Jak žili

Všichni museli dodržovat disciplinu a poslušnost. Každý nosil oděv, který mu byl přidělen a nikdo nehledal jídlo nebo oděv podle svých choutek. Všichni žili v komunitě bez žen a dětí, v jednom domě, museli se chovat stejně, nic si nesměli přivlastnit, aby zachovali ducha jednoty a mírumilovných vztahů. Byl zakázán smích, neužitečné činnosti, necudné písně a příběhy. Stříhali se nakrátko a zřídka se koupali. Nesměli mít potěšení ani z boje, nebojovali pro slávu ale pro vítězství, ne pro sebe ale pro Boha.

Přijímání novice

Vstup do řádu byl dobrovolný a členové byli vázáni přísahou mlčenlivosti a podléhali pouze velmistrovi a svým nadřízeným. Proto se vlastně o životě templářů moc neví.

Běžný život

Podle latinských pravidel nosili pláště (bílé, hnědé nebo černé podle hodnosti). Ráno se shromáždili k motlitbám, které byly pak opakovány několikrát denně, pokud nebyli na výpravě. První jídlo bylo v poledne, kdy se všichni shromáždili za zvuku zvonů a znovu se modlili 60 otčenášů. Při všech jídlech byl chleba, sůl a víno ale hlavní jídlo se měnilo podle období a země. Jedli dobře, aby si zachovali sílu na boj. Rytíři, sloužící a kněží jedli u oddělených stolů a komunikovali co možná nejméně. Potom se starali o koně, na výpravách kontrolovali a udržovali výzbroj.

Museli vždy nosit opasek, který jim připomínal, že jsou vázáni přísahou. Nesměli vstoupit do domu, kde byla žena v šestinedělí, nesměli mít služky, nesměli ženy líbat na rty, dokonce ani členky rodiny.

Pak nastala doba francouzských pravidel. Tato verze obsahovala seznam oděvů a výbavy. Například rytíři museli vždy nosit plášť, nesměli bez něho jíst a odebrání pláště byla forma trestu, např za neposlušnost. Řád se měl řídit cisterciánskými pravidly a dodržovaly se dva 40denní půsty, před vánocemi a velikonocemi. Rytíř mohl vlastnit jen svůj meč.

Několik zajímavostí od Dhala

převzato s laskavým svolením autora

Stanovy řádu

Stanovy rádu skutočne vypracoval svätý Bernard (vtedy ešte nebol svätý, len biskup. Ale mal veľmi dobré konexie u pápeža a aj templári tam boli dobre zapísaní) a vyskytovali sa v nich pre nás niektoré dosť kuriózne veci, napríklad že sa nemohli holiť, len strihať, že na dvoch rytierov pripadala jedna miska na jedenie alebo že nosili biele vlnené spodné nohavice, ktoré nikdy nevyzliekali (je otázne, ako dlho zostali tieto nohavice biele...)

Symbol řádu a chudoba

Symbolom rádu bol aj znak - dvaja jazdci na jednom koni. Mal vraj symbolizovať chudobu, ale trochu je to v rozpore s požiadavkami na výstroj a výzbroj templárov (rytier musel mať minimálne tri kone) Po niekoľkých rokoch existencie sa rád stal z neznámych dôvodov veľmi populárnym a do jeho radov sa hlásilo kvantum ľudí (pôvodne brali len šľachticov). Je to dosť prekvapujúce, keďže každý nový člen musel prepísať celý svoj majetok na rád. A často išlo o nemalé sumy a o veľké výmery pôdy, budovy a statky.

Postavení řádu

Takýmto spôsobom sa templári (pravdepodobne...) dostali k obrovskému majetku. Spravovali ho šikovne (považujú sa za zakladateľov moderného bankovníctva, ich priamym vynálezom je napríklad zmenka) a v 13. storočí boli jednou z najbohatších a najvplyvnejších organizácií na svete s veľkou mierou nezávislosti na svetskej a cirkevnej moci. Templárski veľmajstri mali veľmi silné pozície a traduje sa pár neúctivých výrokov, ktoré si dovolili vysloviť voči najmocnejším korunovaným hlavám tej doby. Vplyv - hlavne finančný - na udalosti tej doby bol o to silnejší, že európske krajiny boli finančne vyčerpané križiackymi vojnami.

Web je oficiální fansite Flagshipstudios. Všechna práva vyhrazena. Webmaster: SuE