Nejen o počítačové hře Diablo2 LOD

Tato hlubokomyslná úvaha je inspirována Dhalovým komentářem, v kterém upozorňuje na to, že ne všechna očekávání, která máte, než jedete někam do dálav, jsou vyplněna. V jeho případě je to nedostatek dalmatinů v Dalmácii.
Nedávno, v období volných dní, jsem byla na 5 dní ve Slovenském krasu. Ne, neměla jsem žádné představy o tom, co chci vidět a kam chci jít, to mi bylo celkem jedno, protože mé cíle byly jiné:

1. žít zdravě a nepít (dokonce jsem si sebou nevzala ani valašský všelék)
2. zjistit, jestli jsem opravdu takový diablo a internetový závislák, jak se mi snaží vsugerovat někteří členové mé rodiny (skoro všichni)
3. zhubnout pohybem, ehm, to bylo spíše takové to zbožné přání než cíl :-)

Byla jsem tam s turistama a bylo to moc hezké. První den pod mrakem, šli jsme lesem z jakéhosi sedla do Zádielské doliny. Bylo pošmourno a nahoře byla mlha. Les byl tichý, vlhký a strašidelný, z mlhy vystupovaly sukovité mohutné buky a já si tu deprimující atmosféru vyloženě vychutnávala. Další dny si nás vyhmátlo sluníčko a pokud jsme nebyli v jeskyni, opékali jsme se cestou po Silické či Plešivecké planině. Jsou to jakoby náhorní ostrovy nad ostatní krajinou, připomíná to horské louky a moc se mi tam líbilo, jen jsem měla spálený čenich :-). Jeskyně moc nemiluju ale Domica je jedna z nejhezčích, navíc se tam jezdilo i na lodičkách a byly tam velké prostory, takže jsem ani neměla své obvyklé klaustrofobické pocity.
A jak tedy dopadly mé předsevzetí?

1. hned první ráno na ubytovně, to jsem ještě skoro chrupala, přišla sousedka od vedle, s flaškou slivky, že "dáme po ránu, je to zdravé". Tak jsme si daly. Večer jsme si daly na "vypálení tých bacilů", a navíc během dne bylo nutno dodržovat pitný režim - přece nebudu pít nějaké sladké břečky, když všude měli pravý český iontový nápoj s vitamínem B - Plzeň, Gambrinus, Staropramen, Budvar … no a taky Smedný mních a Topvar, přece musíme vyzkoušet i místní folklor :-) . Nakonec jsem usoudila, že musím oplatit ty ranní a večerní kalíšky a koupila jsem borovičku - a přece to nepovezu domů, že, co by si děti pomyslely.
2. Internet a diablo mi díky kombinaci výše uvedeného a únavy ze sluníčka nechyběly vůbec. Usoudila jsem tedy, že nejde o závislost. Jen je mi divné, že u toho teď sedím každý den do půlnoci, ale to bude tím ladderem.
3. Zhubnout .. jak si to představujete, když je potřeba ochutnat tu halušky, tu místní klobásu, tu se najíst, aby se večer ze slivky hlava nemotala… no vážně, to mi vysvětlete. A navíc mám dojem, že se mi v tom vlhkém vedru tam srazily džíny - to se mi stává poměrně často :-)

Za 10 dní asi zas někam pojedeme … třeba .. třeba se to podaří :-)