"tak na to nedosáhnu",
pravila jsem, když jsem se sápala mezi skříň a stůl pro síťovou šňůru, která odstřelila dolů, do klubka prachu za stolem, kterým se nedalo hnout, jak je plný nesmyslných papírů, stejně jako ta skříň.
Teď sedím a přemýšlím, je náš život předurčen?
Věděl někdo tam nahoře, jaké budou potřebné rozměry, když se tvořil můj genetický kód?
Kdo zařídil, že ta mezera byla přesně taková?
Na druhou stranu, jak to, že tohle je ta jediná příležitost, kdy se to projevilo kladně?
Je to snad zlomová událost v mém životě?
Co by se stalo, kdybych tu šňůru nezapojila?
Raději ani nemyslet, třeba jsem zachránila svět ...
No ale nemohla jsem ho zachraňovat třeba se čtverkama .. vždyť ta skříň mohla být o kousek dál ...
Předcházející příspěvek: Dnes se fotilo
Následující příspěvek: Pyromania na kolmo