Chaos Sanctuary

Už jsem vás dlouho neinformovala o svých mláďatech. Původně jsem chtěla psát jak jsou skvělá, jedinečná a nedostižná a tak, abych pro změnu zněla trochu jako ty ostatní matky, co si do deníčků píšou, jak se jejich děťátka hezky vyspinkala a napapala, ale zas z toho bude brblání, možná proto, žeta moje mláďata z věku roztomilosti už dávno vyrostla.

Dcera mi svým nerozvážným chováním způsobila návrat drogové závislosti, protože asi před třemi týdny mi nechala u klávesnice nedojedenou Studentskou pečeť. Odolávala jsem asi půl hodiny a pak .. pak jsem ji sežrala. Doslova. Studentská pečeť byla vždycky moje droga a před několika lety jsem se rozhodla, že toho nechám. Děsivou silou vůle jsem se přinutila ji ignorovat v obchodech, odcházela jsem pryč, kdykoli ji děti dostaly od babiček a podařilo se mi skoro zapomenout, jak to chutná. Ale teď, teď už jsem v tom zas po uši. Od té doby jsem si ji asi čtyřikrát koupila a cestou z obchodu(!) jsem ji zblajzla. Naposled v neděli, no nekup to, když ji v Penny měli za 26 Kč. Donesla jsem ji sice domů, protže pršelo a neměla jsem volnou krmicí ruku, a doma jsem odolávala až do pozdních večerních hodin, a podlehla jsem až v devět večer. A pak jsem šla radši spát, abych se netrápila výčitkami svědomí, jak zanedbávám ten "hubnoucí" polystyrénový chleba, co se válel ve špajzu hned vedle :-)

Mládě nejen že se ke mně solidárně nepřipojilo, ono začalo dokonce sportovat! Po všech těch letech, kdy vcelku sdílela můj rezervovaný postoj k této nebezpečné formě pohybu, se zřejmě vyrazily dědovy sokolské geny, a ono to chodí běhat. A ještě dráždí tvrzením, jak to zhublo. Pfff.

A navíc už mají zkouškové. Ted, v půlce května... no to za mých mladých let, a dál to znáte ... grrr vrrr prsk.

Synáček si užívá na ostrově, na dotazy odpovídá jako obvykle stereotypně "dobrý", "jasně", "nic se neděje", jen občas se se rozpovídá o důležitých věcech jako "a víš, že tady je litr a třičtvrtě Jima Beama za čtyři stovky?" Hm. Bez komentáře. Je to divný ostrov.
Pak si zaletěli s kamarádama na Filipíny, vlezli tam do jeskyní, prošmejdili nějaké ostrovy, na net hodil fotky a na ICQ prohodil: "A víš, že tam je litr rumu za 30 Kč?".

Na těch fotkách je s nějakou jinou slečnou než loni. Tak jsem chtěla zjistit, co tam studuje, a přes ICQ jsem se zeptala: "A co dělá?"
A synáček odvětil: "Je ve sprše".

Chjo, mám takový pocit, že si ta mláďata snad myslí, že už jsou dospělá, nebo co. Je to depresivní, asi si udělám radost a zajdu si koupit Studentskou pečeť ...

Dragon age od Bioware má být nástupce Baldurs gate - RPG, budou tam dialogy s rozhodováním podobně jako v Zaklínači, v podstatě je to tahovka, a prý to bude i podobně jak BG vypadat. Ale následující trajler ukazuje, že to fakt nebude procházka růžovým sadem .. já si to snad i pořídím :-)

Teď jsem narazila na pár článků v bložínkách, i na twitteru to lidi zmiňovali, že nemohli správně zahájit jarní láskovou sezónu, protože odkvetly třešně a nemohli se pod nima políbit. Tož to maj blbé, ale ono se to dá provozovat i bez polibků, že.

Takové hromadné nástupy na různé akce mě vždycky fascinovaly. První máj, šup na Petřín a líbat! U nás teda Petřín nemáme ale odpoledne jezdil po městě alegorický vůz, z kterého rozjásaně hlásali "první máj - lásky čas, milujte se a množte se", a asi to zabralo, protože ve městě nebyla ani noha. To my, staré struktury, co máme k organizovaným akcím odpor vypěstovaný v organizovaném mládí, my jsme nešli ani tu třešeň hledat a skončili jsme na pivu, no, taky už v našem věku máme jiné priority.

No ale vážně, pokud jste smutní, že s třešní nevyšlo, tak příště nečekejte na oficiální zahájení a začněte dřív, třeba každý den, ať kvete nebo nekvete, jednou se to podařit musí, ne?

To takoví důchodci, ti haraší už zimě i v autobusu, zrovna jsem si vzpomněla na takovou etudu v autobusu, bylo to asi tak v únoru. Jela jsem ráno do práce, a to jak sednu, tak mi spadne hlava a ještě honem ukrádám poslední kousky spánku, a moc nevnímám okolí, takže toho pána jsem viděla jen matně, byl to takový typický "strýc" v důchodu, trochu ježatý a proti němu seděla paní, řekněme, pozdně středního věku. Strýc zahalasil na celý autobus.
"A tož gde je ten váš? Zas odjél?"
"No .. ano", pípla paní
"A šak já vím, sem vás viděl na nádraží, a tož to ste sama doma, co?
"No ..."
"Tož já bych sa zastavíl, co povíte?"
Paní nepověděla nic
"A vzál bysem litr vína, abyste byla povolnější, ať vás nemusím dobývať jak Žižka hrad".
V to chvíli autobus zastavil a paní velmi rychle vystoupila. Strýc si stoupnul taky, ale než se dostal k východu, ještě se zastavil u nějakého mladíka, a dal mu dobrou radu do života:
"A ty sa ohol, si zarostený jak saděnica na Dušnej". A vystoupil. Zda zahájil stíhací závod a jak byl úspěšný, se už asi nedozvím, protže autobus se rozjel, a já jsem celý zbytek cesty řešila problém, co je "saděnica na Dušnéj". Dušná je vesnice na kopci, ale saděnica ...

Tak se nenechte těmi důchodci zahanbit :-)

Můj milý deníčku,
venku je tak hezky a mně je tak smutno. Už jsem ti dlouho nic nenapsala, já vím, ale to je proto, že pořád čtu, a když nečtu, tak mám depresi, a může za to ten fejsbůk. To jsem takhle zas jednou byla na návštěvě u našich, jsou to už důchodci a technický pokrok přijímají opatrně, takže jsou vůči internetu a těmhletěm počítačům poměrně ostražití, a pečlivě v novinách sledují všechna varování, která se internetu týkají.

A když přijdu na návštěvu, maminka mi vysvětlí, že ten fejsbůk je nebezpečný, protože v něm lidi všechno vykecají a potom mají problémy, a ať se neošklíbám, psali to v novinách. A taky ty nahaté fotky na internetu, to prý nikdy nepochopí, jak to někdo může vystavit, a ať se neopovažuju něco o sobě někde napsat, protože pak nikde nedostanu práci, protže zaměstnavatelé to čtou (hlavně ty nahaté fotky, ehm) ...

No, co se týká fotek, tak ty opravdu nehrozí, ty by mohly zajímat snad jen klub nekrofilů. A fejsbůk nemám, ujistila jsem maminku, a nic o sobě nepíšu, tak co. Na což mi odpověděla, že mě stejně zavřou, protže se dočetla, že bude nějaký zákon, že počítačníky budou žalovat, když se do firmy dostane nějaký vir. No to mám fakt blbé teda, to už tu dlouho nebudu, protže prý na klávesnici je víc virů než na záchodovém prkénku (to taky psali v novinách, fakt). No, tak to je už jen otázka času, než si pro mě přijdou, protže klávesnici zásadně čistím tak, že z ní jen vysypu drobečky.

No ale tuhle mi to nedalo a zadala jsem do gůglu svoje jméno. Tak copak to tu máme. Suewebík, ok, to se dalo čekat, nějaké překlady, to taky.
Ale učitelka na ZŠ? Tak to je jasné, že to nejsu já, protože pedegogicko-výchovná hodnota tohoto webu se blíží nule, aspoň doufám.
Další stránka vyhledávání ... stíhána za podvod a v dubnu bude soud ... WTF? Obyčejný popisek pod obrázkem a hleďme, do jakého bahna to vede.

Njn, to mi maminka říkala, hned jak jsem se vdávala, „neber si ho, takové divné příjmení má“, a já jsem naivně a hrdě prohlašovala, že je to tady ve městě příjmení úplně obvyklé, a je jich tu moc, a teď to teda mám.

Chjo, a to jsem se tak snažila působit důvěryhodně a ani jsem tady na bložínku nepoužívala žádné sprosté slova, a stejně je moje pověst v troskách, tak teď už je to jedno, teď už konečně můžu i napsat, co mi nejvíc utkvělo ze South parku, je to takové příhodné: kurvadrát! :-)

PS: google is evil :-)

Začalo to v pátek. Volala mi paní z banky, že se někdo pokusil den předtím platit mojí internetovou kartou a měl špatně datum platnosti, a jestli jsem to byla já. No, nebyla. Tak karta je zablokovaná a já začala hon na jakéhosi červa odporného, ve windows zahrabaného, který to moje číslo karty bonznul zlému hackerovi až v tej Americe.

Projela jsem to dvěma antivirama, hledačem rootkitů, spybotem, a dalšíma asi třema anti „cosi“ a všichni se tváří, jako že nic nenašli. Hijackthis se taky tváří celkem nijak, tak já vám ani nevím :-( Ať se tam červ dostal jakkoli, zahrabaný je dobře. Asi to nakonec celé přeinstaluju dočista, ale zatím se mi nechce, protože tam mám nějaké koupené knížky s drm vázané na id na tomhle kompu, a ty napřed radši „upravím“ a otestuju, jestli to jde číst i jinde, a to bude nějakou dobu trvat. A stejně nakonec zas dopadne podobně, protože jde o „rodinný“ počítač a to se ohlídat nedá.. Ty windows jsou win xp sp3, mají automatické aktualizace, nelezu na warez ani na porno, vypnutý autorun a spoustu služeb. Jako prohlížeč používám Firefox a byl tam antivirus i firewall. To samozřejmě není záruka bezpečnosti, třeba Foxit reader jsem zapomněla aktualizovat ...

No a tak jsem se rozhodla pořídit sobě linux na „kritické operace“. No to jsem si dala, lama jedna.

Zabrousila jsem na root.cz, páč tam maj nějakou sekci „Jak na linux“, kde se píše, jak je skvělý a kolik jich je druhů, ale jak ho dostat na komp spolu s xp tam není nic ... V diskusi jsou takové výkřiky jako že BFU nemaj dostat linux do ruky ale nechat to odborníkům, tss, takhle ti tučňáci oknama neproskočí, pánové, nás mnógo. Root jsem tedy spěšně opustila, abych nerušila vznešené rozjímání odborníků.

Strýček google mně podstrčil goodbye-microsoft.com, jako že si mám naistalovat Debian .. z windows? přes windows? přepíšou se nebo tam zbudou? Kuk na demo - kdepak, prý potřebuju FF3.1, tak přímo na video? Fnjuk, copak woknová lama má něco na přehrávání ogg? Tak aspoň wiki .. Tomu nechápu, je to „podobné dalším takovým projektům“ .. he? Tak třeba sekce Propaganda, tam jsou nějaké dokumenty - .odt? Ste spadli z tučňáka nebo co? To můj MS office nežere. Ale vážně, ta stránka opravdu uživatele windows nepotěší. Je sice hezké, že používá free software ale je ... lamám nepřístupná.

Tak hledáme dál třeba .. windows + linux dual boot? Super, lama našla dva návody, jeden anglicky, jeden slovensky, i s obrázkama, to maj tupé zvířátka rádi. Tak šup, stáhnem Ubuntu (píše se to v návodech, tyhle divné názvy lamy neřeší, tučňáci vypadají všichni stejně), vysmažíme ISO a šup, šup .. ehm, napřed si opsat návod, co tam jako psát a mačkat a tak ... Boot z CD, hmm, mooc hezké Ubuntu oranžově šmejdí tam a zpátky ... Vypadá to trochu jinak než na návodu ale to nevadí. Disk rozdělovat nemusím, mám na konci 30GB volných, to mi říkal kamarád odborník stavitel PC, s takovým tím „linux guru“výrazem, že je tam nechal „kdyby sis někdy chtěla nainstalovat linux, třeba“ . Tak jo, tak copak to máme, nová partišn, swap, a „/“ a jdem dál, něco to dělá, dlouho, dlouho černo ... černo .. černo ... tak restart? Hele, tohle v návodu nebylo ... ale restartem se ve windows nic nezkazí, ten léčí přece, to ví i lamy.

A máme co? Máme „grub error 21“ a nenabootuje a ne a ne. Ani plivání na obrazovku nepomohlo, fakt (což je taky důvod, proč tu nejsou odkazy na ty návody)

Hej, takhle sem si teda tu svobodu nepředstavovalo! Naštěstí nechalo mládě notebook doma, tak šmejdi a sliď lamo tupá, už slyším ty tučňáky, jak se chechtaj, grrr. Ježkovy voči, to je jakýchsi příkazů, co se má kdesi napsat a co předělat, a tuna důvodů, proč to mohlo vzniknout, co odkaz to jiný názor , a někdy taky žádný ...

Nakonec jsem (jako obvykle) zvolila cestu nejmenšího odporu - instalační CD Windows XP, režim R (repair), pak konzola (K) a napsat fixmbr. Tím se boot sektor opravil a windows nastartovaly ale po Ubuntu ani stopa, jen neznámá oblast ale to se dalo čekat.

Nevadí, zkusíme to jinak - při tom všem slídění jsem konečně našla řešení pro lamy asi nejlepší – procpat tučňáka přímo skrz okno aneb wubi -instalace linuxu jako adresáře do windows. Tady jsem si stáhla instalátor pro MS windows, ten jsem pak spustila on už udělal zbytek – vytvořil na disku adresář Ubuntu, tam se uhnízdil a stáhl všechno, co potřeboval. Po restartu mám nabídku, zda chci do Windows nebo do Ubuntu a tváří se to docela přítulně.

Z těch 30GB jsem si udělala FAT32 oblast a budu si tam dávat věci, které budu chtít sdílet s linuxem (jo, je to tam vidět) ...

Co se týká práce pod linuxem, potřebuju hlavně bezpečný prohlížeč a možná i sftp připojení, možná něco jako filezilla by se hodilo ... uvidíme.

Zatím lze soužití lamy s tučňákem považovat za bezkonfliktní. A ne, neplánuju přejít na linux úplně, nebojte se :-)

umírám na rýmu :-(

Mám skleněnou hlavu, prskám si na monitor a slzí mi očička a nic mě nebaví, všude venku na mě zírají hromady sněhu a pořád něco shora padá, no hnus velebnosti.

Tak se mějte, opět zalézám do pelechu ve společnosti hromady kapesníků.

Dlouho, předlouho jsem odolávala, protže twitter je tzv sociální služba, která má lidi sbližovat, jako že si mohou povídat, a všichni ostatní je vidí a obdivují je, a tak si sdělují své niterné myšlenky, které ale nesmí přesáhnout 140 znaků (a proto je to tuším tak populární, klidně se můžete tvářit, že byste i něco geniálního, kromě hovoru o počasí, řekli, ale holt není místo).

Twitter má výhodu, že je děsně jednoduchý - přihlásíte se, pak jdete na home, napíšete zprávu, pak stisknete UPDATE, a je to tam! A taky můžete sledovat, co píšou jiní a sledovat, kdo sleduje, co píšete vy, a předstírat, že jste všichni kamarádi, a že je to lepší, než jít kecat do hospody na pivko. A tuším, že se na to dá jít i z mobilu.

Tak tenhle "společenský" aspekt není zrovna důvod, proč jsem si na twitteru založila účet. Potřebovala jsem něco jako shoutbox (ale aby tam nikdo jiný nemohl psát) tady na webík, abych sem mohla házet nějaké zábavné, s tématem webu, tj diablo či webdesign, spíše nesouvisející odkazy, a nemusela kvůli tomu dělat extra příspěvky.

Takže v pravém sloupci je chlívek, kde se budou příspěvky z twitteru zobrazovat, vždy posledních 5. Teď jsem tam v rychlosti hodila 3 odkazy, aby tam něco bylo, a měli jste si co číst, ale nebojte se, nebude se to měnit nijak často, vždycky po pár dnech tam něco přidám, o nic nepřijdete. Kdyby vám přece jen něco uniklo, či byste to chtěli sledovat na twitteru, jste-li již závisláci, adresa je http://twitter.com/sueva, ale v podstatě je to zbytečné. Jo a ty divné odkazy s tinyurl - to twitter zkracuje původní odkaz, když je příliš dlouhý, směle na to klikněte, hodí vás to tam, kam má.

Pro přidání twitteru sem na web jsem použila javascriptové udělátko odsud.