Často chodívám nedalekým podchodem. V dobách, kdy zítřky byly světlé, jej obložili tmavými dlaždičkami. Jak čas šel, na dlaždičkách se objevilo leccos - prasátka s krouceným ocáskem, oznámení, které celému světu sdělovalo, kdo je co, cituplné verše, z nichž mi utkvělo jen nezapomenutelné:
když vidím tvé vlasy
snim, že dala bys mi asi
Pak přišel Pokrok v podobě sprejů a křídové a fixové výtvory zmizely pod klikyháky a čmáranicemi černé a bílé barvy, které vypadaly stejně hnusně, jako vypadají na omítkách domů ...
Nedávno přišla změna. Do podchodu naklusalo několik skupin kluků, roztáhli nádobíčko a začali tvořit - grafiti, písmo, obrázky plné barev a významů, které mi unikají. Ale ten podchod vypadá hezky, možná proto, že tohle vzniklo z potřeby tvořit, ne ničit. Prý je to teď legální "zeď".
Ať je to jakkoli, nevadí mi to, stejně jako malby na betonových pilířích nadjezdu, nebo jako grafiti na olezlých ohradách, když přijíždíte k Hlavnímu nádraží v Praze.
Nikdy jsem netušila, že je to vlastně společenství, jakási subkultura, ale asi jo.
Nedávno se mi pod krysu dostal web, moc hezký, o hip-hopu a na něm jsou kromě přehledu akcí, skladeb ke stažení apod, i odkazy na weby o grafiti. Tak jsem je proslídila - některé neexistují, některé nestojí za nic ale některé jsou moc pěkné - s galeriemi umělecké tvorby :-).
Ale ne, nedám se na hip-hop, na to už su stará bréca a navíc, metal forever!
Předcházející příspěvek: Výtah z návodu Jak najít SoJ
Následující příspěvek: Fakt nebo ne? Hudba k Dia3