Chaos Sanctuary

Když děláte nějaký průzkum, kladete otázky. Měli byste je klást tak, aby byly otevřené a neovlivňovaly odpovědi. Ale i když se vyhnete ovlivňování respondentů, nevyhnete se ovlivnění sebe sama. Jste si jisti, že otázky, které kladete, jsou ty otázky, které uživatel či zákazník vnímá jako důležité?

Michal Hawley v článku The Repertory Grid: Eliciting User Experience Comparisons in the Customer’s Voice nabízí možné řešení tohoto problému, které spočívá v použití konstruktů, kterými dotazovaní sami klasifikují předkládané návrhy. Velká část článku je věnovaná popisu techniky Repertory Grid, která je založena na teorii George Kellyho. Říká, že lidé své zážitky a zkušenosti uspořádávají do klasifikací, které lze popsat pomocí konstruktů. Konstrukty jsou často protiklady na stupnici, a snadno umožňují klasifikovat svět. Každý má jinou sadu konstruktů, které jsou pro něj důležité.

Tedy i dotazovatel má svou sadu konstruktů stejně jako každý z respondentů. Můžete klást otázky, o kterých si vy myslíte, že jsou důležité. Například, zda je nějaký web důvěryhodný, a proč. Každý dotazovaný to nějak zodpoví, ale vy se nedozvíte, zda právě toto kritérium je pro něho v dané situaci důležité.

Kelly vyvinul techniku dotazování - Repertory Grid. Tato technika využívá repertoár konstruktů, které mají dotazovaní, nikoli vy.

Vypadá to tak, že vyberete většinou tři vzorky a ptáte se respondentů, v čem vidí rozdíly dvou z nich proti tomu třetímu. To vede k tomu, že respondent použije svou stupnici hodnocení, a to je to, co chcete zjistit. Požádáte ho, aby vyspecifikoval krajní póly svého hodnocení (prázdný – přeplácaný) Dále je popisováno, jak se ze získaných stupnic tvoří mřížka a postupně se jednotlivé vzorky zařazují do stupnice, která se následně dá analyzovat (viz příklady v orig článku).

Autor aplikuje tuto metodu na dvě oblasti:

Získání zpětné vazby k UI během vytváření konceptů

Nabídne dotazovaným tři různé návrhy interface, které jsou buď načrtnuté nebo ve wireframe, a žádá je, aby mu ukázali, jak by splnili nějaké zadané úkoly, podobně jako když se dělá studie použitelnosti. Tím se seznámí s návrhy a pak lze provést porovnávání těch tří návrhů výše popsanou metodou.

Klíčem je ta triáda. Místo aby se ptal, co se jim líbí nejvíc, a pak zkoumal proč, triáda přinese specifické atributy, které jsou důležité pro ty respondenty.

Pochopení produktů konkurence a jejich umístění na trhu.

Totéž lze dělat při studiu projektů konkurence. Pomocí takovéto analýzy provedené na konkurenčních webech, můžete zjistit, co třeba vaši potenciální zákazníci považují ze svého hlediska za důležité, protože to se může lišit od toho, co považují za důležité zadavatelé.

Zjistil, že tahle metoda je pro dotazované zábavná, přináší jejich pohled na problém a rychle generuje velké množství atributů, které jsou užitečné pro porovnávání.