Jak bojovali
Hlavní bojovou silou templářů, která je také nejvíce proslavila, byli těžce vyzbrojení jízdní rytíři. Templáři přijímali jen dospělé již vycvičené muže a požadavek na šlechtický původ, který byl sice později zrušen, měl zajistit, aby uchazeč měl odpovídající výcvik.
Jak se stal člověk rytířem?
Musel začínat tak ve 12 jako panoš. Jezdil na nákladním koni, tahal výbavu rytíře a v bitevním poli napřed zavedl koně dozadu, za pěší vojáky, pomohl rytířovi na válečného koně a do zbroje. Pokud měl rytíř náhradního válečného koně, vzal panoš zbraně a koně a následoval svého pána v bezpečné vzdálenosti, aby byl k dispozici náhradní kůň, kdyby první byl zabit. Někteří panoši se mohli v bitvě připojit k pěšákům, což jim pak dalo právo krájet svému pánovi maso při jídle. :-)
Večer stavěl stan a staral se o koně a mezitím se musel učit jezdeckému umění a ovládání koně téměř bez pomoci rukou, v nichž držel kopí, kladivo nebo meč.
Váleční koně byla divoká zvířata, na které musel rytíř nasednout v těžké zbroji a se zbraněmi, v nesnesitelném vedru, překonat strach z nepřátelských oštěpů a kopí pěšáků a rozjet se plným tempem a křičet bojový pokřik templářů - Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam. Pak si sklopit hledí přílby, položit otěže koni na krk a vzít do rukou zbraň a štít.
Trvalo mnoho let, než se panoši vycvičili k boji, a mnoho z nich zemřelo při tréninku s oštěpy a kopími. Boj s mečem se trénoval na dřevěném polenu. Meč býval dvakrát těžší než normálně a bojovník si tak kromě přesnosti a rychlosti trénoval i svaly.
Jakmile se rytíř naučil dobře zacházet s mečem, začal trénovat s kopím, učil se, jak ho držet, aby neprokluzovalo, a učil se i téměř nemožné zůstat v sedle po zásahu.
Trénink probíhal tak, že žák byl posazen na dřevěného koně a na dřevěný kůl byl připevněn štít, na který žák mířil. Žák musel pevně stisknout zbraň a nohama koně, aby nesklouzl při nárazu. Po 8-9 letech tréninku, ve věku 21 let, mohl být konečně pasován na rytíře.
Taktika boje na koních.
Templáři dávali přednost boji v oddílech o 25 -50 mužích, kdy jeli v jedné řadě, velmi těsně u sebe. Tato taktika byla tak dobrá, že se udržela po století. Útok se skládal ze dvou částí, na začátku se jelo pomalu se vztyčeným kopím a pak se přešlo do plné rychlosti s kopím zamířeným dolů. To bylo kvůli tomu, aby se neztratila formace. Rytíři se učili, že se nemají dívat na protivníkovo kopí nebo meč, aby nezavřeli oči při zásahu. Jejich úlohou bylo dostat protivníka ze sedla. Pokud prorazili protivníkovu linii, vytáhli záložní zbraň a šli do boje zblízka. Kavalerie byla nejlepší způsob, jak rozrušit protivníkovy linie a umožnit nástup pěšákůmProblém nastal, když narazili na saracénské jezdce s luky, kteří byli smrtelně přesní proti rytířům v otevřených helmách a nechráněným koním. Odpovědí byli vlastní obrnění lučištníci, kteří nepřítele oslabili, a pak teprve vyrazila jízda.
Nejúspěšnější taktika byly dvě linie ve tvaru klínu první byli rytíři na koních a za nimi pěšáci.
Výzbroj
Nosili kroužkovou nebo šupinovou zbroj a helmu s koženou vycpávkou. Helmy byly upravitelné. Štíty byly ze dřeva a byly trojúhelníkové, lehce vyklenuté. Štít byl připevněn k předloktí a vnitřek byl vycpaný koňskými žíněmi, aby tlumil nárazy.
Zbraně.
Během éry templářů byl nejcennější zbraní meč. Templářské meče byly vyrobeny ze svazku svařených kroucených tyčí. Rukojeť byla dřevěná, záštita ve tvaru kříže. Pochva byla rovněž dřevěná.
Kopí mělo kovovou špici připevněnou hřebíky
Hlavice zubatého kladiva byla vyrobena z měděné slitiny, byla to lehká a velmi nebezpečná zbraň
Volně přeloženo podle ordotempli. Určitě se tam podívejte na další obrázky zbraní.
Některé obrázky převzaty z náhledů plakátů z templarhistory.com . Můžete si je tam koupit :-)