Nejen o počítačové hře Diablo2 LOD

Pršelo. Zvedal se vítr a lezavé vlhko na náladě nepřidalo. Hledaly už dvě hodiny. Přes les plný malých drzých fallenů, kteří zákeřně vybíhali z úkrytů za stromy, se dostaly celkem snadno. Shadow je omráčila mindblastem a Marfuša pokládala pasti, a oni se jen bezmocně zmítali v křížové palbě jako mouchy v pavučině. Viditelnost byla malá, protože stále kouzlila cloak of shadow na obranu proti lučištníkům. Teď procházely loukami a zbaveny ochranného krytu stromů, chvěly se zimou i napětím. Za terénními nerovnostmi se skrývaly skupinky rogue - kdysi obránkyně tábora, dnes pokorné služebnice Andariel a Komtesy.
Ano, té Komtesy, která sídlila někde tady, v opevněné věži, té Komtesy, jejíž bohatství umožňovalo vybavit tlupy stvůr všude okolo.
Marfuša se v duchu ušklíbla, jak ušlechtile to zní. Klidně nechá Akaru žít v domnění, že jejím cílem je nezištná pomoc. Hodila si do úst pár oříšků a úderem ruky na spodní čelist je rozlouskla, vyplivla skořápky, a flegmaticky sledovala, jak se v blescích 5 pastí smaží několik koster, které se je snažily z dálky odstřelovat. Křižující se blesky protínaly mlhu i umělou tmu, kterou vyvolala, a náhle se na okamžik odkryl pohled na kamennou zeď. Věž.
Marfuša se usmála. Shadow, odraz její duše prý, se usmála taky. Byly u cíle.
Tady jsou ty poklady, které jim pomohou vrátit se do civilizace - hory zlata a hlavně ty nejvzácnější runy, za které dá sehnat úplně všechno, včetně místa v karavaně do bezpečí, která odjíždí zítra, a pak zas dva roky nic.
Pryč z téhle hnusné, mrtvolami, zombíky a stvůrami zaneřáděné krajiny, kde prý bojují hrdinové a slavní válečníci pro slávu a čest. Marfuša se zamračila, ji tedy nikdy nikdo za hrdinku považovat nebude, není ani krásná, ani šikovná, a z domova utekla po té ostudě, kterou jí doma ve vsi udělala ta mrcha Nasťa, která se vyspala se starým Mrazíkem, s Ivanem (a asi i s tou bandou lupičů - proč by se s nimi jinak Ivan tak porval?) a pak přišla s tou historkou o ubohé chudince utlačované. Jasně, že jí všichni věřili - lidi vždycky naletí na krásnou tvářičku a nevinný úsměv a ta druhá, tlustá a pihovatá, co se nesměje na každého jak debil, netváří se, že bez pomoci nedojde ani pro dřevo, ta musí být ta zlá. Vrátí se do vesnice v kočáře, jako velká dáma a všem jim vytře zrak ..
Doběhly k věži a bez váhání seběhly dolů do prvního podzemního sklepení. . Hned za dveřmi číhala smrt. Rogue-boss, imunní na blesky i oheň, stone skin, multiple shot. Marfuša zkusila mind blast a položila pastičky, aby dostala poskoky, death sentry sice pak potvoře ubrala kus života, ale stejně to zůstalo na shadow. Marfuša se krčila za rohem a neustále posílala svoji koncentrovanou mysl ve formě shadow mastera vpřed. Cítila, že jí dochází mentální energie, protože to trvalo nekonečně dlouho, ale nakonec zvítězily. Ona a její stín. Z chodeb se k nim sbíhaly rogue, imunní na blesky, posílala proti nim shadow a házela na ně fire blast, ale ztrácela přehled, protože shadow také kladla pasti, chodby byly naplněny kouřem z bombiček a blýskavé světlo pastí oslepovalo oči. Několikrát jí život zachránil jen elixír. Konečně se probojovaly do pátého podzemí. Opět tlupa rogue, opět s imunní vůdkyní. Ale když to zvládly jednou, zvládnou to i podruhé. Zbývá sama Komtesa a její ochranka. Chudinky, jsou imunní na chlad, to vám proti bleskům nepomůže. Pasti položené do vchodu udělají svou špinavou práci a Marfuša opět flegmaticky žvýká ořechy. Jen ruka se jí třese. Teď se to všechno rozhodne. Konečně je v místnosti ticho, překračuje mrtvoly ochranky a čeká, až se rozptýlí mlha po smrti komtesy.
Na zemi leží runa. EL.
Marfuša sedí na zemi, louská oříšky a náhle je úplně klidná. Zmizel třes rukou, stejně jako naděje na cestu pryč. Měla by brečet, být zdrcená, ale jak tam tak sedí, v podzemní kobce, v které je stále cítit zápach spáleniny, po zatím nejtěžším boji v Hell, přemýšlí, proč vlastně se chtěla vracet. Nikdy nemyslela dál, než na to, jak ohromí vesničany. Ale co by tam dělala potom? Nudila se v té díře? Vzala si nějakého burana a vyprávěla by mu historky, které by jí stejně nikdy neuvěřil?
No jo, asi se holt stanu tou hrdinkou .. nebo mě něco zabije, nebo se stanu hrdinkou a zabijou mě až potom ... a tlustá už taky nejsem a barbaři milujou pihovaté holky, a zrovna včera nějací přijeli do tábora, je čas na návrat.
Zvedá runu EL, kterou lze najít kdekoli na normal, a kterou zahazují i ti nejposlednější lameři, kteří se tam motají okolo Rogue kampu, a ukládá ji do batohu.
Jako připomínku. Jako oblázek z prvního výstupu na Mount Arreat, jako řetízek z pouti od první lásky.
Bezcenný kamínek.
Priceless.