Řekla hlava rodiny, když jsem nenápadně nadhodila, že bych potřebovala namastit řetěz na kole. Po těch několika deštících vydává nechutné zvuky znějící stejně nepatřičně jako šustění igelitových pytlíků na symfonickém koncertu.
"Ale já potřebuju namastit kolo, přece to nebudu dělat buchtama" , opáčila jsem nevinně. Ne že bych to neuměla ale nemusím dělat všechno, ne?
"Řetěz se MAŽE", sdělil mi s převahou odborníka, a mazání je práce chlapská, zodpovědná a náročná a nedá se dělat kdykoli si jen tak kdosi vzpomene. Nechtělo se mu do sklepa, bože, kde je naše věčná láska?
Poté co jsem pohrozila, že ukážu světu neschopnost mužské části naší rodiny tím, že vytáhnu kolo ze sklepa a budu ho mastit před zraky kolemjdoucích, zvedli se zděšení mužové (otec i syn) z pohovky a jali se hledat příslušné mazadlo, že se na to teda podívají.... Nenašli a prohlásili, že bych to stejně nezvládla, a že až někdy.
Tak to je vážně výzva. Já že neumím mazat? ..no jo ale na čem to dokázat? Šicí stroj by to nemusel přežít, žehlička mazat nepotřebuje, do harddisku se tuším kuchyňský olej taky moc nelije. Snad větrák na procesoru ..no ale dokud se točí, radši to nechám být.
Jsem ale průkopník a ti nejdou vyšlapanými cestičkami. Vzhledem k nedostatku maziv se spokojím se zdroji z baru a namažu sebe.
Tak, pokus začíná, a vám je jasné, že ničeho dalšího se už dnes ode mě nedočkáte.
Bojuji totiž za práva žen, a dokážu, že dokážeme to co chlapi, i kdyby to ze mě mělo udělat opicu.
Předcházející příspěvek: Věřte - nevěřte, u Blizzardů mají počítače
Následující příspěvek: Guide to elements pro verzi 1.10 - hotovo