Přes víkend se budu flákat a boj se zplozenci pekla závisí na vás, vážení válečníci. Jestli se vás zmocní únava po těžké bitvě, možná budete mít chuť si něco přečíst. Malý tip:
Návrat z ráje od Čestmíra Vejdělka jsem četla už kdysi dávno, když jsem tu knížku jako dítko školou povinné tajně šlohla tátovi z knihovny, to jsem s očima vytřeštěnýma hltala napínavý příběh, pak jsem ji četla o několik let později a vychutnávala jsem si tu ironii a jemný humor, a teď se k ní znova vracím jako k osvěžení po všech těch černých i bílých magiich a světelných mečích a warpech a alienech, které jsem v poslední době přelouskala.
Snili jste někdy o ráji, kde se vám splní každé přání?
Chtěli byste mít vlastního džina z láhve?
O světě, kde je život jeden velký karneval?
Snili jste o boji se šílenými počítači?
O tom, že si postavíte Karlštejn?
To všechno tam je a vypráví o tom střídavě hlavní hrdina, český kosmonaut, a Bis, 12 letá mimozemšťanka.
Kdybyste pak náhodou, v závěru knihy, měli taky pocit, že s vaším nosem je něco v nepořádku, nezoufejte, plastická chirurgie dělá dnes zázraky :-)
Tohle je asi ze záložky knihy, jak dřív bylo dobrým zvykem:
Návrat z ráje je osobitý už formálně, má solidní kvality čapkovských utopií. Jeho postavy jsou psychicky komplikované bytosti, žádné ilustrace. Zejména dvě stěžejní, Lucijanka Bis a pozemšťan Řehoř, se musí prokousat požehnaným množstvím pocitů, myšlenek a vnitřních stavů za jediný rok, jediný ovšem z hlediska relativity. Největším půvabem Vejdělkovy knihy je, že nejvážnější, ba nejtragičtější fakta a myšlenky probíhají dříve nebo později osvobozující rovinou humoru. U Řehoře, hlavního vypravěče, to má kouzlo přirozenosti. Je to konec konců Čech, i když z jednadvacátého století, a při své všestrannosti má jistě v malíčku nejen Haška, ale i jiné jízlivce. U holčičky Bis, která si po vzoru Řehoře vede deníkové zápisky, jde o složitější a dojemnější kouzlo. Je trochu vzdorovitě vtipná a veselá, tak to bývá u bystrých dospívajících pozemšťanek, a patrně to také trochu odkoukává od Řehoře, který se jí pomalu, ale jistě stává ideálem, ať to jakkoli před ním skrývá.
A teď už se dotýkáme struny, která v Návratu z ráje zní nejčastěji a nejhlouběji - myšlenky lidské solidarity.
Najdeš-li v budoucnosti kdekoli ve vesmíru lidskou bytost, bude pouto člověčenství první a nejsilnější ze všech pout. Budeš této lidské bytosti pomáhat proti všem a proti všemu. To je nejenom zajímavá, ale především vážná myšlenka Návratu z ráje: na planetě Lucii dostoupí technika k těm tragickým vrcholům, kdy se stroje vymknou z rukou člověka a stávají se silnější než on. Jakmile jsou silnější, a tedy dokonalejší ve smyslu výkonnosti, obracejí se proti němu. Nastává cosi, co by se dalo symbolicky nazvat spiknutím strojů, přesněji řečeno, spiknutím ústředního řídicího mozku na Lucii. Co všechno se děje v souboji, při němž je člověk víceméně bezbranný? Kdo zvítězí? Co tady prožije sympatický Řehoř, vzdálený statisíce kilometrů od své mateřské planety a od svého srdečního magnetu, živohošťské Mařenky Hrubé? Jak se na věci dívá, jak zasáhne, jak reprezentuje tu malou hvězdičku v prostoru, která není k spatření za růžovým umělým nebem, které na Lucii improvizuje věčný den?
Na to všechno odpovídá Návrat z ráje sugestivně a přemýšlivě, a se správnou dávkou dobrého pozemského humoru. Toho, který varovná slova nezlehčuje, ale svízele nechává projít lázní svobodného lidského smíchu.
Podrobná recenze od pagiho, téměř spoiler, je na neviditelném psovi
No jo, ale kde to sehnat?
První vydání vyšlo v roce 1961, mělo by být ve většině knihoven.
V roce 1993 vyšlo přepracované vydání ale prý k horšímu, možná by se dalo ještě někde koupit.
Že se vám nechce do knihovny natož do knihkupectví? Zkuste to tady . Je to vydání z roku 1961.
Předcházející příspěvek: Ďábelsky rozhozené střípky
Následující příspěvek: Ďábelské podobizny v novém