperator. Pocházím z jedné vesnice daleko na severu. Byl jsem vybrán archandělem Tyraelem jako jeden z nejlepších bojovníků na výpravu do pekla zabít Diabla. Bohužel někdo nás zradil. Podle mě to byl Izual, jestli ho najdu zle se mu povede v posledních chvílích jeho bídného života. Díku jemu jsou teď mí přátelé Korlic a Madawc zajatci Baala. Hlídají vchod do jeho paláce a jen smrt jim může pomoci, ale kdo se jim postaví nemá mnoho šancí. Ostatní bojovníci jsou nejspíš už mrtví. Vím už jen o jednom živém. Po Izualově zradě jsme to nezvládli, moc se nás nevrátilo. Když jsem přišel domů, rada starších rozhodla že musím odejít. Diablův bratr Baal za mnou neustále posílá své nejlepší zabijáky aby se mě zbavil. Tak se zbavil už všech zbylých které jsem znal. Naše vesnice byla v ohrožení,Baal posílal najaté vrahy pořád častěji, tak jsem odešel. Putoval jsem kam nohy mě nesly, v Tristramu jsem chtěl dokoupit nějaké a vybavení a prodat co jsem nasbíral z mých pronásledovatelů. Tristram byl vypálen. U jedné z mrtvol jsem našel dopis, v němž Harogath žádal o pomoc. Tak jsem přišel, snad tady nasbírám nějaké magické věci, mám to po cestě k Diablovi, chci ho zabít, a taky nemám nic lepšího na práci. A ty?"
Já jsem Arachne, z Kurastu. Přivedla jsem bojovníky na pomoc Harogathu. V kaňonu jsme byli napadeni, kryla jsem ji záda při útěku a zasáhl mě otrávený šíp. Neřekls mi ale proč jsi tady, v tomhle stanu. Jsi raněn? Ničeho jsem si na tobě nevšimla, vypadáš naprosto zdráv."
"Bojoval jsem s jedním starým známým, s tím posledním kdo ještě žije z Tyraelovy výpravy. On však propadl zlu a teď ho poslal Baal aby mě zabil. Zasáhl mě balrogovým mečem do boku."
"Opravdu to byl balrogův meč? Ten by tě přeťal napůl jako máslo."
"Mám brnění z balrogovy kůže…" "Tebe já znám! O tobě koluje pověst! O tobě a jednom balrogovi…, nikdy jsem neviděla většího bojovníka. Bude mi ctí bojovat s tebou na jedné straně."

Jejich rozhovor přerušil jakýsi hluk. Imperator bleskurychle vstal a běžel k bráně. Tam už byli Talic s Qualem, hlavní organizátoři obrany. Rozmlouvali s paladinem jehož poslal Talic na výzvědy. Barbar se vrátil do stanu. "Ráno bude schůze, měli bychom tam být. Teď se ještě prospíme ať máme zítra dostatek energie."
Na schůzi byli všichni důležití bojovníci. Talic, Qual, Sigon, Arachne, Imperator, kouzelníci, rada starších a nechyběl ani Nihtalak. Navíc byl jen zvěd se zprávami o nepříteli.
"Řekni nám co jsi viděl v jejich táboře, ať můžeme začít s přípravami co nejdříve."
"Je tam mnoho všech, fallenů, zombií, kostlivců, viděl jsem i sucuby, enslavedy, a nějaké rytíře které jsem v životě neviděl. Měli červené a modré brnění."
"To jsou Blood knighti a Moon lordi. Jsou docela silní a rychlí. Nebyli tam náhodou i v černých brněních?" zeptal se Imperator.
"Žádné jsem tam neviděl. A taky bych čekal že tam budou nějací z ledových jeskyní, je to tady docela blízko. A ještě na něco jsem si vzpomněl. Mají tam katapulty."
"Na ně použijeme zápalné šípy, máme to už vyzkoušené," řekla Arachne.
Ještě chvíli se radili, pak přešli k dalším bodům porady: "Možná bys nám mohl objasnit kdo jsi a odkud jsi přišel," zeptal se Nihtalak barbara. Imperator vyprávěl to samé co v noci řekl Arachne, všichni napjatě poslouchali. Když se zmínil, že by si rád odnesl nějaké magické předměty, vložil se do řeči Sigon: "Zatímco jsi spal, trošku jsem ti opravil a upravil tvé sekery a zbroj, ta tě bude chránit před magickými útoky a některými kouzly. Sekery jsou rychlejší, přidávají ti sílu a jsou prakticky nezničitelné. Jen tvůj opasek jsem nechal jak je, jen ti pojme více léčivých nápojů. To se ti jistě bude hodit v bitvě."
"Velké díky za tvou práci. Rád bych se na to podíval."
"Pojď tedy se mnou." Sigon přitom pokynul Talicovi a Arachne, že mají také jít za ním. Talic svou zbroj téměř nepoznal. Byla celá barevná, i štít. To Sigon do ní vkoval diamanty, rubíny, ametysty a ještě nějaké další drahokamy. "To ti zesílí tvé aury, také je to mnohem odolnější proti šípům. Arachne, jak se ti líbí tvůj luk? Je téměř dokonalý, střílí rychleji, přesněji, dále a je mnohem lehčí."
"Líbí se mi velmi." Arachne vzala šíp a vystřelila ho přes celé město. Šíp letěl jako by ani nic nevážil, až se ztratil někde za skalami.
"Nyní již pojďte něco sníst," přerušil je Sigon.
Odpoledne dojela hlídka se zprávou že armáda už jde. Přípravy začaly, teď už naostro a naposledy. O to pilněji všichni pracovali. K večeru přípravy skončily, armáda byla na dohled, už byl slyšet řev táhnoucí se tichou zemí. V Harogathu se začalo smívat, jen Měsíc svítil. V táboře před městem zářily mnohé ohně do velké dálky, osvětlovaly velkou plochu až k Harogathské bráně. Na hradbách se shromáždili Sigon, Talic, Qual, Imperator a Arachne. Sigon s Talicem vedle sebe doslova svítili, Sigon stříbrně a Talic zlatě a červeně, jak se rubíny leskly od ohňů v Baalově táboře. Čekali. "Vidíte! Tam!" Qual ukazoval na stín táhnoucí k táboru. To byl Frozenstein se svou tlupou z ledových jeskyní. Spojili se s armádou a blížili se k Harogathu. Zastavila se blízko, ale ne na dostřel luků. Bylo jich víc než dost, těch nadmíru nepřátelských nepřátel. Jen jejich řev naháněl husí kůži.
"Arachne!" zavolal Sigon, "ty tam dostřelíš!"
Arachne natáhla tětivu a vybírala si cíl. Zatím předstoupil Baal. Řev trochu ustal. Baal promluvil: "Vzdejte se a buďte mými služebníky, jinak všichni zemřete!"
Arachnin hořící šíp se rozletěl proti Baalovi jako jasná odpověď nesouhlasu. Baal jen taktak uhnul, oheň mu spálil obličej. Šíp vletěl do davu fallenů a několika proletěl skrz. Ozval se nepopsatelný řev.
Baal zavelel: "Útok!!!!!"

Po tomto slově nastal v armádě menší zmatek. Všichni se rozeběhli směrem k bráně, několik pomalejších upadlo pod nátlakem rychlejších zadních řad a už jim nebylo pomoci, byli ušlapáni ještě před bojem. Smůla. Pro ně. Ti nejrychlejší už byli na dostřel luků a déšť šípů je nemilosrdně zasypával. Mnoho jich padlo, ale pořád to bylo nicotné množství oproti těm, kteří se stále blížili. Šípy z Harogathu se zabodávaly do těl pekelných bojovníků, ti, kdo neměli luk zatím jen přihlíželi. Skupina Blood knightů se dostala přes záplavy šípů až k bráně a začali do ní sekat svými sekerami. Imperator vyběhl na hradbu přímo nad ně a čekal, zatímco Talic, Sigon a paladinové se shromáždili za bránou. Každý z nich si vyvolal auru, které v měsíčním svitu zářili lépe než pochodně. Kouzelníci stáli bokem a snažili se něco vykouzlit. Zřejmě se jim to dařilo, obloha se zatáhla měsíc už nabyl vidět a všichni se ponořili do tmy. Začalo hustě pršet. Po chvíli oblohu ozářila rudá záře. Kouzelníkům se podařilo přivolat meteor. Dopadl na skálu vedle bojiště a její kusy padaly dolů na nepřítele. Bylo to účinnější než čekali. Baal zaklel a jeho řev se rozléhal nocí. "Proč nestřílí katapulty bando líná!!" pln vzteku křičel Baal. Katapulty jako na povel vystřelily. Jejich střely dopadly dosti mimo plánovaných cílů, ale jeden kámen zasáhl bránu. Blood knighti se mohli lehce dostat dovnitř. Jeden z kouzelníků si jich povšimnul a poslal směrem k bráně pár blesků. Několik Blood knightů padlo s uškvařenými částmi těla. Imperator vytáhl své sekery a jeho válečný pokřik oznamoval, že se zapojuje do boje. Seskočil přímo na zbylé Blood knighty a hravě si s nimi poradil. Udělal to právě včas, místem, kde čekal, proletěl kus skály z katapultu. Začal se ohánět sekerami až si před bránou udělal malý koberec z ostatků jeho protivníků. Další kameny a kusy skal přiletěly do Harogathu. Kouzelník, který posílal do davů nepřátel blesky nestačil uhnout. Kámen mu urazil půl těla a zaryl jej hluboko do země. Jeho nohy ještě chvíli stály, jakoby chtěly pokračovat v boji. Další kámen rozbil hradbu a ta se sesypala i s amazonkami dolů, přímo mezi falleny a kostlivce. Ti si s nimi poradili během chvíle. Bez jejich střelecké podpory to vypadalo pro Harogath bledě. Další kameny přilétaly a rozbíjely hradby a zabíjely bojovníky. Naštěstí i bojovníky vlastní. Falleni, kteří pobili amazonky, se nestačili pořádně rozhlédnout a kus skály dopadl přímo mezi ně. Kusy těl se rozletěly po okolí.
"Musíme zničit ty katapulty! Pojďte!" Imperator se rozběhl proti davu odhodlán probít se až ke katapultům. Sigon, Talic a jeden kouzelník šli za ním.
"Quale, držte se, jdeme na katapulty!" zakřičel Sigon. Qual kývl, jako že rozumí a pokračoval v sekání. Arachne si jich všimla a z dálky je podporovala šípy aniž to tušili.
Qual se svou družinou se spojili s paladiny a bránili se seč jim síly stačily. Bojovali nejlépe jak dovedli, mnoho krve padlých jim stékalo po zbraních, noví stále přicházeli, síly ubývali. Další vlna z katapultů dorazila. Některé dopadly do hradeb, některé za ně a některé do davů bojovníků. Kutálející se kámen srazil skupinu zombií, několik fallenů a řítil se přímo na Quala. Qual ač chtěl hnout se nemohl. Jeden s paladinů ho chytil za rameno a přitáhl k sobě, kámen zasáhl pouze Qualovu zbraň. Odletěla jako pírko. Kouzelník přivolal ohnivou vlnu a poslal ji přímo přes bojiště. Její žár cítila i Arachne na hradbách. Vlna projela bojištěm a Qual ucítil spálené maso a kosti. Skupina jdoucí na katapulty se jí jen taktak vyhnula. Stejně jako meteor udělalo i toto kouzlo nesmírné škody v Baalových řadách. Barbar upadl když uhýbal vlně, ležíc na zemi nemohl se vzpamatovat. "Konečně jsi můj!" Rakanishu se smál a chystal se barbarovi useknout hlavu. Napřáhl se a…zmrzl. Kouzelník zachránil barbara v poslední chvíli. Zmrzlý Rakanishu zůstal ležet v blátě. Skupina se probojovávala stále blíž ke katapultům. Ty hlídala Frozensteinova tlupa. Frozenstein byl trochu menší než barbar, širší v ramenech, ruce jako kladiva a také je tak používal. Jeho ledově bílá srst se leskla jako zmrzlá. Obstoupili skupinku, zatlačovali ji ke skalám. Kouzelník se pokoušel je zmrazit, byli imunní proti ledovým kouzlům. Zpanikařil, rozběhl se k Frozensteinovi. Ten mu úderem do hlavy ukončil jeho trápení, kouzelník padl se zlomeným vazem. Zbylí tři byli obklíčeni. To byl jejich konec. Všichni to věděli, i Frozensteinova banda, nikdo nespěchal. Z jedné strany skála, z ostatních nepřátelé. Ve stínu u skály se něco pohnulo, a neslyšně se postavil za Sigona. Moon lord. Stál za ním a napřaženými sekyrami, rozmáchl se a sekl Sigona s obou stran až jím sekery projely skrz. Tak to udělal ještě několikrát, velmi rychle, Sigon ze sebe nevydal ani hlásku. Sigon po chvíli klesl, kusy těla mu odpadávaly jako skládačka. Talic, spatřivše smrt bratra, uťal moon lordovi hlavu a s fanatickou zuřivostí se pustil do nepřátel. Ztratil se v davu, Imperator ho už nespatřil. Zůstal sám, stál klidně a čekal na vhodnou příležitost, kdy by se mohl probít ven. Frozenstein před něj předstoupil, napřáhl se k poslednímu úderu, kterým by barbara zabil. Napřáhl ruku, a tou mu proletěl Arachnin ohnivý šíp. Frozenstein ihned odskočil a snažil se šíp vytáhnout. Na oheň byl přímo alergický. Zmatek využil Imperator, roztočil nad hlavou své sekery a namířil si to ke katapultům. Kdo mu vběhl do cesty nebo se mu v tom snažil zabránit zle to odnesl. Hlavy padaly, až to Frozenstein zabalil a se zbytky své tlupy se spěchem vracel do ledových jeskyní. Zničení katapultů bylo pro Imperatora otázkou několika vteřin. Hledal Baala, ale ten už portálem odešel i se svým hlavním pobočníkem Listerem. Boj se přenesl k Harogatským hradbám. Imperator se tam rozběhl.
Rakanishu se probral z ledového spánku. Rozhlédl se a viděl barbar běžícího přímo k němu. Vyčkával v bahně jako krysa, ale to mu už bylo jedno. Kašlal na všechnu hrdost, už mu nic nevadilo. Chtěl jen barbarovu smrt. Sám nevěděl proč.
Imperator běžel jak nejrychleji dovedl. Když běžel kolem Rakanisha, ten ho chytil za nohu, barbar ho kopnul do obličeje, zakopl a upadl na kus skály. Hlavou se udeřil a omráčen se svalil do bahna poblíž Rakanisha. Rakanishu, také v bezvědomí, ležel jen kousek vedle něj.
U brány se zatím nahromadily sucuby. Z dálky ostřelovaly zbylé bojovníky svými magickými střelami. Arachne je sice umlčovala z hradeb, ale všichni už byli zesláblí. Harogatský konec se blížil.
Přestalo pršet, na nebi se objevilo něco nečekaného. Tyrael. Doletěl do středu města a vytvořil portál.
"Rychle! Ženy a děti, pojďte!" Harogatští obyvatelé spěšně utíkali k portálu. I bojovníci se snažili k němu dostat. Bylo už rozhodnuto jak bitva dopadla. K sucubám se přidala další skupina kostlivců. Skupina z kaňonu. Pár bojovníků se doplazilo k portálu a vešlo. Vešel i Tyrael a portál zmizel. Arachne zůstala na hradbách sama, uvězněná. Jedna cesta byla rozbořena, po té druhé se přibližovali kostlivci. Arachne na ně vystřelila několik ohnivých šípů. Ty co jí ještě zbyly.
"Chci ji živou!" pronesl jeden z kostlivců. Zářil celý slabě zelenou barvou, jako napuštěný jedem. Jeho šíp zasáhl Arachne v kaňonu.
Zbytky Baalovy armády se nahrnuly do, nyní prázdného, Harogathu, aby si odpočinuly. Arachne byla svými vězniteli odtažena někde pryč mimo Harogath. Harogatský lid byl zachráněn Tyraelem. Ostatní mrtví. Imperator v bahně, v bezvědomí. Harogath prohrál. Baal ovládl další cenné území.