Chaos Sanctuary

případně by to mohlo být i něco jako "mým čtenářům" ale v podstatě jde o nic :-)

Vyhodila jsem z postranní lišty ten twitter, protože to strašně zdržovalo a občas jsem se na něho ani nemohla dostat, když jsem tam chtěla něco napsat. Dospěla jsem k závěru, že twitter patří do té kategorie sociálních sítí, které lze charakterizovat jak "evil", protože sotva se s nima člověk trochu skamarádí, začne se projevovat jejich pravá podstata. Takže se opět vrátím k sekci Obrázky a zas budou i odkazy na nějaké blbosti, které mě zaujaly.

Ohledně psaní o webu jsem si udělala trochu delší přestávku ale brzo se k tomu vrátím, aspoň pár zajímavých odkazů sem tam.

Blíží se Blizzcon 2009, takže od příštího pátku bude ďábelsky živo.

Opět hraju Hellgate:London, opět kabalistku a opět su v tom až po uši, ale tyhle úchylky bych měla spíš tutlat, než o tom psát na bložínku, tak až tu zas příště bude dlouho nic, víte, která bije ...

a když mi není moc horko, tak si čtu nebo se někde toulám, a když mi horko je, tak prskám na ty televizní rosničky, které slintají nad tím, jak zas "máme kráásné počasí", grrr. Nicméně, několik, byť nepřelomových, událostí se událo ...

Rozhodla jsem se, že budu muset přehodnotit svůj vztah k přírodě, protože my ji chráníme a obdivujem a ona co? Ona je agresivní! Začalo to těma třešněma, co zplesnivěly na stromě. A tuhle jsem na kraji lesa viděla jahůdky - co jahůdky - úplnou plantáž, jen se na mě smály. Jak to, že je ještě nikdo neotrhal? No, zjistila jsem to hned. Sotva jsem utrhla pár jahůdek, něco mě štíplo do nohy. Koukla jsem se pořádně a lezlo po mně asi 10 mravenců. Velkých, černých. Tak jsem je setřepala a popošla jsem o kousek dál. A byli tam zas. Byli prostě všude. Velká mravenčí stráž - zakázané území, asi ... Za minutku už jsem byla na cestě a vyhrabávala jsem mravence z bot a ponožek. Ale stejně budu mít hrozně zdravé kotníky, prý mravenčí kousnutí zahání regma, říkala moje babička.

A taky k tomu, ehm, pokroku se chci vyjádřit. Jasně, už su stará bréca a nemám do toho co mluvit, a svět jde dál a tak, ale to, že hospodu "Pod lipkama" přejmenovali na "Pepe restaurant", to jen tak neskousnu!

Jo a synáček z ostrova se konečně ozval, tak prý snad obhájil tu práci, kterou tam pro ostrovany psal. Prý si na to koupil i sako a kravatu. Ale boty si nekupoval, jen si prý nastříkal tenisky na černo. Musel to být opravdu impozantní pohled :-)

A dcera si pořídila účet na facebooku. Ne, to nebudu komentovat.

nikoli moje lenost, můj milý deníčku, jsou vzácně příčinou, že se tu přes víkend nic neobjevilo.

Byla jsem totiž v Praze, a bylo tam hnusně dusno. Sice jsem si tam v metru přečetla reklamu, že chlapy proti bakteriím pachu a potu ochrání molekuly(!) stříbra v nějakém stříkacím blivajzíku, co si prostě musíte koupit ... mě teda nechránilo nic, takže jsem si to moc neužila a měla jsem velkou spotřebu propocených triček. Dcera měla stříbrné náušnice ale ty ji proti pocení nechránily - divné, asi tam nebyly ty správné molekuly ...

Jinak jsem v Praze dělala to, co obvykle, trochu jsem se poflakovala, předstírala jsem práci a se sappi jsme byly u našeho oblíbeného číňana ... mmmňam.

Ale na zpáteční cestě přátelé, jsem poprvé v životě jela klimatizovaným vlakem, no fakt. Obvykle do ECéček nacpou staré vagóny z první třídy ale tentokrát se nějak spletli, a tak jsem si konečně užívala chládek a četla a četla, až jsem skoro zapomněla vystoupit. Teď jen, aby jim to vydrželo :-)

Ale doma mě čekala strašná zvěst! "Nejde internet", pravil můj drahý, sotva jsem vkročila do dveří, a ani pod křížovým výslechem nepřipustil, že by do něčeho vrtal, něco spravoval, či dokonce pod stolem do něčeho kopl. Po bližším průzkumu jsem musela (nerada) přiznat, že je v tom nevinně, a že asi opravdu "to samo" - zdechla integrovaná síťová karta.

Druhý den ráno jsem zkombinovala návštěvu zubaře s nákupem karty, nalezla jsem vhodný šroubováček (to není tak jednoduché, jak to může znít, protože on si to všechno pečlivě schovává, oficiálně prý abych si neublížila, ale ve skutečnosti se bojí, že co vezmu do pracek, to už většinou nenajde ... no a? je to snad můj problém? nojo, chlapi, no), kartu jsem mocným úderem pěsti zasunula, nainstalovala, a celou půlhodinu internet fungoval. Pak začala bouřka a už nefungoval až do večera. A pak jsem jedli a pili (to hlavně) a na internet kašlali, a to tak, že úplně.

To jen aby bylo jasno, že su v tom úplně nevinně a to všechno "oni" :-)

Už je tady

Tak copak to tu máme ...hmm? Blind guardian, Stratovarius, Edguy, Rage, Nightwish ... Hm, Axxis, ty už jsem taky dlouho neslyšela ...

Tak skoro bych aj šla. Ačkoli ten nový Nightwish mě až tak moc neláká ...

Jak tak jdu z práce okolo třešně u cesty, vidím, že v koruně se něco hemží. No jo, děcka ...
Pod třešní je tak 6-8 letý blonďatý andílek. Najednou zavřeští:
"Kurvá, kdo to po mně hodíl?"
Z koruny se ozve neméně hlasitá odpověď.
"Já ne, héj pičo, já to nežeru, vole, já sbírám"

Chm, to je dneska mládež nestydatá, to za mých mladých let, když my jsme kradli třešně, tak jsme byli aspoň potichu.

A když už jsme u těch třešní, vždycky si na něho vzpomenu - Waldemar Matuška - Jó, třešně zrály ...

Blizzardi oznámili, že Starcraft2 bude vydán na konci roku 2009. V létě by měl být beta test. Je to info z konference na E3. (zdroj)

A taky si u Blizzardů můžete zahrát online hru Failocalypse :-)

Už jsem vás dlouho neinformovala o svých mláďatech. Původně jsem chtěla psát jak jsou skvělá, jedinečná a nedostižná a tak, abych pro změnu zněla trochu jako ty ostatní matky, co si do deníčků píšou, jak se jejich děťátka hezky vyspinkala a napapala, ale zas z toho bude brblání, možná proto, žeta moje mláďata z věku roztomilosti už dávno vyrostla.

Dcera mi svým nerozvážným chováním způsobila návrat drogové závislosti, protože asi před třemi týdny mi nechala u klávesnice nedojedenou Studentskou pečeť. Odolávala jsem asi půl hodiny a pak .. pak jsem ji sežrala. Doslova. Studentská pečeť byla vždycky moje droga a před několika lety jsem se rozhodla, že toho nechám. Děsivou silou vůle jsem se přinutila ji ignorovat v obchodech, odcházela jsem pryč, kdykoli ji děti dostaly od babiček a podařilo se mi skoro zapomenout, jak to chutná. Ale teď, teď už jsem v tom zas po uši. Od té doby jsem si ji asi čtyřikrát koupila a cestou z obchodu(!) jsem ji zblajzla. Naposled v neděli, no nekup to, když ji v Penny měli za 26 Kč. Donesla jsem ji sice domů, protže pršelo a neměla jsem volnou krmicí ruku, a doma jsem odolávala až do pozdních večerních hodin, a podlehla jsem až v devět večer. A pak jsem šla radši spát, abych se netrápila výčitkami svědomí, jak zanedbávám ten "hubnoucí" polystyrénový chleba, co se válel ve špajzu hned vedle :-)

Mládě nejen že se ke mně solidárně nepřipojilo, ono začalo dokonce sportovat! Po všech těch letech, kdy vcelku sdílela můj rezervovaný postoj k této nebezpečné formě pohybu, se zřejmě vyrazily dědovy sokolské geny, a ono to chodí běhat. A ještě dráždí tvrzením, jak to zhublo. Pfff.

A navíc už mají zkouškové. Ted, v půlce května... no to za mých mladých let, a dál to znáte ... grrr vrrr prsk.

Synáček si užívá na ostrově, na dotazy odpovídá jako obvykle stereotypně "dobrý", "jasně", "nic se neděje", jen občas se se rozpovídá o důležitých věcech jako "a víš, že tady je litr a třičtvrtě Jima Beama za čtyři stovky?" Hm. Bez komentáře. Je to divný ostrov.
Pak si zaletěli s kamarádama na Filipíny, vlezli tam do jeskyní, prošmejdili nějaké ostrovy, na net hodil fotky a na ICQ prohodil: "A víš, že tam je litr rumu za 30 Kč?".

Na těch fotkách je s nějakou jinou slečnou než loni. Tak jsem chtěla zjistit, co tam studuje, a přes ICQ jsem se zeptala: "A co dělá?"
A synáček odvětil: "Je ve sprše".

Chjo, mám takový pocit, že si ta mláďata snad myslí, že už jsou dospělá, nebo co. Je to depresivní, asi si udělám radost a zajdu si koupit Studentskou pečeť ...