Přijel ze školy v pátek odpoledne.
"Ahoj, máš něco k jídku?". Měla jsem.
"Fajn." dožvýkal. "Jdu s klukama na kulečník" A byl pryč.
Sobota poledne. Otevřela jsem dveře do pokoje. Mžouralo na mě krhavé oko.
"Kdy jsi včera vůbec přišel domů?"
"Asi po půlnoci, tys už spala, nějak ztrácíš výdrž, už tě diablo nebaví?" Kontroval synáček.
"A vůbec, už je oběd?". Oběd byl.
"Hele, pusť mě ke kompu, potřebuju něco stáhnout".
"Dyť máš adsl a dvakrát rychlejší, a já chci překládat a vůbec, je to můj komp ...odpal."
"No jo ale mám tam limit a už je skoro vyčerpaný, potřebuju addony do Flashpoitu". Celé odpoledne stahoval jakési kvéry a mise, dokonce nad vlakem tam slintal, jak bude jezdit mašinkou a kosit kulometem "ty zlé".
Večer si to konečně vypálil.
"Zitra ráno jedu, musím se ještě učit" (za co mě kruciš má? to si vážně myslí, že mu to sbaštím? Na to CD se bude jen dívat a bude se učit ... heh, a kdypak je zkouškové? Nojo, ale víme, po kom to hraní má, že ...tak tohle necháme radši v klidu..)
"Ani ten koš jsi nevynesl, v pokoji bugr .. kolikrát jsem ti říkala .. ale vy na to prostě kašlete ..."
Pohlédl na mě z té své skoro dvoumetrové výšky a soucitně pravil:
"Tož to máš blbé, matko".
:-)
Předcházející příspěvek: Martyr od Kefirka
Následující příspěvek: Jak jsem nepřidala příspěvek