Chaos Sanctuary

Tak jsem tuhle sledovala cosi v televizi. o kvalitě toho „cosi“ vypovídá dostatečně to, že si nejvíc pamatuju reklamu, která byla o přestávce. Vskutku působivé a zřejmě to zasáhlo cíl, protože od té doby to ve mně stále hlodá a nevím si rady. Třeba mi poradíte.

Byla to reklama na nějaký zázračný blivajzík, co někam nastříkáte, a ono je to tak silné, že to zabije i deset let mrtvé pavouky, voní to tak, že z toho šoku už nikdy neucítíte smrad na hajzlíku, vše bude zářit tak, že to snad zrentgenuje i vaše rybičky a křečka, a hlavně, bude to HYGIENICKY ČISTÉ. A to je to, co mi vrtá hlavou.

Já už jsem tak trochu starší kousek a za mých mladých let věci byly buď čisté nebo špinavé. A hygiena znamenala, že si čistíte zuby, umýváte ruce ... zkrátka jste čistí.

Takže čistě čisté? Nějaké divné se mi to jeví. Zkusme na to jít od lesa. Když to není hygienicky čisté, tak jaké to je? Nehygienicky špinavé? No to teda musí být hnus, velebnosti - prach a plíseň, mrtvé mouchy, sliz a bakterie, co se množí, jako by za to braly přídavky ...

No tak to tu ještě nemáme. Asi nějaký mezistupeň, jo to bude ono. Hygienicky špinavé nebo nehygienicky čisté?

Hygienicky špinavé .. co by to tak mohlo být? Možná když na tu špínu nastříkám ten blivajzík, tak bacily chcípnou, že jo... bude to sice špinavé ale hygienické, takže vlastně zdravé, asi.

A nehygienicky čisté, to je ... to je to nejvíc nebezpečné - vypadá to čistě ale ty bakterie tam určitě někde jsou, hryžou tu keramiku nebo porcelán a číhají!!! Svině svinsky svinuté ... jak jsme to bez zázračného blivajzíku mohli přežít?

A protože su stará struktura, tak už to nějak v té své nehygienické "čistotě" doklepu :-)

To je tak, moje drahá dcera se odstěhovala k příteli (no, on je to v podstatě milenec ale to se nesmí říkat, protože milenci končívají skoro všichni špatně, jak nás to učí klasická literatura) ale nemá tam trvalý pobyt a školu má na druhém konci republiky. Jenže ta škola, to není jak za našich mladých let, kdy jsme tam museli každý den, kdepak, ona tam jezdí jednou za týden (je to sice poslední semestr ale stejně ... sodoma v komoře velebnosti!)

A tak, slevu na dráhu nemaje, jezdí "na otočku" na jízdenku ČD net, což je jízdenka za 600 na 24 hodin a jeďte si kam chcete. A na tuhle jízdenku je 25% sleva na studentskou kartu ISIC. U pokladny na nádraží to vědí ale průvodčí to jaksi netuší a většinou se nad tím pozastavují a brblají. Ale tuhle jeden zlý, zlý průvodčí tvrdil, že taková sleva neexistuje, a že on má z moci ouřední pravdu a basta, a mládě muselo ve vlaku doplatit asi 200Kč. Hluboce, široce a vysoce, a hlavně spravedlivě, rozhořčeno, stěžovalo si mládě v reklamacích ČD a oni jí to uznali. A jako návod na předcházení podobným potížím jí řekli, ať si vytiskne z tarifního řádu článek 252, kde je to napsané, a že to snadno najde, boť je to na internetu.

A mládě prohlásilo, že když já su přes ty webové stránky a tak, ať to teda najdu. No tak jsem optimisticky zadala několik vyhledávacích výrazů jako čd a isic a tarif a tak podobně a ... nic. Na webu čd jsem sice našla zmínku o tom, že na čd net platí sleva pro isic ale opisu webové stránky by zavilý průvodčí nemusel věřit. Tak jsem hledala, slídila, až jsem nakonec v nejvyšším zoufalství rozklikla mapu stránek řečeného webu a teprve tam jsem ve chlívku "čím se řídíme" našla kýžené pdf.

Tolik tedy k představám, že vyhledávače vyhledávají spolehlivě i v pdf, které jsem tuhle četla .... I když je možné, že je to spíš otázka času, ten dokument je ze začátku března a kdoví kdy ho na web hodili, ale stejně, konečně někde užitečná mapa stránek :-)

A teď jsem zvědavá, jestli ta vytištěná stránka z tarifního řádu bude bude co k čemu, až opět narazí na "toho zlého" :-)

jak po výprasku, přátelé :-)

Tak co, užívali jste si to politicky korektně nebo jste podlehli barbarským šovinistickým zvykům a řezali jste to hlava nehlava ... ehm, zadek vlastně :-)

V pondělí ráno jsem koukla z okna asi tak okolo 10 hodiny a zrovna se tam ploužila skupina velmi unavených teenagerů, skoro ani směr rovně neudrželi, chudáčci malí, udření ... Ale děcka už nechodí skoro žádné, jak to dřív běhalo po schodech a vřískalo až do 11 hodin ... dokonce ani cikáni - paní dejte pětikorunu - už nepřišli ... asi že máme zamknutý vchod :-)

Můj chlap si teda vůbec neužil, boť vozil dědu po příbuzenstvu, takže děda dával po kalíšku a můj drahý ... nic, jakožto odpovědný řidič. Tak to doháněl večer a já se přidala, aby mu nebylo smutno, a dnes su jakási taková nanicovatá, jak pošůlaná blecha.. čím to može byť?

No včera jsem jen tak jedním uchem poslouchala televizi a byla to reportáž asi ze slovácka a ten týpek tam říkal něco jako o tom, že pomlázka, to je pomlazéní těch cérek, a že by měly byt poctěné tým, že si na ně negdo s tým tatarem vzpomene. Tož tomu říkám ego, teda :-)

Ale prý už se i z Evropského čehosi pozastavovali, jaké tady máme genderově nekorektní zvyky, a že to by být nemělo, takové násilí na ženách a tak ... Tož to su zvědavé, jak toto naši páni poslanci přežvýkajů :-)

Jo, tak to bychom měli, jaro. A suchý vítr, který zvedá závěje prachu, staré listí, jehličí, ulomené větvičky (je to ale v té přírodě bordel, že jo), a silnice a chodníky pokryté drobnými kamínky z ekologického (hm,hm) posypu. Na chodníkách ještě zaschlé rozšlapané zbytky psích hoven. Zkrátka jarní poezie jako obvykle.

A naše skvělé město se rozhodlo, že s tím něco udělá. A začalo úklidem té přírody - protože, co dělá největší bordel? No přece stromy! Tak šup s nima pryč. A kácí se u cest, na stráni pod kostelem, v sídlištích, u Bečvy ... Zkrátka my to přírodě zatrhnem, aby nám něco sypala na nově vydlážděné chodníky!

A na náměstí před pomníkem je potřeba vyrýt všechny keře (zřejmě těžké škůdce na tváři města, boť tam asi opilci chodili ... však víte co - tak teď už nebudou, no, teď budou chcát na zeď u školy). Ale k čemu keře, určitě tam bude nová krásná, čistá, ekologická dlažba místo té špinavé přírody ...

Grrr, vrrr a prsk!

To když jsem byla minule v Praze a dcera mi zavolala, že bysme se mohly v pondělí odpoledne kulturně vyžít.

A myslela to vážně! A že bysme teda mohly někam do obrazárny, nejlíp do Národní galerie, že tam snad ještě nikdy nebyla.

Tak jsme to vzaly přes hrad, který byl příjemně prázdný, protože v takovém psím počasí i turisti seděli v hospodách, dokonce se dalo vlézt i do Víta a bylo tam moc hezky, protože sluneční světlo, jak procházelo těmi barevnými vitrážemi, vytvořilo na sloupech krásné vzory (trochu moc fialové na můj vkus, kdyby se někdo ptal).

A vzhůru do galerie .. kdo by to řekl, národní galerie je až do konce března zavřená. Tož teda, co včil? Mládě chtělo hlavně staré obrazy, tak jsme zkusily obrazárnu pražského hradu - tam otevřené měli, a dokonce tam bylo napsané, že v pondělky mají od 4 do 6 odpoledne zdarma. Byly tam sice nějaké výjimky pro zimní období, ale jestli vás to zajímá, tak zitra tam mají zrovna další zadarmo prohlídku...

Jenže byly teprve 3 hodiny odpoledne a přece za to nebudem platit, když za hoďku to bude zadara (áno, typické české socky, už vás slyším), tak že se teda ještě kulturně porozhlédnem po okolí, a hlavně zalezem někam do tepla na kafe ... prý ne na kafe ale na laté, povídalo mládě, protože přece nějaký turek už dávno není in. Tak jsem se nechala ukecat, že si rozšířím obzory na stará kolena, a vydaly jsme se od Hradu dále, že najdem nějakou hospůdku, kde peníze ušetřené za kulturu propijem. Haha.

Ne že by tam hospůdky nebyly, byly, ale takové pastičky na turisty, že malý český člověk (čti: slépka z Moravy) jen zírá. Třeba taková kavárnička, tvářilo se to jako hokynářský krámek - spousta "stylového haraburdí" jako mlýnky a válečky na nudle a tak. Nic proti tomu, u nás máme v hospodách kola od vozu a staré škrpále a parodie na krb a slámu ve starých džbáncích, a čím víc se to tváří jako stodola, tím je to dražší. Tak už to množství "stylovosti" mě mohlo varovat, ale 150 Kč za jedno laté jsem teda nečekala :-)

Tak jsme pokračovaly dál, až jsme nalezly další hospůdku, kde sice na stropě byly namalované pavučiny a v poličkách taky byly kafemlejnky, ale bylo jich tam tak polovina, a opravdu, i ceny byly poloviční, a tak jsem si poprvé, a asi i naposled, dala laté - další věc, bez které dokážu žít.

No obrazárna byla fajn, ale protože jde o staré obrazy, je tam hodně biblických a řeckých motivů, a ačkoli většinou vím, která bije, tak děti Niobiny mě dostaly. A teď nevím, jestli mám sklerózu a zapomněla jsem to, nebo jsem to nikdy nevěděla ... neboli: blbnu anebo su ignorant? Toť otázka :-)

na úvod nové blogovací sezóny :-)

Tak tedy, co se od vánoc s mláďatama dělo.

Na vánoce byli doma, pak synáček jel do sousední země na severu za svojí kočičkou, se kterou se seznámil na tom východním ostrově za dalekým mořem (normálka, ne? matko, ty naděláš ...) a pak zrovna do Prahy na zkouškové. Pak přijel na pár dní, behem nichž stačil navštívit kamarády, jet na vesnický ples, z kterého přijel až ráno, a zjistil, že tam nechal pohorky (no, to bylo ještě docela dost sněhu, tak si černé křusky nesl v tašce) a přijel v černých polobotkách, které byly celé prosolené, patrně jak se hoši potáceli po vesnické silnici. Ale protože tatínek měl svoje pohorky vyčištěné a naimpregnované, nic synáčkovi nebránilo, aby si je "půjčil" a bez průtahů opět odcestoval na daleký sever za dívkou svého srdce. Poté se opět odklidil do Prahy a předstírá, že studuje, a my předstíráme, že mu to věříme. Ty boty ještě nemá, někde tam na té vesnici prý ale budou ...

Dcera odjela po vánocích opět na západ, do té divné země u moře, kde vůbec nepadal sníh, a dodělávala tam zkoušky, a poté se, zcela samozřejmě (no přece spolu bydlíme) odstěhovala do Prahy ke svému přítelovi (musí to být lááska, když mu vaří! To doma nikdy nedělala, fnjuk ...). A do školy jezdí jen jeden den v týdnu, no totok, to za našich mladých let ... grrr a tak podobně.

Takže to bychom měli stručný přehled, který ukazuje, jak hluboce jsem strádala, dětí nemaje, a proto jsem se musela (to je snad jasné, ne?) ponořit do čtení, protože jinak syndrom prázdného hnízda ... hele to jsou jen takové psychologické kecy, tady je takový božský klid a nikdo mě neruší od detektivky, ale taky to vysvětluje, proč jsem při poslední návštěvě Prahy dceři skočila na špek, že se budeme kulturně vyžívat, ač to podle všech minulých zkušeností znamenalo důkladný a hluboký průzkum některého pražského nákupního centra. Ale o tom až příště, teď jdu dodělat oběd a pak na návštěvu .. oslavovat ... to můžu!

A myslím to vážně. To jsem si takhle v lednu (njn, už je to nějaká chvilka) šla po chodníku, bylo kluzko, ale protože chodník nebyl odhrnutý, sníh se pěkně prošlapoval a já se kochala okolím (to zrovna poprvé pořádně nasněžilo v novém roce) a najednou odházený úsek .. a hned se válím na zemi jak pytel zemáků. Na tom rovném úseku se udělala ledovka - takový tenký průhledný film, a vůbec to nebylo vidět ... Tak jsem si odrazila zadek, že mě úplně přešla chuť na blogování! Někdo by mohl spekulovat, kde že mám to sídlo myšlení .. doufám, že vy k těm některým nepatříte :-)

A teď jak to bylo doopravdy? Jak jsem se stala tou nezaměstnanou ženou nad 50 (tedy skoro nezaměstnatelnou, jak uvádějí statistiky), rozhodla jsem se, že jednak musím dohonit své čtenářské dluhy, a druhak začnu žít zdravě - jako pohyb a míň jíst a tak. A to byla ta zásadní chyba. Zas mi nafoukalo na krk a moje chromlavé rameno se opět ozvalo, což vedlo k frustraci, kterou řeším zásadně jídlem ... a taky jsem si zároveň řekla, že, abych nepodlehla pokušení, nebudu na webík radši ani chodit a o diablo ani číst, když už ho nemůžu ani hrát.

Fakt je, že mi dělalo dost velké problémy vůbec něco psát, takže i když jsem trávila dny u kompu, bylo to hlavně při čtení "nalezených" knížek na netu ... ti piráti fakt nemají trošku vkusu a všechno hážou do pdf, takže se to nedá číst na cybooku, chjo ...

No ale už je to trochu lepší, i nějaká práce se rýsuje na obzoru .. snad, takže je na čase přestat se flákat ... a ani už mě to nebaví, divné, vždycky jsem si o sobě myslela, že su spíš lenoch :-)

A taky mi sappi dala kapky, že nic nepíšu, tak já se už polepším.