Moje oblíbené jídlo. Chleba s posoleným sádlem a jabko. Taky se hodí přikusovat nakrájenou broskev anebo rajče (pro konzervativce).
Nejlíp to chutná, když se dívám na nějaké vychrtlé scípliny v televizní reklamě, jak se cpou margarinem, co prý voní po másle, a jogurty bez tuku (copak to asi v nich je, že netečou ? škrob - ale pssst, někdo by si mohl vzpomenout, že se po tom taky tloustne), a zapíjí to vodou bez čehosi.
Můj chleba se sádlem se stal pověstným i na mém předešlém pracovišti. Jednou u nás byla mladá konzultantka z Francie a měla cosi nainstalovat. No docela to zpackala a snažila se to spravit až do večera. Asi v 6 večer se mi jí, hladové a nervózní, zželelo natolik, že jsem jí nabídla svůj (poslední!) chleba se sádlem. Podívala se na to nedůvěřivě:"what is it?" Hm, kruciš, jak se to vlastně řekne? Nakonec jsme pracně složili, že je to "pig fat". Zezelenala, zamávala freneticky rukama a přiškrceným zajíkavým hlasem "Oh no, no, no", odmítla. Když se zas zrestaurovala do lidské podoby, začala opatrně vyzvídat mé majetkové poměry a jak je tu drahé máslo …
Ještě několik let se mě pak ptali: "Nemáš chleba se sádlem, abychom uctili návštěvu?".
A poučení? NIKDY nenabízejte cizincům svoji svačinu. Jsou divní.
Předcházející příspěvek: On the dark side of my mind
Následující příspěvek: Opět na vás dělám pokusy: