Kromě Luxoru jsem navštívila o můj oblíbený Krakatit v Jungmance a tam jsem se dozvěděla smutnou zprávu, že nový Kulhánek (Stroncium) , který měl být na začátku tohoto roku, asi bude až tak na podzim, protože to zas celé předělává. chjo :-(
Tím jsem na sebe prozradila, že jsem opět byla v Praze (více na hellgate v příspěvku smutný osud). Kromě toho, že je tam o hodně víc lidí, nachází se Praha i ve zcela jiném podnebném pásu. Není tam sníh, nemusíte nosit čepici a ve vysokých zimních botách je vám tam horko. Přesto Pražáci vypadají zmrzle a okupují stánky se svařákem, zatímco u nás, kde je sněhu po kolena a neustále cosi zmrzlého padá ze střech nebo z mraků, které se nad městem natrvalo utábořily, je osamělý stánek s medovinou u Obecního úřadu většinou prázdný.
V Praze je také spousta slev ale už tam není to zlevněné zboží, již dávno zřejmě vykoupené bojovými důchodci. U nás nejsou ani slevy ani zboží, takže nemáme stres .-)
Jedna podobnost tu však je. Na chodnících na sídlišti je u nás většinou vyšlapaný půlmetrový pás, lemovaný vrstvou vysokého sněhu, která je na krajích pokryta zdálky viditelnými tekutými i tuhými psími (aspoň doufám) značkami. V Praze je to taky tak ale bez sněhu to není tak vidět, a tak jsem si několik památek na hlavní město přivezla na podrážkách až domů.
Dál už to nevede, ale můžete se vrátit nahoru nebo proslídit archiv blogu nebo nakouknout do ďábelského fora nebo na odkazy. Kontakt: sue@centrum.cz