řekl před měsícem synáček.
- Tak jo, řeknu Ježíškovi, opáčila jsem a spadl mi kámen ze srdce, že konečně vím, co koupit pod stromeček
- Mami, prosím tě, sedni si, musím ti něco říct. Já vím, že to bude pro tebe šok ale ty to zvládneš, já ti věřím, řekl ve středu.
Sedla jsem si a čekala co se bude dít. Naladil tragickou tvář.
- Mami, víš, tu tiskárnu bych potřeboval hned. Nerad ti beru iluze ale na Ježíška nevěřím.
Co teď? Zakličkovala jsem.
- Ale já už jsem to Ježíškovi řekla, tuhle jsem ho potkala ...
Obrátil oči v sloup.
- Mamiii, víš, že se nemáš na ulici bavit s cizíma lidma.
- No jo ale on slíbil, že to bude pod stromečkem
- Ale Ježíšek neníí... Hele, dej mi prachy a já to koupím, a máš po starostech. I kdyby to byl Ježíšek, má určitě víc věcí na práci, než kupovat tiskárnu, kdovíjak by to dopadlo..
Tak od čtvrtka máme tiskárnu. Až potkám zas Ježíška, musím mu říct, aby přinesl synáčkovi pod stromeček nějaké ponožky a trenky ...
Ach jo, ten dnešní komerční svět, který bere dětem iluze a ideály. A to je mu teprv 18 ...
Předcházející příspěvek: Ďábelské poklady - kde jsou?
Následující příspěvek: Velký ďábelský úklid :-)