DiablovoDoupě LITE - texty a odkazy

Dejte lamám šanci


Lamy1: Cihlák   Růženka   Kostěj a Ofelie  
Lamy2
Lamy3

Cihlák
Charsi zívla, stmívání už přešlo skoro v tmu a tábor se pomalu ukládal ke spánku.. Cihlák vzhlédl s němou otázkou v očích, zívání znamenalo, že bude muset opustit vyhřátou kovárnu a zalézt na noc někam do kůlny u Gheeda. Charsí by ho ráda nechala přespat ..ale ty řeči potom a navíc .. stejně by z toho nic nebylo. K vzteku, jediný pořádný chlap v táboře .. Jenže Cihlák se od jisté doby ženám v noci vyhýbal.

Charsí vyhlédla ze dveří, heh, Akara zase zhasla, ta stará čarodějnice si myslí, že jí to vyjde? Kdepak, na to ho tenkrát praštila málo, musel by být úplně blbej a slepej, aby jí ještě někdy navštívil.

Tenkrát před rokem přišla tlupa barbarů, rozjařených po průchodu dimensionální branou, když zabili Baala ve světě Normal a začali hned v táboře oslavovat. Tvrdí se, že Gheed měl tenkrát rekordní tržbu, oslava to byla divoká, lučištnice juchaly za zvuku babarských rytmů vyklepávaných do štítů.. a několik jich po 9 měsících nato opustilo tábor, aby porodily v nedaleké vesnici

Akara tenkrát jako obvykle zalezla do stanu a tvářila se, že ji to nezajímá ..z nouze ctnost, ušklíbla se Charsí, kdo by s tou rašplí tancoval a navíc ještě poslouchat dokola ty její kecy o svatém poslání.. V tom mumraji si kdosi vypůjčil i pochodeň, která svítívala u stanu a tak jeden z mladých nadějných válečníků, který hledal trošku dívčí něhy (mimochodem zpitý jak doga, takže o tu něhu asi ani tak nešlo), vlezl do stanu k Akaře.

Akara zaječela jako kdyby ji někdo přeřízl (prý ale k tomu nedošlo) a praštila vetřelce cihlou po hlavě. Prý se domnívala, že jde o zloděje. Zlé jazyky tvrdily, že o Cihláka, jak se mladému barbarovi začalo říkat, pečovala pak tak usilovně proto, že hořce litovala jediné své životní příležitosti, jak přijít o panenství, a doufala, že Cihlák akci zopakuje. Od té doby začala také bojovat proti zavedení veřejného osvětlení, což po onom incidentu navrhl Gheed.

Cihlák se neuzdravil úplně, nic si nepamatoval a tak zůstal v táboře a pomáhal Charsí v kovárně. Když si však občas vzpomněl na svoje velké kladivo a chtěl trénovat, všichni v okolí prchali pryč, protože dalším důsledkem té rány do hlavy bylo to, že kdykoliv zvedl kladivo nad hlavu, ztratil rovnováhu a přepadl i s kladivem dozadu. Bohužel tento bojový styl nebyl nikdy oceněn bojovníky, kteří hledali parťáky na cestu, někteří dokonce nevydrželi váhu kladiva, které Cihlákovi vypadlo z ruky a museli podstoupit několika měsíční léčbu zlomených kostí ..vskutku, ti lidé dnes nic nevydrží :-(.

Růženka
Cihlák právě vycházel ze dveří kovárny, když se ozvalo známé praskání dimensionální brány. V krátkém ostrém záblesku světla se na okraji tábora zhmotnila postavička. Dívka, asi 16 letá, s dlouhými nalakovanými nehty, piercingem v uchu, v černé bundě se spoustou cvočků. Assassinka, ale tak trošku výstřední, pomyslela si Charsí pobaveně, ach jo ..to mládí. Ale bude asi šikovná, když se dostala až sem, do světa Nightmare.

Dívka zrovna nevypadala na hrdinskou bojovnici, která právě porazila Baala, ačkoliv stopy krve na tváři, tržné rány na oděvu a asi ina kůži, svědčily o právě skončeném těžkém boji. Tady, kde se ostatní hrdě předvádějí, aby všem ukázali, jací jsou hrdinové, se ona rozhlížela spíš vyplašeně, jako štvaná zvěř. V momentě, kdy se znovu iniciovala dimensionální brána, se rozběhla k Akařině stanu, hledajíc úkryt ve tmě.

Ticho usínajícího tábora bylo náhle přerušeno štěkotem smečky psů, kteří se vyřítili z brány a rozběhli se za dívkou. Ta se snažila nenápadně schovat za stanem ale vrazila přímo do Akary, kterou náhlý hluk vylákal ven.

Akara se na ni podmračeně podívala. Na té mladé holce se jí nelíbilo vůbec nic. Assassinka, navíc bez vychování, oblečená jako pouliční zlodějka, kterou možná dokonce je. Assassinky neměly dobrou pověst, pokud jde o jejich respekt k cizímu majetku. Pokud "tohle" hledalo u ní ochranu, nemá šanci. Už se nadechovala k jedovatému komentáři, když tu její pozornost upoutalo něco jiného.

Za psy se v bráně objevil zrzavý zarostlý muž v neuvěřitelně špinavém olysalém kožichu, jasně druid, a pomenší mužíček tmavé pleti v kdysi možná lesklém brnění, který se shrbeně opíral o velký paladinský štít a za sebou táhl meč jako chcíplého hada..

Akara znechuceně ohrnula úzké rty a orlí nos se snad ještě prodloužil ve vpadlém obličeji. "Paladin" řekla tónem, který mají pečlivé hospodyňky vyhrazen pro šváby ve spíži či pavouky nad postelí.

Nechuť až nepřátelství mezi sesterstvem a paladiny trvala od doby, kdy se představený jednoho ze Zarakumských řádů vyjádřil v tom smyslu, že se nediví, že tolik sester bylo zlákáno na stranu zla, protože jsou to v podstatě poběhlice "ten chtíč, ten v nich vždy byl a to je příčina všeho, žena je nádoba neřesti a nemá schopnosti ke svatému poslání". Na to sesterstvo reagovalo tvrzením, že řád paladinů svodům nepodlehl, protože žádný chtíč nemají, takže všechna ta jejich askeze je jen z nouze ctnost .

Bylo až s podivem, kolika svatých mužů se dotklo tvrzení, že vlastně nejsou chlapi a čím víc protestovali, tím víc je provokovalo sesterstvo i hospodští povaleči a dokonce i barbaři se pobaveně pošklebovali. Nakonec to celé vyvrcholilo skandálem, když se rytíř Arlbach obnažil na veřejnosti v domě pochybné pověsti, aby ukázal to, o čem mnozí pochybovali, načež se odebral do horních pokojů, aby všem místním pracovnicím předvedl, kolikrát že může ..eh nebudem to rozebírat. Fakt je, že za tento čin byl z řádu exkomunikován a stejně tak je fakt, že tento čin pomluvu nevyvrátil, pouze přibyl dovětek, že "a toho jediného chlapa, kterého tam měli, ze samé závisti vykopli".

"Paní, prosím, pomozte mi, ti dva mě honí celou dobu, co jsem bojovala za svatou věc na planetě Normal a chtějí mi zabránit, abych mohla svůj boj dokončit.. oni mě chtějí odvést ..do kláštera, celou dobu jen šli za mnou a leechovali a sebrali všechno, co jsem našla" .. vzlyk, "ani ti nemohu nabídnout dar pro sesterstvo.."

Akara upřela pohled na dívku, která k ní prosebně vzhlížela a které se nějak podařilo vyrobit na tváři andělsky nevinný výraz, navzdory kroužku v nose, tetování na levé straně krku a několika barevným jehlicím zapíchnutým v uchu.

"Jmenuji se Růženka", řekl ten andílek slabým hláskem sirotka bloudícího v temném lese, který se konečně dostal k pohádkové babičce. Charsí potlačila uchechtnutí ..dobrá dorážka, tohle Akara nerozchodí.

Paladin se mezitím narovnal do pózy hrdinného bojovníka, rukou odmávl druida dozadu a zvolal hlasem kazatele vyvolávajícího ryby na poušti: "Jsem rytíř Elias a hovořím jménem svatého řádu. Byl jsem pověřen, jako hlavní vychovatel, abych tuhle ..tuhle..poběhlici, přivedl do klášterní polepšovny, kam právem patří. Jste povinni nám ji vydat."

Akara ztuhla, a Charsí se pohodlně opřela o rám dveří a založila ruce na prsou, tohle si nenechá ujít, schylovalo se k zajímavým událostem. Paladin si nemohl vybrat horší slovo pro označení uprchlice. I z té dálky byl vidět ten moment, kdy si Akara zvolila, na které straně sporu stojí. Přejela pohledem po dorážejících psech, kteří stáhli ocasy mezi nohy a odplížili se zpět k pánovi, který nerozhodně postával v pozadí a momentálně vypadal stejně jako jeho psi..

"Rytíři", řekla Alara tónem, při kterém pavouci padali ze stromů a můry raději podstoupily dobrovolnou smrt upálením v ohni, jak prchaly pryč .. "rytíři, zajisté vaše svaté poslání".. teď už prchali i hraboši.. "vám velí bojovat za svatou věc, tudíž se určitě připojíte k nejbližší výpravě do Pustiny. Moje lučištnice zatím budou nad vámi bdít, abyste nezabloudili ...zpět. Tato ...mladá dívka ví, kde je její místo a Sesterstvo jí bude oporou".

Paladin stál jak trubka zaražená do krtince a pomalu zelenal, jak mu docházelo, že si naběhl na vidle. Ta malá potvora, za kterou se honil celou dobu, byla teď pod ochranou té staré ježibaby. Dokonce se jí podařilo vypadat jako svatoušek ..tsss. On, který byl proslulý svými kázáními, najednou nebyl schopen slova ...z tohoto se nevykroutí ..snad nakonec nebude muset bojovat?

Charsí se podívala na assassinku ..zdálo se jí to nebo to bylo mámení ? Holka vyplázla na rytíře jazyk a ten prostředníček pravé ruky, ale ale co se to dnes ty děti v klášteře učí? ...Cihlák se vedle ní nepokrytě chechtal. Nu, některá gesta asi chlapi nezapomenou ani při ztrátě paměti ..heh, zdá se, že Akara si na vidle naběhla taky.

Kostěj a Ofelie
Gheed si mnul spokojeně ruce, kšefty se konečně trošku pohnou (všechny pokoje pro hosty, v mezidobí obývané štěnicemi a šváby, byly dnes zaplněné) a nuda dnes u snídaně určitě nebude. Nocležníci jeho "pensionu" se začali trousit ke snídani. Stálí hosté, kteří zde trávili již druhý týden z důvodů poněkud záhadných, Lord Kostěj a paní Ofelie, už seděli u stolu. Ofelie již měla v sobě druhou sklenku modrého portugalu, takže se jí ruka skoro přestala třást.

Paladin, který zde přespal první noc, vypadal značně přepadle, patrně v boji o životní prostor zvítězily štěnice. Assassinka si omyla obličej.. nebo možná ani ne ? ale každopádně na něho nanesla několik vrstev válečných barev a vytvořila provokativní kreaci "moderní mladá dáma z ulice ". Nehty na pravé ruce krvavě rudé, na levé zářivě modré, šokovaly oko paní Ofelie natolik, že si (samozřejmě jen na uklidnění) musela nalít další skleničku. Gheed druida obratně vmanévroval na místo na kraji a po větru, takže spolustolovníci mohli vcelku volně dýchat a vychutnávat snídani.

Paladin kose pohlížel na assassinku, která se drze natáhla pro další příděl vajíček ..jeho příděl, samozřejmě. Ne že by měl bůhvíjaký hlad.. ta ..tahle ..no prostě tohle ..zkazila mu náladu dokonale, jak se tu nenuceně rozvaluje .."Máš vůbec peníze na zaplacení?"
"Tsss...platíš ty, vole", řekla s líbezným úsměvem Růženka a rudým nehtem nabodla kus šunky z Eliasova talíře.. Eliasovi zaskočilo a rozkašlal se tak, že mu odpadl prsní plát brnění.
"si piš , že jo,.. nebo zmizím a tebe vocaď vykopou taky" Růženka se rozvalila na židli a sledovala, jak se rytíř Elias nenápadně snaží poklepem ruky vrátit spadlou spodní čelist zpět na místo, když pochopil, že buď bude financovat pobyt tohoto ubohého, bezmocného sitrotka zde, nebo ... snad proboha, bude muset jít ven za bránu a zvednout meč k boji?

Napětí mezi rytířem a assassinkou přerušilo lehké zakašlání lorda Kostěje.
"Ehm, snad bychom se měli představit, zdá se, že spolu zde trávíme nějaký čas.. jmenuji se Kostěj a toto je má drahá přítelkyně, kouzelnice Ofelie"

Ofelie stočila rozostřený pohled na rytíře, krátce pokývla, zařadivši ho do kategorie "malej ale asi ne šikovnej", a asssassinku přehlédla, tak jako ostatní tvory té kategorie nižších plazů, kam tyhle typy běžně řadila. Druida ignorovala úplně, snad se bála, že i jen nadechnutí jeho směrem by mohlo být nebezpečné. Ta obava zas tak přehnaná nebyla ale druid se nezajímal o nic a okusoval krůtí stehno způsobem, který zřejmě nedokonale odkoukal od svých mnohem decentněji mlaskajících psů, které krmily Asheařiny lučištnice.

Růženka prostudovala Kostějův bezvadný černý oblek, perfektně uvázaného motýlka a lakýrky, a nakonec bledou protáhlou tvář s výraznými kostmi. "ty krááávo, nekromant, si právě vstal z truhly nebo jak ?" Obrátila oči k nebi. "Další takovej, co obírá mrtvoly a člověk aby to za ně všechno vodřel, do prdele".
Elias konsternovaně polkl ale Kostěj zachoval ledový klid, zdvořile pokynul Růžence a pronesl hlasem, který by rozechvěl každé něžné dívčí srdce (asi tak před dvěma sty lety ovšem) "I mě velice těší, že vás poznávám, slečno".
Růženka zamyšleně sklonila hlavu na stranu. "vážně, vo co tady go, mi snad chceš valit klíny do hlavy, že si vopustil ples zombíků abys bojoval za tu svatou věc, heh ?"

Kostěj sepjal štíhlé ruce na stole, podíval se na svoji společnici, která rozmlženě zírala do dáli, asi sledovala jak bělavé páry v dáli hynou a lehounký větřík s nimi hraje... Podle hladiny vína v lahvi již vsákla větší než malé množství alkoholu, takže konečně byla ve stavu, kdy se s ní dalo rozumně mluvit.

Elias také projevil zájem a tázavě zvedl obočí: "Vskutku, pane Kostěji, nebývá zvykem, aby nekromant a dokonce i kouzelnice vašeho formátu trávili noci a dny v takové díře jako je Rogue Camp"
"Přiznám se, rytíři, že naše situace je poněkud ... neobvyklá. Já i moje milovaná Ofelie se již dlouho nevěnujeme krvavým bojům, ačkoli kdysi jsme došli až sem, vrátili jsme se pak zpět na Normal a trávili jsme tam naše dny prodchnuté vzájemnou láskou. Bohužel ... po tom incidentu s manžetovým knoflíčkem.."

Ofelie se nahnula a položila mu dlaň na předloktí. "Drahý, neber si to tak ,nebyla to tvoje vina, nic jsi nezanedbal, to ta ježibaba od krupiera rozepnula ten knoflíček telekinezí.," Kostěj sevřel její něžnou ručku v dlaních a zvedl ji k ústům, aby ji políbil: Já vím, že jsi dělala, co jsi mohla, miláčku, abys to eso ze země přemístila do kabelky, kdo mohl tušit, že to ta potvora vidí, a když ti ho odsud vyfoukla ..skutečně telekineze by se měla v kasinu zakázat"

"Bohužel rytíři", obrátil se Kostěj k Eliasovi, opatrně držíce ruku paní Ofelie tak aby vybalancoval nerovnováhu, kterou nebyla sto sama vládnout, asi síla emocí kvůli nedávné křivdě…"ten drobný incident v kasinu v Lut Gholeinu podpořený závistí nad dlouhou serií mých výher v nedávné době způsobil, že se po celém Normal rozšířila pomluva, že jsme dvojice falešných hráčů a stali jsme se tam nevítanými hosty. Uznejte ,rytíři, copak vypadám jako falešný hráč ?"

"Jasně, že jo" , vyprskla Růženka cynicky a zcela nepatřičně ve chvíli, kdy se odhalilo neštěstí těchto dvou zcela jistě nevinně osočených lidí. Elias byl rozhořčen, být nekromancer, na místě by toho spratka proklel.

Paní Ofelie probodávala Růženku pohledem, jenž svědčil o tom, že dívka právě klesla ve stupnici oblíbenosti někde mezi moučné červy a ploštice (znáte ten slastně nepatřičný pocit, když slyšíte ty mlaskavé zvuky rozšlápnutých slizkých tělíček …), pak nejistě vstala a vrávoravě, leč důstojně, se odebrala do svého pokoje.

Kostěj jen nepatrně pootočil hlavu a spiklenecky na Růženku mrkl
"Podle sebe soudím tebe, co?"
Elias, který nepostřehl tuhle malou výměnu mezi náhle spřízněnými dušemi, se polekal. "Neudělalo se vaší paní špatně, tyhle hrozné vzpomínky…snad by neměla brát sebou to víno, když je tak rozrušena…"

Kostěj zvedl oči k nebi, jako kdyby prosil o pomoc v boji proti blbosti lidské, jenže i tohohle hejla bude potřebovat, má-li přežít...
"Moje paní bývala mocná kouzelnice a jak jistě víte, ratíři, kouzelnice potřebují manu, aby mohly trénovat mocná kouzla a protože trénovala pilně, bohužel došlo u ní k oné obávané profesní chorobě, učeně se to nazývá maniodeprese. Při nedostatku many upadají kouzelnice do deprese, a protože manu nelze koupit, bylo nutno ji nahradit něčím ... ehm podobným ..."

"Ach", řekl dojatě Elias a vyskočil "Možná mám v truhle něco many, podívám se po ní"
Když odešel, Růženka se ušklíbla, "Takže feťačka předělaná na alkáče ..to je teda terno, ty vole, leze to do peněz, co ?"
Kostěj nešťastně přikývl. "Uvítal bych vaši společnost na další cestě, slečno, samozřejmě z čistě zištných důvodů"
"Samo, kámo " . Plácli si. "Ted ještě uvrtat do toho někoho dalšího ... ten rytíř je nejakej posranej"

"Druide, přííteli, snad byste se nám mohl také představit, když máme sdílet tu dalekou cestu?" obrátil se Kostěj na druida, který se stále zdál být zcela zaměstnán jídlem. Muž si odhrnul mastné vlasy z očí a zvedl hlavu:
"Tož já su Jožin. Ale já nigde nejdu, mě sa tu líbí, už sem si našél pjeknů búdu na spaní hen za vozem, aj psi sa tam vlezů. A cérky od Asheary říkaly, že jim ani nevadí, že smrdím jak starý cap, gdyž za nima nepolezu do stanu. Pse že si vykúpů a budů jich brať sebů na hlídky a dostanem všeci nažrať. Tož já tu ostanu".

Poprvé za to ráno vypadal lord Kostěj konsternován. "Tož to je v prdeli" pronesl tiše.