Chaos Sanctuary

Posloucháte při hraní her hudbu? Teď nemyslím skřeky a zvuky ze hry ale nějaký ten metálek z Winampu, který sice herní zvuky přehluší, ale zas dobře vybudí agresivitu.

V Diablo2 to byla jasná volba – metal, protže po všech těch letech už člověk všechny dialogy a vřesky znal, a hlavně když jste si to za sebou vyčistili, zůstala oblast čistá, nehrozilo, že na vás zezadu něco skočí.

Teď hraju Hellgate:London, a tam je to jiné, klidně se za vámi z chodby, kterou jste už prošli, nebo ze země, kde se vezmou, tu se vezmou, jen tak se vyhrabou, objeví nějaké potvory, a je třeba býti ostražitý, abyste nedostali na budku.

A tak jsem hudbu zavrhla, a do sluchátek pustila zvuky ze hry. Ona je tam i nějaká hudba, která se spustí, když jde do tuhého, nebo když se daří vraždění, jako prémie za dobře vykonanou práci.

A tak si v pohodě hraju, hrnek s kávou u levé ruky, kterou mám na myši, ale v klidných chvilkách (není jich moc, pravda), se dá rychle usrknout, pravou rukou ovládám šipky a hot klávesy, a jdu tunely ze stanice, všude ticho, jen ozvěna kroků, sem tam nějaký táhlý sten neznámé příšery (asi sežraní revizoři nebo tak něco), a najednou „Vraaauuuumpf“ – ze země vyskočí tlupa fellborů (v českém překladu „Vrtouchové“), a já doslova nadskočím na židli leknutím, myš opíše pohyb, který se podobá Brownovu pohybu rozzuřeného sršně, a jak již tušíte, kafe končí na zemi. Postava zmateně stojí, ale jen chvilku, protože za chvíli je po ní. Kafe jsem z koberce vytírala snad 20 minut (on to byl turek s lógrem, chjo) a ruce se mi třásly po prožitém leknutí, no stojí mi to za to?

Jasně že jo, ale už žádné šoky, nechci zkolabovat kvůli nějakým smradlavým podzemním potvorám.

A jedem, Gamma Ray do sluchátek, běžím po chodbě, přede mnou Shock minion (česky Skořepný šokátor, ehm), není kam uhnout, radši se posunu zpátky k rohu, abych mohla uhýbat před jeho salvami. Couvám a najednou buch buch, postava je omráčená, za zády jí museli už před nějakou dobou vyskočit Fellborové, které jsem samozřejmě za zvuku metalu neslyšela, a teď se na ni vrhli, a za chvíli už leží na zemi, vedle slušivého pomníčku. „A do háje“, vykřikla jsem rozhořčeně (upraveno pro čtenářky dámských románů) a mávla jsem zoufale pravou rukou, a sklenka červeného vína, která byla bezpečně zaparkována na pravé straně jako prevence před myším šokem (viz osud kávy), se obloukem snesla k zemi, a její obsah vystříkl na stěnu. Koberec jsem vytírala jen chvilku, sklenka zůstala celá, stopy po akci zůstanou na stěně jako memento až do dalšího malování.

A jaký je závěr?

Hraju teď bez hudby, protože ať děláte, co děláte, peklo vítězí a postavička stejně umřela, ale to červené víno na zdi je mnohem horší než nějaké kafe na koberci. A taky teď piju místo červeného slivku, protože bezbarvá tekutina nezanechá stop, a vůně švestek může celkové atmosféře obývacího pokoje jen prospět :-)

Jo, hraju, jo, su závislák, jo, je to stereotypní, jo, je to bez invence, jo, je to tupá rubačka .. skoro jako diablo. Překvapuje to někoho?

Ale už jsem v 5..aktu, dnes nebo zitra to snad dohraju, a pak se zas vrátím na zem, tak se na mě nezlobte, že tu není co číst, a zkuste si třeba něco zahrát, třeba .. .třebaaaa … hellgate:london?