Zpět na hlavní stránku

Web 3.0

Autor: Jeffrey Zeldman

Překlad článku Web 3.0

Google ve spolupráci s prestižními knihovnami digitalizuje knihy, aby v nich bylo možno vyhledávat. To budí nadšení u futuristů a rozčiluje některé vydavatele. Digitalizace nutně vytváří virtuální kopie. Vydavatelé prohlašují, že takové duplikování porušuje copyright, a to dokonce i když je obsah knih před veřejností skrytý. The New York Public Library, jedna z partnerských knihoven Google, nedávno uspořádala o tomto tématu veřejnou debatu.

Bylo to během návštěvy této debaty, kdy se moje nechuť k hype obklopujícímu líhnoucí se žánr webdesignu, změnila v plnokrevnou nenávist.

Velká místnost byla přeplněná. Bylo tu mnohem více lidí, kteří měli lístky, než židlí. Avšak místo přede mnou zůstávalo prázdné. Pokaždé, když se někdo s nadějí přiblížil k prázdné židli - a to stávalo každých pár nanosekund - ten trouba, sedící hned vedle, musel omluvně vysvětlovat, "Promiňte ale ta židle je obsazená."

Brzy bylo jasné, že ten laskavý trouba držel místo ne pro přítele nebo kolegu ale pro nějakého neznámého, který tuhle povinnost na něho hodil. Zatímco ten chlapík bránil trůn toho druhého proti stálému proudu otrávených lidí s lístky, ten neznámý byl někde pryč, asi na šampaňské, které bylo v knihovně zadarmo. Byl jsem zvědavý, co za vola by požádalo někoho, koho nezná, aby mu držel půl hodiny místo na přeplněné akci. Když konečně přišel, pochopil jsem.

Zmrd

"Byl jste na konferenci o Webu 2.0?" zeptal se příchozí jako poděkování za držení místa. Ten hodný trouba odpověděl záporně. To bylo všechno, co bylo potřeba, aby byl náš člověk povzbuzen k započetí monologu bohatého na adjektiva a chudého na fakta, který byl tak hlasitý, že ho slyšela půlka místnosti.

Brzy bylo zřejmé, že "Web 2.0" je nejen větší než Apocalypse ale také mnohem ziskovější. Ziskovějším se myslí pro investory jako je náš řečník. Ale tahle nová zlatá horečka nesmí být zaměňována s dot.com bublinou ve 90. letech.

"Web 1.0 nebyl průrazný. Rozumíte? Web 2.0 je naprosto průrazný. Víte, co je XML? Víte, co je to well formed? Okay. Takže -"

A pokračoval, jako zubařská vrtačka v Gulagu

Nejdříve jsem toho otravu toleroval, jak jsem si v duchu modifikoval známou scénu z Annie Hall:

ON: "Vedl jsem workshop o rizikovém kapitálu, a mám za to, že mé znalosti XML mají svůj odůvodněný základ."

JÁ: "Opravdu? To je zvláštní, protože tady náhodou pana Braye mám." *

Později jsem si hryzal klouby. V určitém momentu, v jakémsi druhu horečky, bych možná začal sténat. Bohudík, nakonec světla zhasla a skuteční řečníci ten večer zachránili.

Ale ten osel, jehož hýkání jsem musel přetrpět, zanechal pachuť

Méně hluku, více signálů

Tak, definice a vysvětlování.

Ten blbec v knihovně miloval hluk, který dělal, a problém s hlukem je, že interferuje se signály. Co je signál? Co, pokud vůbec něco, znamená "Web 2.0"? Jaké jsou tam dobré věci, které jsou možná zkresleny tím reklamním humbukem?

Zdá se mi, že několik dobrých věcí tam je.

Několik malých týmů chytrých lidí - lidí, kteří možná kdysi pracovali pro dřívější vizionáře - teď následuje své vlastní úvahy a navrhují chytré webové aplikace. Produkty jako Flickr a Basecamp jsou zábavné a dobře udělané a snadno se používají.

Možná to nevypadá jako kdovíco. Ale je to naše medium, na kterém, spíše často než zřídka, velké týmy pomalu a za drahé peníze vyvíjejí příliš komplexní webové aplikace, jejichž použitelnost je téměř nulová, ve jménu klientů s, přinejlepším, vágními cíli. Uvědomění si, že malé, samy se řídící týmy mohou podle Paretova pravidla rychle vytvořit příjemnější aplikace, které lépe fungují, je nejen osvěžující, ale také dynamické. Je to to vědomí, že když po každé prodané desce Velvet Underground vyskočí 100 garážových skupin, že jeden malý tým může přimět 100 dalších, aby to zkusili.

Nejlepší a nejznámější z těchto nových webových produktů (tedy ty dva, které jsem zmínil), podporují komunity a spolupráci, a nabízejí nové nebo vylepšené režimy osobní a obchodní interakce. Svými přednostmi ve své kategorii vynikají, což je pro tvůrce dobře, protože přišli k penězům.

Je to také dobře pro naši práci, protože vidina bohatství inspiruje dobré vývojáře, kteří dříve jen pasivně prováděli příkazy, aby začali přemýšlet o použitelnosti a designu, a aby začali zkoušet řešit problémy, v tom úzkém oboru, v kterém mohou vyniknout. Když to udělají, někteří mohou zbohatnout. A dokonce i když by peněz bylo méně, tito vývojáři mohou pozvednout laťku designu a použitelnosti. To je dobré pro všechny. Jestliže si spotřebitelé mohou vybrat lepší aplikaci, která stojí méně nebo je zadarmo, pak bude web fungovat lépe, a klienti budou pravděpodobně požadovat dobré (použitelné, dobře navržené) stránky místo obvyklého šuntu.

Z tohoto se spřádá

Kromě jednodušších řešení tvořených menšími týmy, mají weby označované jako "web 2.0" společné tendence v technologii.

Na pozadí jsou často tvořeny open source technologiemi jako PHP nebo Ruby on Rails.

Front end se staví na základě webových standardů - CSS pro layout, XML pro data, XHTML pro značkování, Javascript a DOM pro dynamické chování - a jen málo veteše od Miscrosoftu.

Když jsou používány webové standardy s minimem Microsoftích specialit pro vytváření stránek, které dělají hodně práce na počítači uživatele, místo aby tahaly čerstvá data ze sítě, výsledkem je webová aplikace, která vypadá energicky, a troufám si říci, flašovitě. To, co jsem právě popsal, nazval ve své zprávě konzultant Jesse James Garret AJAX, a tento akronym pomohl client-side interaktivitám založeným na těchto technologiích prosadit se na trhu.

A tady je to, kdy našeptávači oslní ty snadno ovlivnitelné. Představte si tento scénář:

Steven, mladý webový kouzelník, právě oslavil svůj bar mitzvah. Dostal spoustu darů a musí napsat spoustu děkovných dopisů. Protože je webař, vyrobí on-line generátor děkovných dopisů. Steven ukáže svou stránku přátelům a ta je brzy navštěvovaná příjemci všech druhů darů, nejen z bar mitzvah.

Kdyby Steven vyrobil ten web pomocí CGI a Perlu a použil pro layout tabulky, je tohle příběh chlapce, který udělal web pro vlastní pobavení, a možná v při tom získal nějaké bodíky k sociálním vztahům. Možná by dokonce přispěl na SXSW Interactive panel.

Ale kdyby Steven použil AJAX a Ruby on Rails, Yahoo mu zaplatí miliony a Tim O'Reilly bude žebrat o návod.

Kdo je z AJAXu nešťastný?

Na chvilku se zastavíme u dvou věcí, které u AJAXu způsobují bolení hlavy.

První ovlivňuje lidi, kteří dělají weby. Cpát AJAX do návrhových šablon je pakárna. To nejlepší, co jsme vymysleli, je postup Chucka Jonese - rozkreslit klíčové rámce. Chuck Jones měl jednu výhodu: věděl, co králík Bugs Bunny udělá. My musíme určit všechno, co by uživatel mohl udělat, a zanést do šablony ty pravé momenty každé možnosti.

Druhý problém ovlivňuje všechny, kdo weby s AJAXem používají. Jestliže charakteristiky a konvence webu jsou stále v plenkách, pak charakteristiky a konvence AJAXu jsou teprve v zárodku. Stále ještě objevuji možnosti Flickru. Ne ty nové - ty staré. Některé najdete kliknutím na prázdné místo. Je to jako číst zprávy tak, že budete lít Detektor neviditelného inkoustu na každý papír, který potkáte, dokud nenajdete jeden, na kterém budou nějaké slova.

Nekritizuji Flickr. Flickr mám rád. Chtěl bych být tak dobrý jako lidi, kteří ho vytvořili. Jen poukazuji na komplexní problémy designu, které nebudou vyřešeny přes noc nebo jednou skupinou lidí. V Ma.gnolia, která je teď v beta stadiu, jsme použili malé ikony, které indikují, že jsou možné další přídavné akce, a jaké akce to jsou. Podařilo se nám to v takovém rozsahu, že 16x16px obrázky mohou sdělit takové věci jako "tato slova můžete editovat když na ně kliknete." Tyto a jiné problémy mohou být vyřešeny, nejpravděpodobněji někým, kdo čte tyto stránky. Poukazuji na tyto záležitosti hlavně proto, abych nahlodal bublinu nemyslící euforie. Tady už jsme kdysi byli.

Bubli, bubli

Když jsem začal dělat weby, a někdo se mě v letadle zeptal co dělám, musel jsem odpovědět něco jako digitální marketing, když jsem se chtěl vyhnout nechápavému pohledu.

O několik let později, když jsem pasažérovi vedle sebe řekl, že jsem webdesigner, hleděl na mě s úctou normálně rezervovanou pro rockovou hvězdu, vítěze Stanley cupu a nositele Nobelovy ceny.

Pak bublina praskla a ta samá odpověď na tu samou otázku provokovala soucitné pohledy a sotva skrývané znechucení. Pamatuji si setkání s vysoce postaveným podnikatelem na začátku roku 2000, který se ptal, co dělám. Měl jsem mu říct, že se poflakuju okolo hřišť a kradu dětem peníze na svačiny. Za tuhle odpověď by si mě vážil více.

Nenáviděl jsem tu bublinu. Nenáviděl jsem, když Vanity Fair nebo New York Magazine zacházely se zakladateli webových agentur jako s celebritami. Nenáviděl jsem, když mainstreamová media a společnost, kterou informovala, buď web ignorovaly nebo si ho pletly s elektronickou verzí módního průmyslu, z které se dá hodně vytřískat.

Když bublina praskla, ti samí géniové se rozhodli, že web je naprosto nezajímavý. Zvláštní, pro mě to bylo mnohem zajímavější než kdy jindy. Pro mě to byli lidé, organizace, kteří publikovali věci, které by jinak nespatřily světlo světa. Bylo to malé podnikání s realistickými cíli, které se vyplácelo a rostlo. Byli to tradiční vydavatelé, kteří hledali cestu k novému digitálnímu médiu s pomocí lidí jako vy a já. Byly to nové způsoby jednání a sdílení a vášní a prodávání a hojení a bytí. Vůbec ne nudné.

Nakonec ti neinformovaní přestali vidět jen poušť a objevili bloggery, čímž se mysleli jen ti bloggeři, kteří psali o politice, nejčastěji extrémní levičáci nebo pravičáci. Web byl "nazpět" ačkoli nikdy neodešel. (Samozřejmě, když slyšíte popáté jak Wolf Blitzer říká "blogger" nebo "copak nám o těchto událostech řeknou bloggeři?", je vtip vyčichlý, a přejete si, aby ti, co web nepochopili, ho zase radši ignorovali.)

Ale nic, dokonce ani nabubřelé kecy politických bloggerů, nebylo tak vzrušující jako vůně peněz. Jak první správně ohodnocené vlastnosti "webu 2.0" našly své kupce, šílenství, stejné jako to dřívější, se škaredě vrátilo. Kolik zaplatilo Yahoo? Co koupil Google?
Zde byla skutečná krev ve vodě.

Ale jak přesvědčit ostatní žraloky, že tahle krvavá slavnost bude jiná než předešlá splasklá bublina? Snadno: Odmítněte všechno, co bylo předtím, jako "web 1.0".

It's only castles burning

Vám, kteří se pachtíte s vytváříte software pro sociální sítě založené na AJAXu a Ruby, přeji hodně štěstí, božího požehnání a zábavy. Pamatujte, že 20 dalších lidí dělá na stejném nápadu. Takže to udělejte jednoduché a zrealizujte to dřív než oni, a zachovejte si smysl pro humor ať zbohatnete nebo zbankrotujete. Zvlášť když zbohatnete. Není nic ošklivějšího než velebný multimilionář.

Vy, kteří se cítíte špatně, protože jste strávili minulý rok vybrušováním svých dovedností v tvorbě webu a službami pro klienty, nebo jste podnikali nebo publikovali, vy jste ti zvláštní a sympatičtí, tak držte hlavu hezky vzhůru a nikdy nedovolte, aby viděli vaše slzy.

Co se mě týká, já ty překupníky vynechám a skočím přímo na web 3.0. Proč čekat?

Translated with the permission of A List Apart Magazine and the author.

Zpět na hlavní stránku